Tlustý o smrti

Tlustý si často představoval situace, v nichž A. umírala nebo se vdala a měla děti s jiným mužem, a třebaže by i tak nejspíš někde žila, oni dva by se již nikdy neviděli. Doufal, že díky této představě něco pochopí, avšak nepochopil vůbec nic, stejně jako nic necítil, snad kromě podivné prázdnoty při představě, že by ji potkal po dvaceti letech jako docela jiného člověka, s nímž by neměl nic společného, a pro kterého by minulost znamenala jen letmý úsměv při vzpomínce na něco veselého – to ten Tlustý.

Napadlo jej, že mu matka v dětství řekla o smrti svého milého, - chlapce, který se utopil v řece, když mu bylo osmnáct a ona si myslela, že si ho vezme za muže. Myslel na to, co jeho smrt znamenala tehdy a co znamená nyní. Představoval si, jak asi matka na svou velkou lásku vzpomínala v průběhu života, který se měnil, na rozdíl od života mrtvého chlapce, který ustrnul kdesi v minulosti, asi jako když se zkusíte zastavit na prohlídce jeskyně a počkáte, až ostatní odejdou tak, že všechna světla zhasnou. Prohlížel si často její obličej, když vařila nebo mu upravovala límec na krku a nikde v jejím výrazu neviděl důkaz o tak blízce prožité smrti; nejspíš proto, že to nebyla její smrt, myslel si.