Maliny

O dovolené na Břestku se Markétka většinou spokojila s mou a dědečkovou společností. Letos nás "zradila". Našla si v chatce v údolíčku kamarádku Editku.
Editka je milé děvčátko. Je o rok starší než Markétka a už chodí do školy. Má sebou také maminku, tatínka a o rok mladšího brášku Vítečka. Ten se cítí jako chlap a hrdina a dává to dívkám náležitě znát. Neuznává jejich "malinové starosti", ani jejich tanečky a hry na lesní víly. Na ty se spíš dívá tajně z lesa čertík Bertík.
Víteček má chlapské starosti. Chodí s dědečkem k potůčku na ryby. Taky se starají o dříví na ohníčky, nebo sbírají houby.
Holky si vzaly hrníčky a šly na maliny. Však je jich podle lesních chodníčků plno a nemusí pro ně vůbec do křoví. Jsou "břestecké" a to znamená, že jsou úplně "nejlepší". Aspoň mně to vždycky tvrdí.
S pocitem naprosté jistoty nechám děvčátka pobíhat po lese. Vždyť slyším nejen jejich zvonivé hlásky, ale i "důležitá tajemství" pronášená skoro hlasitým šepotem. Kromě ptačího zpěvu tu nic neruší klid v příšeří lesních stínů.. Oddávám se příjemnému snění, když z toho mne vytrhne vyděšený Markétčin hlásek::"Babičko! Babičko pojď sem rychle!" Na takové zavolání ovšem vybíhám "co mi nohy stačí" a ani necítím, jak mně jehličí a maliní píchá do bosých nohou.
Narkétka celá rudá a zpocená svírá Editce ručku, ve které tato drži velkou černou bobuli rulíku zlomocného. "Babičko, že to není borůvka? Že je to "rolák nemocný?" Markétka se vší silou snaží zabránit Editce sníst zrádnou "borůvku", které tady ale vůbec nerostou.. Jak jsem ráda, že jsme naučili poznat Markétku tuto jedovatou bylinu. I když se i Editčini rodiče upřímně zasmáli  "roláku nemocnému", já jsem Markétku večer pochválila za "statečnost". Rulíku tu rostou velké plochy a co kdyby... Zatím pozorně přeberu nasbírané maliny (před tím jsem je jenom umyla), ale rulík mezi nimi nebyl. Zato se smetanou a cukrem byly výborné. Voněly lesem a létem.