Čas lásce nepřeje

Viděl jsem vaše oči slečno

němě se na mě dívaly, když rty hovořili.

Snad se pozná, zda to bude láska nebo jen přátelství

snad se jiní vrátíme zpět za tisíc let.

S malou výzvou bych někdy přišel, zaťukal na dveře odbojné koleje

a po krátké pauze zvonku bušil na dveře a volal - chci tě zase znát!

Jenomže čas je nekonstantní idea a nehrají v něm roli dveře,

já mladík bloudím po světě a hledím na hvězdu pod měsícem

snad tam jednou zase dojdem.

A kolem poledne v posteli marně se to tetelí a brodí v oční jamce,

snad došlo ti to psaní, psané zlatem v hedvábné obálce mé myšlenky

a kolikrát by to muselo být, aby jsi zjistila, že by ses kupodivu snad i ke mně hodila

srovnávat tě s mou láskou předchozí smyslu postrádá,

nikam už nechodím, nechci ji potkávat.

Tak vyjďete z bran kolejních milovaná slečno,

pomozte mladíku předtím než odejde všecko,

co on znal, co dřív měl, co postupem času zapomněl

a snad již bude mít čas jen na vás má drahá XYZ v Olomoucké pět.