Olympiáda

    "Horák, Horák," skandovala třída, aby zapůsobila na mou ješitnost a přesvědčila mne, že se i já musím zúčastnit školní olympiády.

    Když jsme  předávali učebnice, vlítnul k nám do třídy tělocvikář Sytý, přezdívaný Kotrmelec, a jak to umí jen on, seřval nás za to, že jsme předali neúplnou přihlášku na výše zmíněnou akci. Machačka s Poncem se nahlásili na všechny disciplíny, ale prý mohou startovat pouze ve dvou. Kalous má jako vždy před touto akcí ruku v sádře, Mufa nikdo vzhledem k jeho osmdesáti pěti kilům o startu nepřesvědčoval. Ostatní si našli jiné výmluvy. Já jsem použil slogan převzatý od mé oblíbené a světově proslulé, nejlepší skupiny Kabát: "Slejzaj mi nehty, chřadnu, řídne mi vlas. To bych snad nepřál, lidi, nikomu z vás. Celej se klepu, čekám, kdy to přejde, mně je vám hrozně blbě, takhle to dál nejde."

    Teď je večer, já ležím v posteli a zítra bude čtvrtek, já musím uběhnout 1 500 (slovy: tisíc pět set) metrů a k tomu ještě v co nejlepším čase. Dnešek byl celkem úspěšný - stáli jsme před Centrálem s Pepikem, Liborem Šimonkem a Frantou Novým, kolem šla Naďa Weberová, a když se u nás zastavila, opřela se o mé kolo. Zítřek už tak úspěšný nebude. Škoda, že nejsem holka, mohl jsem se vymluvit na měsíčky, nebo na co se to ty holky dnes vymlouvaly. Asi ani neusnu. Doufám, že bude ráno zima, abych nemusel běžet v trenkách. Kdyby počasí opravdu zaválelo, mohla by být taková zima, že by se olympiáda přesunula do tělocvičny a tam se těžko bude běhat.

    Je ráno, svítí sluníčko a na teploměru je již nyní dvacet čtyři stupňů. Dám si ovesné vločky, jako to podle Mladé fronty Dnes udělali naši fotbalisté před čtvrtfinálem mistrovství Evropy. Džus jsem v lednici nenašel. Ještě v tom článku psali, že lékař hráčům doporučil omezit sexuální život minimálně tři dny před zápasem. Vzhledem k tomu, že jej mám omezený prakticky od narození, musím dnes podat optimální výkon. Jdu na to!

    Dopoledne, ještě než jsme se vydali na hřiště, jsem dostal průjem. Asi nervy. Odnesly to slipy. Nemohl jsem běžet jen v trenkách. Nebudu si přece své orgány během celého závodu neustále vracet do trenek. Kotrmelec mě sice přesvědčoval, ale nepodařilo se mu mě zlomit.

    Startovalo nás asi dvacet najednou a hned při startu mi někdo přišlápl botu tak, že jsem o ni přišel i s ponožkou. Rozhodnut bojovat za slávu své 7.F jsem vběhl do první zatáčky bez ní. Holky od nás ze třídy začaly skandovat "Ngugi, do toho!" Bez té boty jim připomínám slavného keňského běžce, uvědomil jsem si a přidal do kroku, abych svému jmenovci nedělal ostudu. Odpoutal jsem se od posledního místa. Muf, který nakonec musel za naši třídu také nastoupit , to nesl těžce a se slovy: "Kam se ženeš, vole," mě chytil za triko. Utekl jsem mu, ale mé triko mu zůstalo jako suvenýr.

  Asi v půlce závodu za sebou slyším dusot. Začali mě předbíhat favorité běhu. "Stopa!" zařval kdosi a vzápětí mě zul i z druhé boty. Jako by to stále nestačilo, povolila mi guma u tepláků a tyto se každým krokem sesouvaly níž a níž po mých nohách. Když byly až u lýtek a prakticky mi znemožňovaly pohyb, strhl jsem je ze sebe a pohybem zkušené stripterky jimi mrštil do rozvášněného davu. Dav propukl v jásot. Nikdo nesledoval vedoucí běžce a ti dobíhali do cíle bez zájmu veřejnosti a bez slávy. Všichni napjatě očekávali, kdy povolí guma u mých trenek, neboť valná většina diváků zjistila, že pod nimi již nic nemám.

    Za potlesku a mexických vln jsem doběhl oslavován coby morální vítěz běhu na tisíc pět set metrů.