Někde mezi tebou a nejasnou neznámou

V tu noc, kdy ve vlaku chytáš pomíjivé vzpomínky

a zase ty rudé vlasy

psychická pěst naráží do strany

cítíš se

jako když tě míjí vězeň v poutech a strach

široširá stepi, hrozivá chvíle, čas bije pro sebevrahy.

Krupobití se přeneslo přes tvou mysl

a přeráží ti hnáty podvědomí.

Koneckonců možná zase není až tak zle

jen ti to nedochází.

Snad čas pracuje pro tvou existenci,

snad je to strach nebo trochu despektu

vzpomínáš na tu její auru.

Kolikrát  jsem přemýšlel

a kolikrát padl,

stejně tak jako ležel

a nevěděl po čem to prahnu.

Prožíval jsem téměř očistcová muka

kvůli tobě, kvůli nim, kvůli bolesti tvého Broka.

A čím víc jsem sám sobě nerozuměl

a čím víc jsem si snažil uvědomit své vlastní zapomnění

uprostřed vesmíru a v hlubině jezírka,

tak jsem nepřišel na to proč, proč jsem tady

k čemu ta želízka v očích.

Jistě se koupeš a já nevím, zda-li se někdy potkáme

jistě si nehty hryzeš, jak další řádky píšeš

a potom zase další ráno a prázdná postel

opět další míjení lidí a nikdo si ani nevzpomněl,

že ty jsi ta prává, jediná., jedinečná,

zbožná carmina, bělostná dívka.