Světýlko v závějích..

Domečky na stráních beskydských hor zavřely okenice,

jako unavená očka.

Budou spát asi do jara.

Některý se snad dočká, že probudí jej něžná fujara

z magnetofonu o Vánocích.

A možná dost, že někde zabliká světýlko,

slabé jak nesmělá prosba.

Zapomněli tu v horách člověka.

Nemohl odejít, má v horách vrostlou duši

Staříček žádných dárků nečeká, snad jenom vlídné slůvko,

už sotva ví, spíš tuší, že budou Vánoce.

Možná odmítl prodat střechu nad hlavou,

neumí bez ní žít a nezná její cenu a tak jej opustili.

Nikdo se netrápí obavou, jak bude žít

až větry do kořenů starého stromu studeně zadují.

Jenom to světýlko v okénku slabě bliká.

Uvidí je ti, kteří se radují o Vánocích?