Borderline

Popelem z tvé cigarety čmárám po bílé zdi.

„Odpusť mi,“ píšu a dopisuju,

Že bys mě konečně mohl vysvobodit.

Ztrácím se v obrysech věcí, barev,

Nehybně se potácím ve změti úkolů, které na mě padají

Jako nesrozumitelné mumlavé věty nekonečné výčitky.

„Každý si zažije svou past,“

Šeptáš mi a já se ptám,

Co po mě chceš a jestli s Tebou musím zůstat.

V noci v  tmavé síni u bankomatu

Mi  v převleku ženy chceš ukrást moji kartu.

Chceš znát můj PIN, ale ta karta je moje!

„Kdo jsi? Řekni mi, kdo jsi?

Ty jsi já?“

Tři vejce a jedno z nich nemá skořápku.

Nesu jen třaslavý lepkavý bílek se žloutkem.

Ale tuhle bitvu chci vyhrát.