Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Tváří se na mne ještě rozkvetle

27. 06. 2010
13
0
1298
Autor
Manuamanua

Prý že nás to jednou nemine, aspoň jednou, jednou za život, jednou budem dál...

Já se ti zpovídám

ze všeho, co jsem neudělala

se sebou a se vším, co jsem mohla.

 

Zůstala jsem dobrovolně prázdná

jako suchá a neúrodná poušť,

kde kaktusy se brání bodlinami

a fatamorgány mají pré

 jako myši, když kocour není doma.

 

Roztrhni mě,

vypadne ze mě hnis,

budu hnít jako rostlina,

co už nemá kořeny,

co už není, co už zemřela.

( Tváří se na mne  ještě rozkvetle

a užasle se dívá

na svoje hnědnoucí tělo…)

 

Roztrhni mě,

snad ještě někde zůstala živá buňka,

poslední žába života,

která na dně smutně kuňká…

 

Roztrhni mě,

snad lvi se těla nažerou

a moje duše zase ožije,

ta, která dlouho nežije.

 

Roztrhni mě,

nevím, jak dál.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru