Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Dopřej mi, Hospodine, moudrost

03. 02. 2011
6
0
1202
Autor
Manuamanua

Pane ať jsi stéblo trávy nebo obyčejný list prosím dej ať aspoň trochu umím ve tvých vzkazech číst prosím dej ať řeči stromů aspoň trochu rozumím ať vědí že se učím a že nic neumím prosím dej ať řeči stromů aspoň trochu rozumím ať vědí že se učím a že nic neumím Dej ať zlomím svoji pýchu dej mi hledat pokoru když se trápím zbytečnostmi ať pohlédnu nahoru ať mi stačí dohlédnout na obzor který jsi mi dal ať se smířím se vším co jsi mi kdy vzal ať mi stačí dohlédnout na obzor který jsi mi dal ať se smířím se vším co jsi mi kdy vzal A dej mi sílu snášet pokorně co změnit nemám sil odvahu abych to nač stačím na tomhle světě pozměnil a také prostý rozum který vždycky správně rozezná co se změnit nedá a co se změnit dá a také prostý rozum který vždycky správně rozezná co se změnit nedá a co se změnit dá (P. a H. Ulrychovi)

Dopřej mi, Hospodine, moudrost,

Abych nehledala ve slepých studnách,

Němých útesech, propadlých skalách,

V lidech, kteří bloudí

Ve zmatku vlastních duší.

Abych nebloudila ve zmatku vlastní duše,

Prý nemůže být šťastná, dokud nebude mít, co chce.

 

Kdo řekl, že když něco ztrácíme, vezme nám to i štěstí?

Kdo řekl, že bez toho, na čem lpíme, nevede cesta dál?

Ještě se musím hodně učit, Bože,

Ještě jsem se nenaučila smířit s tím, co nemohu změnit.

 


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru