Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seVlastní krev
Autor
Makoves
Psáno do soutěže pro Čt , ale dle očekávání to neuspělo.
Obraz 1
Na chatě v Krkonoších
Noc
U vyhasínajícího ohně se choulí 8 lidí.
7 můžu a 1 žena, všichni ve věku mezi
25 – 35 lety.
Okolo ohniště jsou poházené nedopalky,
zbytky jídel a lahve od alkoholu.
Všech 8 lidí spí, unaveni alkoholem.
Plnoštíhlá žena(25),na sobě má pouze
spodní díl plavek,se krčí v náruči muže s
pěstěným plnovousem(32).
Její větší poprsí se začne rychleji zdvíhat a ona zvrací,
muž na chvíli procitne a
odhodí jí.Ta se svalí k nízkému keříku kde v momentě
ve svých zvratcích usne.
Nepatrný hluk, který způsobili probudí dalšího muže (28).
S očima podlitýma krví mžourá do tmy.Snaží se upamatovat
co se stalo.Konečně ze zorientuje a vstává.Je pěkně rostlý
s atletickou postavou.Na sobě má kožené kalhoty, bílé tričko
a černou koženou bundu.Jde ke své motorce a začne jí
tlačit k silnici.Ve tmě zakopne o kámen a polohlasně zakleje.
Nakonec se i s motocyklem ztrácí ve tmě za chatou.
Od, už vyhaslého ohně vstává další opilec.
Jakub Aišmann(30).Hubený muž, s nic
neříkajícím výrazem ve tváři.Rifle za 350 Kč a
oprané pruhované tričko, mu také na zajímavosti
nepřidávají.
Na chvíli se zahleděl se na polonahou ženu.
Jitka, stálice Krkonošských
srazů.Kdysi rozumné děvče.Teď jen matrace putující
od chlapa k chlapovi.Jakub byl první.Bývaly doby, kdy
si myslel, že jí miluje, teď se jen s opovržením
ušklíbl, překročil jí a šel k silnici, za hlukem,
který ho probudil.
U silnice
Noc
Jakub vidí u silnice svého bratra Ondřeje, jak nasedá
na motorku.Zrychlí krok.
Jakub
Kam chceš teď jet Ondro?
Bratr se lekne, ale bez odpovědi se dále chystá
k odjezdu.
Jakub
(Klidně)Víš kolik jsi toho
Vypil?Pojedeš dýl.(pauza)Uvařím
ti kafe,chceš?
Ondra slézá z motorky, postavil jí na stojánek
a přistupuje k bratrovi.
Ondřej
Já nechci kafe,chci,abys mě dal
pokoj!
Chci pryč, chci prostě odtud!
(podrážděně)
Ondřej zvedne ruce a prudce a nečekaně do
bratra strčí.Jakub padá do trávy vedle silnice.
Jakub rychle vyskočí na nohy.Je překvapený,
naštvaný.Nechápe co se děje.Rozhodí rukama.
Jakub
Co tě to popadlo?!Jestli jde o …
Ondřej nenechá Jakuba domluvit přiskočí k
němu, chytne ho pod krkem pravou rukou a
levou napřáhne k úderu.
Jakub
Tak si posluž!Třeba mě zabij, jestli
ti to pomůže.
Jakub přivřel oči a mírně natočil hlavu.
Čekal ránu.Ale ta se nedostavila.Bratr ho
pustil a šel se opět věnovat přípravě motorky.
Jakub ho se zájmem sleduje, přemýšlí
jak mu zabránit v odjezdu.
Jakub
V tomhle stavu tě samotného
nepustím!
Jakub zatne pěst, aby dodal svým
slovům větší váhu.Na Ondřeje to
však moc nepůsobí.Pouze se
poťouchle usmívá a háže bratrovi
přilbu pro spolujezdce.Ten něco
takového nečeká, hozenou helmu
chvíli přehazuje z ruky do ruky,ve
snaze zabránit jejímu pádu.Helma,
ale přesto padá.Jakub se pro ní sklání.
Ondřej
Tak jeď klidně se mnou.
Jsi přece starostlivý starší bráška.
Jakub ještě v předklonu zvedá
hlavu.Má trochu rozpačitý výraz
ve tváři.Pak pokrčí rameny, narovnává
se a nakonec trochu váhavě nasadí
helmu.
Na motocyklu
Noc
Nablýskaná Suzuki Bandit N1200
vínové barvy se řítí po neudržované
silnici.
Stromy podél levé strany silnice
se míhají tak rychle, že jen stěží
lze určit jejich druh.(záběr na stromy)
Silnice je prázdná, rychle jedoucí
motocykl je jediný dopravní pro-
středek na této komunikaci.
Jakub začíná mít trochu strach z
rychlé jízdy.Pohled doprava, kde
silnici lemuje hluboký a příkrý sráz
ho vyděsil natolik, že se rozhodl
jízdu bratra trochu přibrzdit.
Jakub
(křik) Zpomal ty blázne.
Jakubovo volání, tlumené červenou
helmou, se ztrácí v řevu motoru.
Ondřej nejenže nezastavuje, ale naopak
ještě zrychluje, protože se dostali na
přehlednou rovinu.
Jakub své snažení nevzdává.Dvakrát
mírně udeří dlaní Ondru do zad.
Teprve po tomto upozornění, Ondřej
zpomaluje a zastavuje u krajnice.
Na stráni
Svítání
Ondřej rychle sesedá z motorky .
Jakub byl o něco pomalejší.Ondřej
pokládá motorku na zem.Přistupuje k
bratrovi.
Ondřej
(naštvaně) Co se děje,kurva?!
Proč do mě bušíš?
Ondřej má obličej zkřivený hněvem a
kocovina ,která se již dostavila mu na
náladě také moc nepřidává.
Jakub
Jedeš jako splašenec...
... a navíc se mě chce čůrat.
Ondřej vztekle zatíná pěsti.
Jakub o dva kroky ustoupí a
málem sklouzne dolů ze stráně.
Rovnováhu nachází ve chvilce a zaujímá
obranný postoj, neboť čeká další
bratrův útok.
Ondřej se však jen výsměšně zatvářil.
Ondřej
Snad jsi si nenadělal do kalhot?
Jakub kroutí hlavou, myslí si něco
ve smyslu hihihi, ty jsi tak strašně vtipný.
Ondřej si sedá klidně do trávy a zapaluje
si cigaretu.
Ondřej
Klidně se můžeš uvolnit.Mám sice
už rok chuť dát ti přes držku, ale teď
mě je trošku blbě.
Jakub se uvolňuje a skládá ruce
na prsa.
Jakub
Tak proč jsi to neudělal?Tenkrát.
Žádná reakce.
Jakub
Alena to prostě chtěla.Byli jsme
navíc trošku líznutý.Nestála za to,
věř mě.
Ondřej prudce vstává.V obličeji je rudý
hněvem.
Ruce zaťaté v pěsti.
Ondřej
Tak proč jsi s ní teda chrápal?
Já jí miloval.Měli jsme se brát.
A ty..ty..můj brácha.(zlomí se mu
hlas)
Ondřejovi vyhrknou slzy do očí.
Jakub nereaguje.Zasněně a přemýšlivě
hledí dolů ze svahu.Neví co má říct.
Pár minut oba mlčky stojí.
Jakub se ještě vyčůrá a obrátí na bratra.
Jakub
Pojedeme?
Obraz 5
U ohniště na chatě
ráno
Spáči u ohniště už jsou do jednoho
vzhůru.
3 muži zalezli do stínu v chatě,
protože na jejich kocovinu venku
až příliš pražilo slunce.
Zbylí dva muži a Jitka zůstávají venku,
těm červencové slunce nevadí.
Jitka, již oblečená(Oblékla si pouze horní
díl od plavek),se dokonce snaží
trochu uklízet okolo ohniště.Je na ní
vidět, že jí je příšerně zle a neustálé
předklánění jí působí obtíže.
Sedá si na trávu, pokrčené nohy přitiskne
k prsům a bradu opírá o kolena.
Pak hlavu opět zvedá a otáčí jí směrem,
kde sedí dva pokuřující muži na pečlivě
otesaných špalcích.
Jitka
Ty, kocoure.Nemáš cigáro?
Oslovený Kocour, tedy Tomáš Rumpl (35), muž s
rozježeným knírem, oblečený do černé
kostkované košile, maskáčových kraťasů a
černých tenisek bez ponožek, beze slova sahá
do kapsy u kalhot, vyndává pomačkanou krabičku
cigaret a hází jí směrem k Jitce.
Krabička dopadá kousek od místa kde
Jitka sedí, tudíž Jitka je nucena opustit svou
sedící polohu a natáhnout se pro cigarety.
S menší námahou se vrací zpět do původní
polohy.
Jitka
Dík.Ještě oheň.
Kocour zakroutí nevěřícně hlavou
a udělá se zapalovačem to samé co s
krabičkou cigaret.
Tentokrát se trefuje lépe, takže Jitka má
šanci zachytit zapalovač do jedné ruky.
Druhý muž, Ján Valko (30),chlapík ze Slovenska,
trvale bydlící v Čechách ,sedící na špalku, se obratně
svalí na trávu, dá si pod hlavu jakýsi modrý
batoh a pokouší se ještě usnout.Není mu vidět do
tváře.Má na sobě rifle a tričko bez rukávů, které
odhaluje vytetované čínské písmeno na rameni.
Jitka mírně třesoucí se rukou vytahuje cigaretu
a snaží se jí zapálit.
První pokus nevyšel.Plamen zapalovače
sfoukává vítr.Na podruhé už se to, ale povedlo.
Jitka, stále ještě v poloze s kolenami na prsou,
labužnicky kouří.
V chatě
ráno
Uvnitř chaty to vypadá jako po
výbuchu.Květovaný ubrus, který pokrývá
stůl, je politý červeným vínem.Hned vedle
vchodových dveří je na podlaze sklo z rozbité
sklenice.Jinak je po celé velké místnosti,(která spolu
s malou místností, jež sloužila jako kuchyňka,
tvoří celý vnitřní prostor chatky)poházené
oblečení, které účastníci víkendového srazu
narychlo vysypali ze svých batohů.
Jediný batoh, který zůstal nevybalen patří
Ondřejovi Aišmannovi.Ten poputuje domů, do
Liberce autem.
Dva muži, jeden z nich je ten s
plnovousem, co momentálně chodí s Jitkou a
jmenuje se Vlastimil Slabý,ten druhý Václav
Němeček(29), malý obtloustlý chlapík
s dlouhými neučesanými vlasy, sedí na plastových
židlích a popíjí kávu z trošku otlučených hrníčků.
Třetí muž leží na pohovce, jeho zelený obličej je
zkroucený nevolností.Je to nevlastní bratr
Vlastimila, Petr.Nejmladší muž v partě(25).
Na pohovce leží pouze v bílém
tričku a červenočerných slipech.
Vlastimil
Tak mě napadlo,
že jsem ještě neviděl
icemany.
Vlastimil usrkne horkou kávu a střídavě se podívá
na oba přítomné.
Petr
Ondra tu nemá
motorku.
Petr zalapá po vzduchu.Zvedá se mu žaludek.
Včera to opravdu s alkoholem přehnal, že dnes mu
i mluvení dělá potíže.
Václav
Tak Ondra odjel.
Ale,že by jel
hubeňour s ním, to
se mě moc nezdá.
Byli přece na kordy.
Václav vsává od stolu a loví z kapsy
mobilní telefon.
Václav
Jak znám Ondrův styl jízdy
tak už je skoro doma.
Václav vyťukává číslo, přikládá mobil
k uchu a čeká.
Vlastimil
Tak co?
Václav zkouší opakovanou volbu.
Václav
Nebere to.Volaný účastník
je nedostupný.
Co když se vyboural.Musel
být ještě jako dělo.
Petr vstává a posadí se na pohovku.
Petr
Je tady na hovno signál.
Zkus to později, až bude ve
městě.
Vlastimil, také vstává a s hrnkem v ruce
přistupuje k pohovce, kde sedí bratr.
Vlastimil
Koukám, že je ti líp.
Tak si vem klíče od Mazdy
a sjeď pro pivo.Třeba
někde Ondru najdeš, jestli
se vysekal.
Petr nasadí nevěřícný pohled.
Petr
To nemyslíš vážně?!
Mám ještě dvojku v krvi.
Vlastimil se zatváří přísně, chytá Petra za
tričko a zvedá ho z pohovky.
Vlastimil
Jeď!A pohni si!
Mám žízeň jak tejden
zavalenej horník.
Petr nemá ve zvyku odporovat svému bratru
a tak si bez dalších protestů, začíná oblékat oprané džíny.
Obraz 7
Na silnici
ráno
Ondra jede snad ještě rychleji než předtím.
Kdyby neměl helmu, byl by vidět škodolibý
úsměv na jeho tváři.
Jakub už má opět strach, ale tentokrát bratra
nezastaví.
Ve chvíli kdy motorka vjíždí do nepřehledné
zatáčky vyskočí z lesa menší srna.
Ondřej se leká, zareaguje o chvíli později než by
měl.Ještě stihne strhnout motorku doprava a ta
ve veliké rychlosti vylétne ze silnice, i s oběma bratry,
v místě kde zrovna končí svodidla.
Srna zůstává nezraněna a splašená se vrací zpět
do lesa.
Obraz 8
Na srázu - pád
ráno
Suzuki dopadá na kamenitý sráz.Jakub
z motorky padá a teď se jeho tělo
kutálí po svahu do údolí.
Ondřej se stále drží řídítek.
Motorka zastavila svůj pád.Ondřej zůstává
pod ní.Těžká motorka leží na Ondřejových
nohou.
Ondřej je v bezvědomí, nehýbe se.Jakub
leží ve vysoké trávě pod srázem.Těžce dýchá.
Z četných tržných ran mu teče krev.Ochranná
helma leží kousek od něho.Snaží se zvednou, ale
nejde to.Zatočí se mu hlava, nejvíce krvácející ránu
má totiž právě na hlavě.Znovu se pokouší zvednou.
Upadá do mdlob.Před očima se mu zjevují vzpomínky
z minulosti.
Obraz 9
Byt Aleny
Silvestr - večer
Silvestrovská oslava je skoro u konce.
S dvoupokojového bytu Aleny, kde žila
už třetím rokem s Ondřejem už odešli
všichni hosté.
Zůstal zde pouze Jakub, který sedí ve starém,
kdysi zeleném ušáku, popíjí pivo
a sleduje v televizi jakousi scénku s
Jiřinou Bohdalovou.
Koberec v obývacím pokoji, je rovněž do zelena.
A rovněž starý jako křeslo, ale alespoň umožňoval
obyvatelům chodit po bytě bez bot a ponožek, aniž
by jim hrozilo nebezpečí, nachlazení.
Ondřej leží na sedačce totálně na mol.
Spí.kromě ponožek, které si sundal, a zimní
bundy, co zanechal na věšáku ve vstupní chodbě
má na sobě vše, tak jak přišel.Modré kalhoty z
rifloviny, a šedý vlněný svetr s límečkem.
Na stole je kromě popelníku po okraj
nacpaného nedopalky,ještě nedopitá láhev
vodky,půllitrová sklenice s tekutinou
připomínající svou barvou kolu, rozházené
paprikové chipsy a televizní program politý pivem.
Otvírají se dveře od ložnice a v nich se
objevuje Alena v růžovém silonovém
župánku.
Podívá se na spícího Ondřeje a pak se její oči
zastavují u Jakuba, který u televize skoro usíná.
Alena
Copak děláš Jakube?
Nechceš jít ke mně?
Jakub sebou trhne, otočí hlavu k ložnici.
Alena se mu zdá být velice sexy.Její prsa
dvojky přes tenký župan tak svůdně
prosvítají.A on už rok neměl ženu.
Vstává, v ruce drží láhev piva.Jde k Aleně,
zastavuje se u dveří ložnice.
Alena ho chytne za tričko a beze slova ho
vtáhne za prosklené dveře, které vzápětí
nohou zavírá.
Obraz 10
Byt Aleny – v ložnici
Silvestr - večer
V ložnici, kde svítí jen lampička na nočním
stolku,Alena přitlačí Jakuba na zeď.Začne ho
hladit po ruce.
Jakub
Tohle by jsme neměli.
Alena věnuje Jakubovi polibek.
Alena
A proč ne?
Jakub váhavě polibek vrací.
Jakub
Ondra je vedle.
Alena se svůdně usměje.
Narazí na láhev v Jakubově ruce a
pomalinku jí pokládá na peřiňák.
Alena
Ten se neprobudí, má dost.
Jakub se osmělí a chytá Alenu okolo pasu.
Jeho ruce sjíždí na Aleniny hýždě.
Teď už se oba vášnivě líbají.
Jakub droboulinkou Alenu zvedá za zadek
ze země a odnáší jí na postel.
Pomalinku pokládá Alenu na postel.
Jakub si svléká tričko.Naklání se nad Alenu.
Knoflík po knoflíku rozepíná Aleně župánek.
pod, kterým je úplně nahá.Obnaží její ňadra a
začne je líbat.Alena slastně vzdychne.Jakub jí
pomáhá ze županu.Odhazuje jej na podlahu a
sám si svléká kalhoty.
Opět se naklání nad Alenu.
Teď líbe Alenino bříško a sjíždí ústy níž.
Lehá si vedle ní.Opatrně se přesune na ní a
začne s milostnými pohyby.
Obraz 11
Byt Aleny – obývací pokoj
Silvestr - večer
Ondřej se na pohovce začíná vrtět.
Procitá,pomalu otvírá oči.Párkrát
zamrká, zrak má trošku zakalený.
Jeho pohled na svět je rozmazaný,
vinou spousty alkoholu, který vypil.
Najednou odněkud zaslechne ženský
vzdych, pak i mužský.Pohlédne na televizi,
ale zjišťuje, že z televize to není.Tam Právě
Petr Rychlý vypráví stupidní vtipy.
Zaposlouchá se.Zatím nic, až teď,opět ženský
vzdych.Nemůže tomu uvěřit, zdá se že zvuky
se ozývají z ložnice.
Uchopí sklenici s Kolou, trošku usrkne vrací sklenici
na stůl a vstává.Praštil se do kolena o roh stolu.
Nadávku, kterou by kdykoliv jindy normálně
vyslovil, ale nyní pro jistotu spolkl.
Opatrně se blíží ke dveřím ložnice.Zvuk vzdychů
je stále silnější.Ondřej nejprve přiloží ucho ke
dveřím a teprve až nabere stoprocentní jistotu,
dveře v klidu otvírá.
Obraz 12
Byt Aleny - ložnice
Silvestr - večer
Ondřej za dveřmi vidí nahého bratra jak se divoce zmítá
na roztoužené Aleně.
Ani jeden z hříšníku Ondřejovu přítomnost zatím
nezaregistroval.
Ondřej stojí jako v transu, do očí se mu derou slzy.
Pozoruje milující se pár.Obličej se mu zkřivuje bolestí i
hněvem zároveň.
Zmáhá se jen na jedinou větu.
Ondřej
To si děláte prdel?!
Jakub i Alena se příšerně leknou.Jakub vyskočí jako
opička na gumě.Alena stále leží, je ve stavu těsně před
infarktem.Alena přitáhne modře povlečenou deku a
přikrývá si své nahé tělo.
Jakub
(Koktá)To..to, není jak
to…vypadá, teda vlastně
je.(pauza)Promiň.
Ondřej nečeká na další trapné vysvětlování.
Beze slova se obrací.Se slzami v očích vztekle
rozráží dveře ložnice.
Skleněná výplň dveří praská a sklo se se řinčením
vysype na koberec.
Jakub se podívá na Alenu.Pak oba slyší bouchnutí
vchodových dveří.
Jakub si sedá vedle Aleny na postel.
Jakub
Tak to je průser.
Alena se obrací a začne plakat do polštáře.
Obraz 13
U horské chaty
dopoledne
Modrobílá Mazda zastavuje u chaty.
Vystupuje Petr.Jde ke kufru vozu a vyndává
odtud basu s lahvovými pivy.
Z CD přehrávače v okně chaty hraje rocková
hudba.
Všichni obyvatelé chaty pozorují Petra.
Kocour
Jé pivo.Záchrana moje.
Kocour mu jde vstříc a pomáhá mu odnést pivo
k ohništi.
První pivo z basy vytahuje Vlastimil.
Vlastimil
Tak co?Viděl jsi ho
někde?
Konečně vyslovuje otázku, která už dlouho
visela ve vzduchu.
Vlastimil si sedá.Otvírá pivo nožem.Pivo
zasyčí a malá část pěny vybublá z hrdla a
ztéká po láhvi.
Kromě Vlastimila si pivo vzal už jen
Kocour.
Všichni si posedají u ohniště ve, kterém
zatím nikdo nerozdělal nový oheň.
Všichni netrpělivě očekávají, co jim Petr řekne.
Petr
Naštěstí ne.Projel jsem
celou cestu až do města.
Nikde nic podezřelého nebylo.
Jitka se přitulí k Vlastimilovi, ten jí podává
pivo.Jitka si lokne a pivo vrací.
Vlastimil se obrací na Václava.
Vlastimil
No vidíš ty strašáku,
Asi má jen vybitou baterku.
Václav souhlasně pokývne hlavou.
Václav
Tak já cinknu Kubovi.
Jak to vypadá, tak asi
vážně odjeli spolu.
Obraz 14
Na srázu- rozhovor
Odpoledne
Jakub se probírá.Otvírá oči.První co
vidí je křoví, ve kterém si nedobrovolně
ustlal.
Jak dlouho byl v bezvědomí ho nezajímá
i když se automaticky dívá na hodinky
na ruce, ale ty jsou rozbité.
Rozbolí ho hlava a chytá se za ní.Dívá se
na svou dlaň a zjišťuje že je celá od krve.
Pruhované tričko má roztrhané od větví
a nasáklé krví v místech kde mu větve
způsobili šrámy.
Uvědomuje si co se stalo.Tak rychle jak mu
to zranění dovoluje vstává.Rozhlíží se.
Vidí motocykl a pod ním nehybnou postavu.
Jakub
Ondró,Ondráši.(volá)
Snaží se o běh, ale zjišťuje, že ho bolí noha.
Jde tedy co nejrychleji to jde k Ondřejovi.
Je u něho, opatrně kleká.Poplácá Ondřeje po
tváři.
Jakub
Brácho, jsi dobrej?Žiješ?
Proboha neumírej.Já tu
kraksnu sundám.Vydrž.
Jakub chytá motocykl za sedlo a řídítka
a vší silu ji převalil z Ondřejových
nohou na svah.Motorka se žuchnutím
dopadla na zem a popojela kousek níž.
Opět se sklání nad Ondřeje.
Jakub
Už je to.Už je pryč.
Jakub se snaží Ondřeje probrat.Zkouší
nahmatat tep, tak jak ho to učili ve škole,
ale nedaří se mu to.Pak si všímá, že se
Ondřejova hruď zvedá a zase klesá.Ondřej
otvírá oči.
Ondřej
Co je s mašinou?
Jakub zakloní hlavu a zhluboka si oddechne.
Jakub
Zaplať pán bůh.O ten
krám se nestarej, to se opraví.
Hlavně jestli ty jsi o.k.
Ondřej se snaží pohnout, ale podaří se mu
jen kývnout hlavou.
Jakub
Raději se moc nehýbej.Já
zavolám pomoc.
Jakub hledá po kapsách telefon.Vyndává
jej ze zadní kapsy kalhot.Stále klečí u bratra
Dívá se na display.
Jakub
Do hajzlu!Kurva!Do prdele!
V tomhle zasraným údolí není
signál!
Jakub vztekle mrští telefonem o zem.
V očích se mu objevuje zoufalství a bezmoc.
Mobil odskočí a po kamenech se skutálí dolů.
Ondřej zvedá ruku a pokládá jí na koleno Jakuba.
Ondřej
Neboj, oni Nás najdou.Uvidíš.
Aspoň máme čas si promluvit.
Jakub se zatváří nechápavě.
Jakub
O čem chceš mluvit?
Ondřej se křečovitě pousměje.
Těžce se mu dýchá.Sýpe.
Ondřej
Však víš.Už mě nebaví bejt
tvůj nepřítel.Chci ti něco říct.
Jakub chce něco odpovědět.Ale Ondřej ho
nechá jen pootevřít ústa.
Ondřej
Počkej prosím tě.Chvilku mě
poslouchej.
Tahle nehoda je asi trest.Trest za to
jak jsem žil a choval se k Aleně.
Je pravda, že jsem tě za to nenáviděl,
ale v podstatě jsem si za to mohl
sám.
Měl jsem se Aleně víc věnovat.Když
jsem zrovna nebyl v práci, tak jsem
někde projížděl mašinu s kámošem.
Taky jsem tenkrát dost chlastal,
vlastně i na toho Silvestra jsem byl
jako puma.
Víš chci říct, že jestli to přežiju, tak
jí všechno odpustím, i tobě.
Jakub znervózněl.Je mu stydno a
neodvažuje se podívat Ondřejovi do
tváře.Stále uhýbá pohledem.
Nakonec vstává a jde k povalené motorce.
Jakub
Koukám, že máš na motorce deku.
Přikreju tě.
Jakub jde pomalu k motorce.
Dostává se až k ní a neobratně
se snaží vytáhnout deku zaklíněnou
pod strojem.
Jakub se narovná, stojí zády k
Ondřejovi
Jakub
Omluvit bych se měl spíš já.
Nevím co mě to napadlo.Alena je
krásná ženská a já ti jí vždycky
záviděl.
Připomíná mě Hanku.
Co jsme se s Hankou rozešly, žádnou
jsem neměl.
Nevím proč jsem si myslel, že Vám můžu
likvidovat vztah s Alenou .Neměl jsem na to
právo, strašně mě to mrzí.Vždyť Vám to až
do toho Silvestra klapalo.
Jakub ještě chvíli stojí zády k
Ondřejovi a dělá, že tahá deku i když
deka je už dávno uvolněná.
Jakub se konečně otáčí a jde k Ondřejovi.
Kleká si k němu a přikrývá ho dekou.
Ondřej má zavřené oči, ale ty teď otvírá
a má v nich slzy.
Ondřej
Dík.(pomlka)
Asi jsme to podělali všichni tři.
Nejvíc mě mrzí, že jsme se rozbratřili
my dva.Mrzí mě to víc než rozchod s
Alenou.Ženskejch je na světě fůra, ale
bráchu mám jen jednoho.
Kubo, já tě mám strašně rád.
Teď mají slzy v očích oba dva.
Jakub
(zajíká se)
Však já tebe taky…….bejku.
Ondřej natáhne levou ruku(s pravou
nemůže hýbat) a podá jí Jakubovi.
Jakub ruku s vděčností přijímá.
Ondřej
Škoda, že jsme si to řekli až teď,
když si pro mě jde zubatá.
Cháron už čeká na penízky.
Jakub stiskne Ondřejovi ruku pevněji.
Tváři se přísně, ale přesto přívětivě.
Jakub
Jaká zubatá, jakej Cháron?Co to
plácáš?
Ty tady neumřeš, ještě se musíš dát znova
do kupy s Alenou.Nemáš čas umřít, jasný!
Hele já teď půjdu pro pomoc.
Za chvíli někoho přivedu jo?
Jakub pouští Ondřejovu dlaň.
Ondřej přikývne a ukáže prstem na
motorku.
Ondřej
Za chvilku bude tma.
V kapse s nářadím mám tu malou
baterčičku jak jsme kupovali na tržnici.
Jakub se zvedá a jde zase k motorce.
Chvíli u motorky něco štrachá a pak
se v jeho ruce objevuje malá
stříbrně-černá baterka.
Jakub jí zkusmo rozsvěcí a ukládá do kapsy
kalhot.
Jakub
Svítí.Tak já razím.
Vydrž!
Jakub s Ondřejem si ještě vymění pohledy
A pak se Jakub ztrácí Ondřejovi z dohledu.
Obraz 15
V údolí – Jakub jde pro pomoc
noc
Je už tma jako v ranci.
Jakub se škrábe přes balvany a kamení.
Co chvíli škobrtne a padá na kolena.
Z baterky,kterou našel v Ondřejově motorce
se pomalu vytrácí svítivost, takže mu
moc velkým pomocníkem není.
Všude okolo je obrovské ticho, je slyšet jen
cvrčky, jak si hrají tu svojí písničku.
Baterka vyhasíná úplně.Jakub do ní
dvakrát klepne dlaní druhé ruky.
Zatřese se s ní, ale baterka je mrtvá.
Teď už mu na cestu svítí jen měsíc,
který se chystá k úplňku.
Jakub
Sviť ty mrcho!No tak prosím tě vzpamatuj
se ty kráme od Vietnamců.
Jakub napřáhne ruku s baterkou a chystá
se jí zahodit,nakonec si to, ale rozmýšlí a
svítidlo ukládá do přední kapsy kalhot.
Hlasy cvrčků ustaly.Začíná pršet.Na
Jakuba dopadají první krůpěje a za chvilku
se rozprší vydatněji.
Není to sice přívalový déšť, ale bohatě stačí
na to, aby byl Jakub do hodiny promočený
až na kůži.
Jakub
(myšlenky v hlavě)
Krucinál, tak to mě tu ještě chybělo.
Panebože, Ondra.Vždyť to je o zápal plic.
Jakub začne panicky klusat.Vybere si
směr a běží, ani neví kam.
Dostává se z kamenů do vysoké trávy.
Stébla ho švihají do tváře, déšť mu z mokrých
vlasů ztéká do očí.Jakub hřbetem ruky otírá
vodu z čela a stále běží.
Po pár minutách se zastavuje.Chytá se za hlavu
oběmi dlaněmi,sklaní se a zvrací.Točí se mu hlava.
Těžce oddechuje.
Co to?Slyší hlasy.V naději sbírá zbytky sil a
Rozbíhá se směrem odkud hlasy zaslechl.
Nic.Nikde nic nenalézá.Byl to jen výplod
jeho nárazem otřeseného mozku.
Jakub je zoufalý.Ztratil úplně orientaci.Už
nemá sílu jít dál.Klesá na kolena do rozblácené
půdy.Ještě má vůli vstát, ale zranění a únava ho
sráží na zem.Jakub padá jako mrtvola k zemi.
Upadá do mdlob.
Nekončící déšť dál smáčí
jeho tělo, ale to už Jakub neví o světě.
Obraz 16
U chaty
Odpoledne
Jitka sedí v trávě, je oblečená už v
modrých plátěných kraťasech.Tričko
nemá, prsa jí stále zakrývají pouze
plavky.
Jitka znuděně pozoruje křižáka v pavučině,
který zrovna lapil tučnou mouchu se zeleným
zadečkem.
Kocour sedí na svém oblíbeném špalku a viditelně
se také nudí.Vedle sebe má basu s lahvovými pivy.
Polovina láhví je už prázdná a soudě dle kocourovi
opilosti lze říci, že většina piva skončila v jeho žaludku.
Petr,Vlastimil,Václav a Ján, stojí nedaleko ohniště a
vzrušeně debatují.
Ján
Niečo by sa malo urobiť.
Zavolajme policajtou, nechť
vyhlásajů patranie.
Ján se zadívá na Vlastimila a trochu
se usměje.I ten malinkatý úsměv však
odhalí Jánův zlomený řezák.
Václav
No, asi máš pravdu Honzo.
Já o ně taky začínám mít strach.
Vlastimilovi to připadá směšné,jen
flegmaticky mávne rukou.
Vlastimil
Prosím tě.Ty jsou už dávno v
putyce a nasávaj.
A nebo násává Ondra sám a Kuba
je u mámy a čumí na ty svoje
idiotský dokumenty o starým
Egyptě.
Václav se pohne, jakoby chtěl udělat dřep
a v ruce se mu objeví mobil.
Václav výrazně mobil zvedne, tak že je
teď telefon v úrovní očí všech debatujících.
Václav
Hele, volal jsem jim snad stokrát.
Ani jeden mě to nebere, to je
trochu divný ne?
Vlastimil pokrčí rameny.
Vlastimil
Co já vím?Tak to maj vypnutý no.
Já bych se nevzrušoval.
Dosud mlčící Petr začíná nervózně
přešlapovat na místě.
Zastaví se a s rozčileným obličejem
se obrátí na Vlastimila.
Petr
To je blbost!
Jsi až moc klidnej, nemyslíš!
Co se Nám k sakru stane, když
ty poldy zavoláme?Nebo z nich
máš strach?
Víš prdlajs co se jim mohlo stát.
(Zvýšeným hlasem)
Všichni se zarazil.Vlastimil je šokován.
Momentálně neví co má říct inteligentního.
Vlastimil
Nějakej chytrej ne!!
Vlastimil odchází z hloučku a jde směrem
k chatě.Zaráží krok,otáčí se a když vidí, že
je Petr osamocen jde těsně k němu.
Petr čeká co se bude dít.
Vlastimil se k němu nakloní.
Vlastimil
(šeptá Petrovi do ucha)
Čekám tě v chatě.Za dvě minuty.
Obraz 17
U chaty
Odpoledne
Václav sedí na bobku u malého
smrčku a u ucha drží mobil.
Čeká ž se ozve volaný.
Václav zpozorňuje, v telefonu
to zašramotilo.
Volaný
(ženský hlas, tlumený reproduktorem)
No,prosím….
Václav zbystří a nasadí
Inteligentní výraz, jako by ho volaná
žena mohla vidět.
Václav
Dobrý den paní Aišmannová.
Tady Vašek.Neruším?
Já jsem se chtěl jenom zeptat, jestli
je Kuba doma.
Václav chvíli čeká na odpověď.
Telefon má namáčknutý na ucho,až
mu červená boltec.
Paní Aišmannová
(Tlumeně)
Ne,není Vašíku.
Jel snad někam na nějakou chatu nebo co.
(pomlka)
Ale já myslela, že jsi s ním.Stalo se něco?
Václav svraští čelo.
Co jí říct?
Václav
Ne, kdepak.Já jsem doma a nudím se.
Tak to on bude s Vlastou.
No co se dá dělat.
Tak se nezlobte, že jsem otravoval.
Mějte se a nashledanou.
Václav odendává telefon z ucha
A prstem zavěšuje hovor.
Zůstává v podřepu.
Václav
(polohlasně,pro sebe)
Tak doma taky nejsou.
Kde jste kluci.Začínám litovat dne, kdy jsme
sem jeli.
Obraz 18
Na parkovišti(odjezd na chatu)
Dopoledne
Je pátek 9hodin dopoledne,začíná
prodloužený víkend.
Na parkovišti před panelovým domem
ve,kterém bydlí Vlastimil s Petrem je skoro
prázdno.
Kromě jednoho Trabanta a červeného Transitu,
stojí na parkovišti pouze dva vozy účastníků
víkendové akce.
Modrobílá Mazda
s novou tváří.
Skoro všichni už jsou na místě.Jitka, Kocour,
Václav,Ján.
Je zde pochopitelně i Vlastimil s Petrem, jen Jakub
chybí.
Vlastimil, organizátor akce a také majitel chatky už
nervózně přešlapuje.Vztekle zahazuje nedokouřenou
cigaretu a na zemi jí ještě špičkou boty zašlápne.
Vlastimil
Tak kde je?!
Kde se courá?Vypadá to,že
se na něho vybodneme a
jedem bez něho.
Petr přistupuje k Vlastimilovi.Poklepe ho po zádech.
Petr
Buď v klidu.Dej mu čas.
Vždyť nikam nespěcháme.
Vlastimil se otočí rychle k Petrovi.Kdyby pohled
zabíjel, tak je Petr v tu ránu po smrti.
Vlastimil
Ty drž raději hubu jo!
Na nic jsem se tě neptal!
Petr ustoupil o krok dozadu, tváří se dotčeně,
ale neříká ani slovo.
Kocourovi se Vlastimilovo chování k
Petrovi nelíbí a tak se Petra zastane.Je
také jediný na koho Vlastimil dá, možná
proto,že je nejstarší.
Kocour
Hele Vlasťíku, Peťan má
pravdu.Zapal si ještě cígo a
uvidíš, že Kuba dorazí.
Vlastimil se trochu uklidňuje, ale za to
Václavovi se objevilo ve tváři zděšení.
Václav
Jakub?Neříkali jste, že má jet
Ondra.
Vlastimil se zašklebí jak po citronu a
přece jenom vytahuje cigaretu.
Vlastimil
Jedou oba.Jakub jede s námi a
Ondra dorazí na mašině.
Ale ani jeden to neví, chceme,
aby si to vyříkali.
Takže jestli to Kubovi vykecáš a
on kvůli tomu nepojede, tak
si piš, že dostaneš přes držku.
Vlastimil si odplivne, do míst
kde stojí Václav.
Václav samozřejmě pokýve hlavou
na znamení souhlasu.
Václav
Jako nápad dobrý, ale stejně si
myslím, že se sežerou.
Kocour se posadí na kapotu Felicie a
začne cosi lovit v batohu, který má každý
z nich sebou jako povinnou výbavu.
Kocour
Hele Kuba jde, tak už držte
huby.
Jakub přihází s úsměvem a už z dálky mává.
Vlastimil se netváří zrovna příjemně, jde mu
naproti.
Vlastimil
Kde jseš, jak dlouho tady máme
čumět?
Jakub sundává z ramene batoh.Úsměv se mu z
tváře vytratil.
Jakub
Snad nebude, tak zle.
trošku jsem zaspal.
Jeden po druhém teď nastupují do
aut.
Do kocourovi Felície Jakub a Ján
a do Vlastimilovi Mazdy Petr,Jitka,
Václav.
Motory zaburácejí, a oba vozy se pomalounku
rozjíždějí.
Obraz 19
V chatě – hádka Vlastimila s Petrem
Odpoledne
Vlastimil stojí u stolu v chatě.
Místnost je přibližně uklizena.Sklo
ze země smeteno,ubrus ze stolu zmizel.
Rozházené oblečení je nyní skryto zpět
v batozích a ty jsou úhledně poskládány
na gauči.
Vlastimil je velice netrpělivý, má zlost,
očekává Petra.
Konečně, dveře chatky se otevírají a do
místnosti se pomalým a nejistým krokem
šourá Petr.
Vlastimil
Zavři dveře!
Petr zavírá dveře a přibližuje se
Vlastimilovi.
Prvotní strach z Petra opadá,je si jistý sám
sebou.
Petr
(Vnitřní hlas)
Postavím se mu teď, nebo už nikdy!
Vlastimil rozhazuje srovnané batohy a sedá
si na gauč.Vlastimil je podrážděný čím dál víc
a tím spíš, když vidí svého bratra, tak klidného.
Vlastimil
Tak tohle jsi si dovolil naposled
hošánku!
Ty smrade, ty mě nebudeš shazovat před
mýma kámošema!
Petr zastavuje asi tři kroky od gauče.
Vlastimil se zvedá a přistupuje k Petrovi.
Petr
Ty si myslíš, že se tě bojím?
Jsi jen ubožák, co si o sobě moc myslí.
Ožrala jsi a nikdy nic nedokážeš, ani střední
Petrovi přeskočí hlas. školu jsi nedokončil.
Vlastimil napřahuje ruku k pořádnému
úderu.
Rána chvíli visí ve vzduchu.Nakonec
přeci jen dopadá a je to pěkný úder.
Vlastimil do rány vložil všechnu svou
sílu i zlost.
Pěst Vlastimilova zasáhla neomylně
Petrovu bradu.
Petr padá na podlahu vedle stolu.Na dolním
rtu se mu objevují kapičky krve.
Vlastimil stojí nad ležícím bratrem jako titán.
Na tváři má škodolibý úsměv.
Petr se na zemi nepatrně pohne a
pak udělá něco s čímž Vlastimil nepočítá.
Vymršťuje pravou nohu a podkopává bratrovi
nohy.Vlastimil se poroučí k zemi nedaleko
kuchyňky.Leží jako prkno a vypadá velice
překvapeně.
Petr ho nenechává vzpamatovat, vymrští se
s mrštností geparda a vrhá se na dosud ležícího
Vlastimila.
Petr bije Vlastimila do tváře.Střídá obě pěsti.
Nejprve rána levou, pak pravou.
Při páté ráně, která dopadla do Vlastimilovi
tváře, si Vlastimil uvolňuje nohy a Petra
odkopává, ten dopadá na záda.Petr sice rychle
vstává, ale to už je na nohou i Vlastimil a
začíná nerovný boj.
Vlastimilovi ruce i nohy zasahují Petra do
hlavy i těla jako krupobití.
Petr opět padá k zemi.Obličej má od krve.
Skoro se nehýbe.
Vlastimil těžce oddechuje až když si všímá,
že bratr neklade odpor přestává bít.
Vlastimil
Tak už máš dost?
Petr nepatrně přikývne a pomalu
se snaží postavit na nohy, obličej
má celý od krve.
Vlastimil už si ho nevšímá,jde do
kuchyňky.Vedle umývacího dřezu
nalézá plnou sklenici žluté limonády
a jedním douškem jí vyprázdní do svého
hrdla.
Ještě si oplachuje zkrvavený obličej pod
tekoucí vodou, otře se do ušmudlaného ručníku
a vrací se zpět na místo rvačky.
Petr leží na gauči, v ruce třímá krvavý
kus látky, kterým si otřel tvář.
Petr si všímá Vlastimila, neohrabaně
vstává a jde k němu. Petr
Co jsem řekl, to myslím vážně.
Klidně mě můžeš ztlouci ještě jednou.
Třeba si ti povede zabít mě jako mámu.
Vlastimil rozhazuje rukama.Poslední
věta ho viditelně rozrušila.
Vlastimil
Doufám, že tě nenapadne tohle někde
vykládat.
Je ti doufám jasný, že by jsi skončil u soudu
za křivý svědectví.
Petr se usmívá tak jak mu
to bolavý obličej dovoluje a
vztyčí ukazovák proti bratrovi.
Petr
Ty půjdeš sedět stoprocentně,mě dají
maximálně podmínku.
Takže se koukej uklidnit.Ty policajty prostě
zavoláme,nebo je zavolám já sám a pokecám
si s nimi o tom, jak to tenkrát bylo.
Vlastimil pomaloučku krotne.Sedá si na
gauč a dokonce se začíná usmívat.
snaží se zlehčit situaci humorem.
Vlastimil
No vidíš brácho.Takhle se mě líbíš.
Já už myslel, že nejsi chlap, ale bábovka.
A musím uznat, že máš slušnou ránu.
Vlastimil poplácává Petra po rameni.
Petr nedbale přikývl.Strašně se mu ulevuje.
Cítí se jako král po vyhrané bitvě i když
jí vlastně prohrál.
Petr se usmívá.
Vlastimil
Možná to dotáhneš daleko, ne jako já.
Hele zavoláme nejdřív, jejich mámě,
pak Aleně a teprve potom ty Poldy jo?
Petr nestihne říci ani, že souhlasí,
protože jejich rozhovor přerušuje hlas
Václava, který se tam objevil jak duch.
Václav
Volej rovnou poldy.
U Aleny ani u mámy nejsou.To už mám
obvolaný.
Václav se podívá na oba bratry.
Václav
Do hajzlu, co se vám stalo?
Přejel vás autobus, nebo co?
Vlastimil se zatváří ironicky.
Vlastimil
Ne, vlítnul sem kormorán
a vrazil do nás.
Václav s úsměvem nevěřícně zakroutí
hlavou a odchází.
Bratři se na sebe podívají a jejich pohled
prozrazuje, že rvačka jejich vztahu
prospěla.
Obraz 20
Minulost-Byt Vlastimila a Petra
večer
Petr leží na sedačce v obývacím pokoji
v bytě rodičů.Sleduje v televizi Německý
kriminální seriál a pro větší pohodlí má na
sobě pouze modré boxerky.
Televizní stanice právě přerušila pořad kvůli
reklamnímu bloku.
Petr se tedy zvedá.Bere do ruky litrovou pet
láhev s kofolou,která stojí na nízkém stolu se
skleněnou deskou.Kromě stolu,televizoru a gauče je
pokoj vybaven hnědou nábytkovou stěnou, dvěma
menšími křesly, poličkou s květináči a přibližně sedmdesáti
litrovým akváriem, kde skotačí v zelených rostlinkách
hejno neonek, páreček parmiček žraločích,několik ancitrusů
různé velikosti a ještě paví očka.
Na stěně pak visí dva obrazy nevalné kvality a mizivé
hodnoty.
V místnosti panelového bytu je také veliké okno s bílou
záclonou u něhož, je momentálně otevřen jen ventilační díl.
Petr pije z láhve, pak láhev pokládá na stůl a druhou rukou
si otírá ústa.
Petr vstává a jde na chodbu, kde je umístěna místnost WC.
Jakmile zaklapne dveře záchodu, vrznou dveře vchodové.
Objevuje se Vlastimil.Má vratký krok a je silně opilý.
Vlastimil dveře bytu vší silou zabouchne.Ozve se rána, která
se rozlehne po všech patrech domu.
Kromě toho, že je Vlastimil opilý, je také značně podrážděný.
Petr raději dveře záchodu neotvírá.Zůstává uvnitř.
Z kuchyně se ozývá ženský hlas.
Žena z kuchyně
Vlastíku, to jsi ty?Co to,
Že jdeš tak pozdě z práce?
Určitě máš hlad.Chceš
ohřát gulášovou, nebo si
dáš hned druhý.Vařila
jsem roštěnky.
Vlastimil nasupeně odkopne polobotky přes
celou chodbu do kouta.Stahuje ze sebe riflovou
bundu a dává jí na věšák.
Bunda má, ale utržené poutko a padá na zem.Vlastimil
jen flegmaticky mávne rukou a potácí se ke kuchyni.
Vlastimil se dopotácí až ke kuchyni.
Opírá se o futra kuchyňských dveří,vidí svou
nevlastní matku(40) v zástěře, která drží v ruce hluboký
talíř.
Je to pěkná žena.Menší štíhlou postavu a pevná prsa
zvýrazňovali úzké domácí šaty.Jen vrásky na čele mohou
prozradit její věk, ale čelo zakrývají dlouhé vlasy s
nedávno obnovenými blond melírky.
Vlastimil
Co je tobě kurva potom.
kde jsem byl!?A to tvoje žrádlo
nechci, je to dobrý akorát pro
čokla, nebo toho tvého parchanta.
Co umřel táta vaříš samý blafy.
Kde vůbec je ten tvůj Peťánek.
Vlastimil udělá z dlaní rouru a přiloží jí
k ústům a potočí hlavu ven z kuchyně.
Vlastimil
(volá)Hej,chcípáku.
Matka si sedá na židli, pokládá rozčileně talíř
na stůl
Matka
Ty jsi zase pil.Žádala
jsem tě, abys mě nechodil
domů ožralý.
Vlastimil udělá dva kroky směrem k matce,jde z
něho strach.
Matka vstává a kousek ustupuje.V očích má obavu.
Vlastimil
(šlape si na jazyk)
Tenhle byt je můj a táty.
Vy dva mě odsud nevyštvete.
Nechápu proč si tě táta bral, co
na tobě viděl.
Matce se ztrácí z očí strach,přechází do
útoku.
Matka
Tak to pomalu.Byt napsal
tvůj táta na mě.Takže se tu
moc nerozkřikuj.
Vlastimil kroutí hlavou, ruce si založí do boku.
Vlastimil
Táta byl hlupák.
Matka stále pevně stojí.
Matka
Hlupák jsi ty!
Kdyby tě teď táta viděl, tak by
se v hrobě obrátil
Vlastimil se zarazí a ještě více křivý obličej.
Má teď tváře rudé jak rajská jablíčka.
Za ním už stojí Petr a pozoruje hádku.
Vlastimil
Chcete mě o všechno obrat co!?
To se vám nepovede.Ten malej
hajzlík mě obsadil pokoj,ale z
bytu nepůjdu, rozumíš?
Vlastimil otočil hlavu ne Petra.Petr se lekl
a couvá.
Vlastimil se otáčí zpět na matku.Je nafouklý
jako balon těsně před prasknutím.Přistoupí k matce
a prudce do ní oběma rukama strčí.Matka padá
a naráží hlavou na tvrdý okraj desky stolu.
Tělo se sesouvá pod stůl.Matce z hlavy teče silně
krev.
Vlastimil nad matkou stojí jak býk, který právě rohem
rozsápal toreadora.
Petr se vyděsí, vbíhá do kuchyně, odstrkuje
Vlastimila a sklání se nad matkou.
Petr
Mami, maminko.Jsi v pořádku?
Tak řekni něco proboha.
Matka se ani nepohne.Petr zvedá hlavu a stáčí
pohled na Vlastimila.
Petr
Jestli jí něco je, tak půjdeš sedět.
Oni ti to spočítaj i s tou podmínkou
za ten auťák.
Vlastimil se zalekne,chápe, že má Petr
pravdu.
Pak jakoby se probral a zase nasadí ten drsňácký
výraz.
Ohne hřbet a skloní se k Petrovi.
Bratři se dívají do očí.
Vlastimil
(Procedí skrz zuby)
Jestli něco řekneš, tak si tě podám.
Prostě upadla, jasný!
Ještě než se Vlastimil narovná, poplácá
velitelsky a nadřazeně Petra po tváři.
Petr to přechází beze slov.Nemá sílu
a odvahu odporovat.Snaží se pomoc mamince.
Petr
Zavolej doktora,nestůj tady.
Prosím.(pláče)
Vlastimil kupodivu bez řečí,udělá dva kroky k pevné
lince a vyťuká číslo záchranky.
Obraz 21
Na srázu
ráno
Helikoptéra záchranářů se snáší do
údolí.Okamžitě po přistání vyskakují
čtyři záchranáři a běží rovnou k
Ondřejovi, který stále ještě leží na svahu
a nehýbe se.
Jediná záchranářka v týmu, blondýna s
modrýma očima, zkouší Ondřejův tep
na krční tepně.
Záchranářka
Žije.
Po tomto zjištění začnou záchranáři
s okamžitou první pomocí.
Ondřej najednou procítá, rychle otvírá
oči.
Ondřej
Kde je brácha?
Našli jste Jakuba?
Záchranáři se na sebe podívají, ale
nepřestávají pracovat na Ondřejově
přenosu do vrtulníku.
Záchranář 1
Tak na tři.
Raz, dva, a tři.
Po tomto povelu, naráz Ondřeje zdvíhají
a odnášejí k helikoptéře.
Když se jim podaří umístit ho uvnitř, skloní se
nad Ondřejem jeden ze záchranářů.
Záchranář 2
Nebojte se, bratr bude v pohodě.
Už jsme ho našli.
Obraz 22
Nemocniční pokoj
ráno
O tři dny později se Ondřej probouzí v nemocnici,
leží na posteli s bílým povlečením.
Otvírá oči,vidí, že se nad ním sklání starší
zdravotní sestra s krátkými, kudrnatými
vlasy, obarvené na odstín mahagonu.
Stojí nad ním také sympatický mladý
lékař s brýličkami.
Ondřej se rozhlíží po pokoji.Vidí tři
postele z kovového materiálu, ve dvou
leží další muži,jedna postel je pečlivě
ustlaná.U každé z postelí je noční stolek,
také z kovu.A vedle dveří nalevo vestavěná
skříň a napravo umyvadlo.Jinak v pokoji
nebylo už nic.Světlo do pokoje sem proudilo
velikým oknem, které, ale bylo v tuto chvíli
zavřené.
Ondřej
Kde to…..?
Co se….?
Lékař si sedá na postel a přikládá ruku
na Ondřejovo čelo.
Ondřej
Kde je Kuba?
Lékař se mírně pousměje,stáhne ruku z
Ondřejovi hlavy a uloží jí do kapsy bílého
pláště.
Lékař
Jen klid pane Aišmanne.
Jste v nemocnici a Váš bratr je v
pořádku.Měl jen otřes mozku a
pár pohmožděnin.Už jsme ho
pustili do domácího ošetření.
Za to vy si chvíli poležíte,zlomil
jste si obě nohy a pravou ruku.
levou nohu jsme museli
operovat,ale budete v pořádku.
Kromě toho máte prasklou plíci
a naražené ledviny.
Ondřej se tváří zděšeně a v očích
má znatelný strach.
Sestra si poťukává tužkou o desky a
teď udělala krok blíže k posteli,tváří
se přísně.
Sestra
No, máte štěstí že jste to vůbec
přežil.
Lékař na ní vyčítavě pohlédne, zakroutí
hlavou a přátelsky poplácá Ondřeje po
rameni.
Lékař
No nebojte, my Vás z toho
dostaneme.Z nejhoršího
jste venku.
Dnes k Vám dokonce pustíme
návštěvu.Váš bratr si přál,
abychom mu zavolali až návštěva
bude možná.
Ondřeje zpráva viditelně potěšila,ale
v hlavě se mu honily roztodivné myšlenky.
Ondřej
(přemítá si v hlavě myšlenky)
Jak můžu mít prasklou plíci?
To už asi nebudu moc kouřit?
Sakra já bych si dal cígo.
Lékař vstává a spolu se sestrou se
se přesunují k dalšímu pacientovi.
Je jím blonďatý mladík s divokýma
očima,ze kterých koukalo šibalství,
Lukáš Kratochvíl.(18)
Lékař
Tak Lukáši,děláte mě radost.
Zítra si sbalíte věci a alou domů.
Lukáš vyskočí z postele jak srna.
V radosti uštědří sestře polibek,ale
ta z toho velkou radost nemá.
Stojí zkoprnělá překvapením z Lukášovi
reakce a rodičovsky zahrozí prstem.
Lukáš
Tý vole, to je super.
(zarazí se)
Vlastně chci říct, že děkuju,
jsem moc rád.
Lékař se snaží tvářit rozzlobeně, ale
nejde mu to.Lukášova radost ho nutí k
úsměvu.
Obraz 23
Nemocniční pokoj
Odpoledne(Jakubova návštěva)
Dveře od nemocničního pokoje se
otevírají a do místnosti, kde leží 3 muži
vstupuje Jakub s igelitovou taškou v ruce.
V oblékání byl Jakub konzervativní,takže pro
ty kdo ho dobře znali byla volba jeho oblečení
pro dnešní den komická.
Má na sobě tričko se Spidermanem a plátěné,
oranžové tříčtvrťáky potištěné motivem lodiček.
Jakub chce zvesela pozdravit,ale všímá si,že
jeden z mužů spí.
Je to podle nápisu na kovové posteli pan
Ladislav Růžička(54).Muž prošedivělých vlasů,
momentálně s tří denním strništěm na tváři.
Pod bílou peřinou se nadouvá břicho,které
Jakubovi i ostatním prozradilo,že pán rád
pije pivo.Možná, že právě kvůli pivu
neudržel balanc a spadl z lešení.Lékaři mu
oznámili, že si zlomil kyčel.
Jakub tedy tiše vchází a ještě tišeji zdraví.
Jakub
Ahoj,dobrý den.(Polohlasně)
Čus Ondro,jak je?
Ondřej si poposunuje polštář a svoji polohu na
posteli upravuje do polosedu.
Ondřej
Čau,čau.Dík,že jsi přišel.
Já už jsem skoro v pohodě,ale ty
jsi měl prej otřes mozku a jak tak
na tebe koukám, musela to být
pořádná rána.(smích)
Jakub jen mávne rukou a přistupuje k
posteli.
Jakub
To tričko,mám od jedný holky,
co se mnou byla na pokoji.Jdu
ještě za ní, tak jí chci potěšit.
Jinak to moje zranění nestojí za řeč.
Kdybych si tu pitomou helmu zapnul
tak by mě nebylo nic, ale zase bych
nepoznal ve špitále Kláru.Ono jí teprve
22, ale je suprová a moc hezká.
(poslední věta – zamilovaně)
Jakub si přitahuje židličku k Ondřejově posteli
a sedá si.
Ondřej
Tak to ti moc přeju ty kanče.
Na posteli vedle Ondřejovi, se pohne
jeden ze spolupacientů.Je to Lukáš.
Otočí se směrem k bratrům,divoká očka
mu svítí zvědavostí.
Lukáš
Vy jste na tý motorce byl taky?
Jakub nevěřícně obrátí zrak na Lukáše
a pokývne hlavou.
Jakub
No já jsem toho moc odvázanej nebyl.
A nevykej mě, zas tak starej nejsem.
Lukáš se zazubí od ucha k uchu,
odkope deku a sedá se na postel.
Lukáš
No rozhodně to zní zajímavěji než
ta moje historka.
Víš my bydlíme v paneláku a máma,
měla pěkně kravskej nápad.Poslala mě
vytírat schody.No a jak jsem to namočil,
smek jsem se jak po hovně a pěkně jsem
ty schody sjel jeden po druhým.
Rupla na to jedna noha, ale vytřel jsem to.
No a uznáš sám, že tohle nemůžu vyprávět
holkám.Měly by ze mě akorát tak prdel.
Takže každýmu kámošovi,kterej přijde,
tvrdím, že jsem si rozbil tlamu, když jsem
zkoušel na skejtu dvojitou otáčku ve
vzduchu.
Oba bratry historka o nešťastném vytírání
pobaví, ale dále se Lukášem nezabývají.
To se ví, že se mladík uráží.Vztekle si opět
lehá a zavrtává se pod deku.
Ondřej se tomu jen pousměje a otočí se
na Jakuba s otázkou.
Ondřej
Mluvil jsi s Alenou?
Jakub kroutí hlavou, jako,že ne.
Jakub
Ne,nemluvil.Je někde na dovolený s
s tou její kámoškou, Monikou.
Ale o tý Naší nehodě už ví.Vašek jí
všechno vykecal.
Jo, málem bych zapomněl.Mám pro tebe
nějakej džus a sušenky.
Jakub se shýbne a zvedá ze země igelitovou
tašku a vyndává z ní dvoulitrový pomerančový
džus v krabici a dvoje oplatky.
Všechno to opatrně pokládá na stolek.Ondřej
vděčně pokývne hlavou.
Ondřej
Dík, to jsi nemusel.
Jakub ještě zaloví v tašce vyndává z ní
silný časopis.
Jakub
Tohle tě snad potěší víc.
Novej Playboy,ať tu máš
trošku vzrůšo.
Chtěl jsem ti donést i cigára, ale
prej máš dírku na plících.(pokus o
vtip)
Časopis Ondřeje viditelně potěší.
On totiž Playboy kupoval pravidelně,
ale spíš jen jako sběratel.
Hned časopis otevírá v polovině kde
kde bývá veliká fotografie dívky z
obálky.
Ondřej
Hele,čum.Tahle je dost dobrá.
Jinak moc dík,ale ty cigárka by nebyli
špatný.Kouřil bych až bych brečel.
Ondřej,ještě chvíli drží otevřený časopis
Jakubovi před obličejem,aby měl dostatek
času si krásku prohlédnou.
Ondřej se pak podívá ještě na Lukáše, aby mu
také ukázal tu dívku oblečenou jen do elegantního
kloboučku,ale zjišťuje, že Lukáš spí.
Ondřej
Tak mu jí ukážu později,třeba přestane
bejt uraženej.
Playboy zatím putuje do zásuvky nočního
stolku.
Jakub začíná být nervózní a poposedává na židli.
Jakub
Brácho, já už budu muset jít.Mám
ještě něco důležitého ve druhém
patře.
Jakub prstem ukáže nahoru ke stropu.
Jakub
A ty nezoufej, Alena určitě přijde.
Miluje tě.Říkal Vašek, že se ptala jen
tebe,jestli jsi v pořádku a co ti je.
Prej se málem zhroutila,když jí řek, že
jsi se vysekal.
Ondřej vypadá polichoceně.Je o něco veselejší,
i když má stále v očích stín pochybnosti.
Ondřej si opět normálně lehá
Jakub skládá igelitku a obratně jí vsune do kapsy
kraťasů.
Pomalu vstává ze židle.
Ondřej
Těžko,ta se neobjeví.
Když jsme se rozcházeli, řekli jsme si
Dost ošklivejch věcí,já jsem řekl dost
hnusnejch věcí.
Pochybuju, že přijde.
Ondřejovi stojí v očích slzy, ale to už Jakub
nemůže vidět.Je u dveří a drží v ruce
kliku.
Jakub
Co ty víš.Třeba tě překvapí.
No nic.Měj se a uzdravuj se.
Obraz 24
Byt Aleny
Nový rok - dopoledne
Jakub se probouzí v obývacím pokoji
na gauči.
Otevírají se dveře ložnice a vchází Alena
v noční košili s medvídkem.
Alena
Dobré ránko.
Alena se podívá na hodiny na stěně.
Alena
Nebo spíš dopoledne.
Jakub si promne oči a koukne na
Alenu.
Jakub
Krásné ráno.Jak jsi se vyspinkala?
Alena pokrčí rameny,stále ještě
stojí na jednom místě.
Alena
Bolí mě hlava.
My jsme asi včera udělali pěknou blbost co?
Jakub vstává,bere si z opěradla křesla
pomačkané tričko.Obléká si ho.
Jakub
Já nevím,mě se to líbilo.
Alena se trošku zastydí.Tváře jí z růžový.
Je i trošku smutná.
Alena
Ale to mě přece taky, jenže to nebylo
správné.Byli jsme nalitý a já Ondru
miluju.
Jakmile to dořekla,cvakl zámek ve
vchodových dveřích a v nich se objevila
tvář Ondřeje.
Ondřej vchází dovnitř.Nezouvá se.
Oběma postupně věnuje pohled.Nejdříve
Aleně a pak Jakubovi.
Ondřej
Nenechte se rušit hrdličky.Jen si
vezmu pár svých věcí.
Alena k němu vykročí rychlejší chůzí.
Pravou ruku má nataženou ve snaze
Pohladit Ondřeje po rameni.
Ondřej pohlazení uniká mrštným
ještěrčím úhybem.
Ondřej se shýbá a bere z podlahy
Pantofle, hned je ukládá do sportovní
tašky s velkým uchem na rameno.
Pak ve sbírání věcí pokračuje.
Alena
Ondro.Prosím tě vyslechni mě.
Kam chceš jít?
Já vím,máš právo se zlobit.Já byla opilá.
Chápu neomlouvá mě to, ale opravdu tě
miluju.
Ondřej se na chvíli narovná a přeruší
sběr oblečení do tašky a podívá se vyčítavě
na Alenu.
Ondřej
Miluješ mě?
To,tu lásku prokazuješ
nějak divně.
Víš co?Raději toho nech,jsi
směšná.
Ondřej pak pokračoval v hledání
svých věcí.Teď zrovna sebral
ze stolu budíka a zasunul ho do tašky.
Jakub sedí na posteli a mlčky pozoruje
hádku.
Alena
Tak já jsem k smíchu jo?
A co ty,s tou tvojí motorkou,
věčně jsi někde fuč.
A v divadle jsme byli kolikrát co?
Ani do blbého kina mě nevezmeš.
Miminko jsme chtěli, ale to né.Nejdřív
jsi si musel koupit ten křáp na dvou
kolech.
Ondřej se opět zastaví.Položí tašku na
zem.
Ondřej
Tak mašinu mě vyčítáš.
A hlavně,že jsi tvrdila, že ti
nevadí.
Jsi pěkná mrcha.Poslední dobou
jsi na mě byla pěkně hnusná.Jen
výčitky.
Chováš se jak fúrie.A teď dokonce
i jako děvka.
Byl bych blázen, kdybych tady s
tebou zůstával!
Ondřej ukáže prstem na Jakuba
Ondřej
A co se týká tebe.
Tak jsem mýval(důraz) bratra, ale
pro mě už je mrtvej.
Jakub sehne hlavu a nechápavě s ní kroutí.
Ondřej začne lovit cosi v kapse kalhot.
Nakonec vytahuje svazek klíčů a dva
klíče z něho odděluje.
Podívá se na klíče, které má teď na
otevřené dlani a hází je poměrně
velkou silou Aleně k nohám.
Alena se na klíče ležící na podlaze
podívá a do očí jí vyhrknou slzy.
Ondřej
Nehraj to na mě.Já vím, že už se těšíš
až vypadnu.
Ty klíče dej svýmu milenci, ať spolu
můžete píchat každej den.
Ondřej se otáčí a jde ke dveřím.
V klidu je za sebou zavírá.
Alena s Jakubem jsou sami.
Alena pláče.Jakub vstává,jde
k ní a objímá jí.Alena pláče Jakubovi
na rameno.
Obraz 25
Nemocniční pokoj
Odpoledne(Další den)
V pokoji č.8 už jsou jen dva pacienti.
Ondřej a pan Růžička.
Jak slíbil lékař, veselý mladík s ne příliš
vybraným slovníčkem, byl propuštěn
a tak v pokoji panovala nuda.
Časopis od Jakuba má Ondřej již několikrát
prolistovaný a teď se s ním laská pan Růžička.
Na plechovém nočním stolku Ondřeje, stojí bílý
hrnek se dvěma zelenýma proužkama kolem
dokola.Hrnek je do poloviny naplněný nelákajícím
čajem bez cukru.Žízeň, ale nutí Ondřeje
hrnek uchopit a jedním douškem jeho obsah vypít.
Důkazem toho, že čaj byl nevábné chuti, je příšerný
škleb na Ondřejově tváři.
Růžička na chvilku odvrátí zrak od Playboye a podívá se
se na Ondřeje.
Pan Růžička
Fuj, to to bylo dobrý co?
Ondřej se jeho vtipu upřímně zasměje,
ale vzápětí mu úsměv na tváři tuhne.
Ve dveřích se tiše jako myška, zjevuje
Alena s velikou bonboniérou v ruce.
Alena
(nesměle, váhavě)
Ahoj.
To jsou ty jak ti chutnají.
Alena skloní pohled k bonboniéře.
Ondřej uvolňuje své napětí, trochu se pousměje
a přikyvuje.
Růžička ukládá časopis do stolku a hrabe se z postele.
Pan Růžička
Dobrý den slečno,já nebudu rušit.
Půjdu si dát čouda na balkon.
Teprve teď si Alena uvědomuje Růžičkovu
přítomnost.
Alena
Dobrý den.
Kvůli mě nemusíte odcházet.
Růžička si, ale přesto sedá na postel.
Cigarety a zápalky přemisťuje ze stolku
do kapsy pyžama,natahuje se pro berle a
s námahou se belhá ven z pokoje.
Ondřej se posouvá na posteli a tím vytváří
místo pro Alenu.
Ondřej
Pojď si sednout.
Alena se usmívá jak nejkrásněji dovede a bez
dalšího přemlouvání usedá vedle Ondřeje.
Bonboniéru předává do rukou pacienta.
Alena
Jak ti je?
Ondřej rozbaluje bonboniéru a aniž by
zvedl hlavu odpovídá.
Ondřej
Jo, díky.Už mě je fajn.
Alena ho nesměle pohladí po vlasech.
na Ondřejovi je znát, že mu je to velice
příjemné.
Alena
Víš, chtěl bych ti všechno vysvětlit
a omluvit se ti.
Ondřej zvedá hlavu,odkládá bonboniéru na
deku.
Ondřej
To není potřeba.Už se nezlobím.
Co se stalo,stalo se.
Alena nasadila šťastný, leč překvapený výraz v
obličeji.
Ondřej si všímá jejího překvapení.
Ondřej
Usmířili jsme se s Kubou.
Alena kývne hlavou.
Ondřej rozbaluje bonboniéru, odklápí
víko a jeden z bonbonů dává do úst.
Alena
Aha.
To je dobře...
... a my dva bychom se nemohli
usmířit?
Ondřej neodpovídá na její otázku přímo.
Pouze zvedá bonboniéru a nabízí Aleně.
Ondřej
(S plnou pusou)Vezmi si, jsou fakt
dobrý.
Alena bere nabízený bonbon,všímá si
Ondřejova úsměvu.Usmívá se také, pak
se sklání a s bonbonem v ústech Ondřeje políbí.
Konec
8 názorů
blacksabbath
20. 07. 2014četla jsem jedním dechem......wau