Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Pros Bhutá

30. 10. 2010
4
9
1522

Zpráva o cestě bloudícího Slovana - včera byl nalezen člověk, jehož identita není známa. Přišel od rovných plání Záporožských bez vindry v kapse. Toto je jeho přibližný náhled na několik věcí - spoečnost i lásku, vzpomínka a srovnání na doby úpadku a lesku. Samotný autor však nevyzná se, v tom, co se správně počíná se, proto přenechává tuto úlohu kritikům - snahu o zlepšení kompozice i všech jazyků, které se tu vyskutují, které tu byli a sám se po té zkušenosti vydá zpět do kraje podivuhodných Bylin, náboženských sporů, chudoby a stařičkého mládí, aby lépe poznal cíl své snahy. Vřelé díky a pěkné počtení všem, kteří u toho vůbec vydrží!

Dvě čárky, pár slov a tečka

tolik napsal svým dvěma

přátelům a ti to poslali dál

nenašel se nikdo, kdo jeho verše znal.

 

Postupně jeho kresby, líčení a plátna

obešla celý kraj, zemi, svět a otevřela

srdce těm, kteří z nich chtěli kvést.

 

Oni však šli a pohrdavě naplivali mu do krku

a namísto vděku ho uštvali poslali na pohanu.

Tak ptej se bratře, zeptej, snad dojdeš pochopení,

avšak nepočítej s tím, že budeš dále svobodný.

---

Pros Bhútá, pros Bhútá Naděždo!

Pros všechny své vdovce!

Kam došli ti, kteří byli ovce,

co z nich dnes je, milená Panno,

proč nechtějí být lidmi přetěžká hano?

Kroužím si nekrouží, zdi prolítají

avšak vůbec neznají, jak žije národ.

---

Dnes se v té zemi žije daleko líp,

i pro ostré slovo se daleko nemusí jít.

Vždyť každý si už žije jako blázen,

bez velkého bratra, který je každému katem.

 

Chodí dál i blíž, do známých krajin,

neptá se zda-li spíš, či jenom hledíš.

Bere s sebou větrnou ornici namísto pera

srdce ti pohladí brzičko za rána.

Tam v dálných krajinách - rovin nekonečných

uprostřed polí, niv, lesů, nepropustných křovin.

---

Pros Bhútá Naděždo,svojego Boga!

Každý muž čeká již na kousek dobra,

po každém dni, po každé dřině,

své milé manželce v peřině.

 

Prosím i já, prosím a tážu se,

proč i dnes všichni kají se,

když i nad Lvovem hromy střílejí,

nakolik hloupý budou i moje děti

---

Ale v té zemi zatěžko lze i dnes žít,

ale v té zemi neznají toho, kdo chce žít

ale v té zemi každý jen nadává

a zbytečně chodí domů až za rána.

 

V té zemi, která už zapomněla,

že měla Ševčenka.


9 názorů

Ano, promítá se tam ten vzdálený svět, paralélně s tím mým.

Před pár dny jsem si to přečetl, sice se mi to docela líbilo, ale nějak zvlášť mne to neoslovilo. Dnes jsem si na to, už nevím proč, zase vzpomněl a zjistil jsem, že si to pamatuju prakticky slovo od slova, nacházel jsem v tom nové, zvláštní významy. Nádherný text, který zdaleka není jen o Ukrajině, spíš o poesii jako takové... "V té zemi, která už zapomněla, že měla Ševčenka." Díky... *

..Honzo..zvláštní báseň.. ...musela jsem se několikrát vracet.. ..nelíbí se mi akorát obrat svojeho a rým dřině peřině..jinak dobrá báseň..tipuju

Tak to ještě jednou vřelé díky! :)

Možná jen Stín, který je jedním z nejranějších textů. Je pravda, že jsem se odnaučil psát na delší rozsah. Je to hodně o tom uchopit více myšlenek a trochu z toho udělat výpravnou báseň, ale to bude chítít ještě hodně času a vím, že nedosáhnu zas až tak snadno nějakého uznání nebo povzbuzení, když dnes se vyzvedá hlavně kvalita pár slovíček nad kvalitou kvantity. No a možná za tuto báseň může iSergej Jesenin v překladu Jana Zábrany, kterého jsem ve středu večer začal číst. :)

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru