Muzikantská

Tiše si vzpomínám

na všechny naše rozchody

u kytar

a pak závěrečné sólo

pro klavír

tehdy jsem věděl

že už je to naposledy

…

Opravdu

(…)

Už ve mně zůstával

jen ten pocit

že další mžitky před očima

nebudou z kousků tvojí krásy

a nebudeme skládat světy

skromné popelky

a bohatého prince

zůstane jen kousek nebe

v rukou

…

A možná

…

Za zády strach

že ještě někdy něco před tím

bylo o tolik opravdovější

než studené ceny

a hloupý zvuk harmoniky.