Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSocha v mé mysli
29. 05. 2011
27
46
2774
Autor
avox
Stěhuji ze Superkoule raději hned, aby tam zase nezůstala celý rok :-))
Nedělám dluhy. Celý život se řídím zásadou, že co potřebuji, na to mám, a na co nemám, bez toho se obejdu. A přece mám jeden, v mých očích nepromlčitelný dluh
- však posuďte sami:
Jela jsem na zkoušku, samozřejmě stopem a měla jsem kliku – na jedno mávnutí až do Plzně, za padesátník tramvají na konečnou, na další mávnutí příjemná jízda až do Písku. Náklaďák pokračoval na Tábor, já pěšky městem, směrem na Vodňany.
Čím víc jsem se blížila k sídlu mé alma mater, tím více se má mysl zabývala nastávající zkouškou a ve mně narůstala tréma. Na starém kamenném mostě jsem se zastavila u sochy svatého nevím koho, v tomto ohledu mám ve vzdělání značné mezery, ale ten svatý držel v ruce knihu a mně se zdálo, že na mne shlíží tak nějak nedůvěřivě, podezíravě… co já vím.
„Víš, kamaráde, knihy mám ráda, ale ty k zítřejší zkoušce, ty mne zas až tak moc nebraly…“ Mlčel.
„Kdyby ses za mne mohl přimluvit, nebo mi trochu napovědět, kdyby bylo potřeba, anebo alespoň příznivě naladit zkoušejícího,“ začala jsem vyjednávat. „Přinesla bych ti kytku, na mou duši, přinesla, zítra, až se budu vracet…“ Stále mlčel.
Jela jsem na zkoušku, samozřejmě stopem a měla jsem kliku – na jedno mávnutí až do Plzně, za padesátník tramvají na konečnou, na další mávnutí příjemná jízda až do Písku. Náklaďák pokračoval na Tábor, já pěšky městem, směrem na Vodňany.
Čím víc jsem se blížila k sídlu mé alma mater, tím více se má mysl zabývala nastávající zkouškou a ve mně narůstala tréma. Na starém kamenném mostě jsem se zastavila u sochy svatého nevím koho, v tomto ohledu mám ve vzdělání značné mezery, ale ten svatý držel v ruce knihu a mně se zdálo, že na mne shlíží tak nějak nedůvěřivě, podezíravě… co já vím.
„Víš, kamaráde, knihy mám ráda, ale ty k zítřejší zkoušce, ty mne zas až tak moc nebraly…“ Mlčel.
„Kdyby ses za mne mohl přimluvit, nebo mi trochu napovědět, kdyby bylo potřeba, anebo alespoň příznivě naladit zkoušejícího,“ začala jsem vyjednávat. „Přinesla bych ti kytku, na mou duši, přinesla, zítra, až se budu vracet…“ Stále mlčel.
Z Písku na jeden zátah až do Budějovic, honem na kolej, něco zopakovat nebo nabiflovat dosud neviděné.
Dva kamarádi mne ráno předběhli, prý nasazuji laťku příliš vysoko… nevím. Zatímco ti dva vyletěli jako cukráři, já zkoušku udělala – za dvě. Možná, že ti dva stačili snížit laťku, možná zkoušející usoudil, že nemůže vyházet všechny, anebo možná zasáhl ten můj svatý ze včerejška?
Klidně se mi smějte, tu kytku jsem koupila, na koleji sbalila raneček a vyrazila zase na stop. Štěstí mne neopustilo, žádné „cukání“ křižovatka na Hlubokou - Vodňany - Protivín, kdepak! Mladá paní v malém fiatku, se dvěma dětičkami, jela přímo do Plzně. No jo, paráda, jenže Pískem jsme projeli po hlavním tahu. Když jsem vlevo zahlédla starobylý most s mým ochráncem, zastyděla jsem se z hloubi duše, ale nedokázala jsem té paní říct aby zastavila, že mám v Písku nějakou povinnost. „Pojedu tudy zase brzy, svůj dluh splatím“, vyslala jsem k mostu telepatickou zprávu.
Kytku jsem dala řidičce, když mne v Plzni vysadila u hlavního nádraží a dál jsem jela raději vlakem.
Dva kamarádi mne ráno předběhli, prý nasazuji laťku příliš vysoko… nevím. Zatímco ti dva vyletěli jako cukráři, já zkoušku udělala – za dvě. Možná, že ti dva stačili snížit laťku, možná zkoušející usoudil, že nemůže vyházet všechny, anebo možná zasáhl ten můj svatý ze včerejška?
Klidně se mi smějte, tu kytku jsem koupila, na koleji sbalila raneček a vyrazila zase na stop. Štěstí mne neopustilo, žádné „cukání“ křižovatka na Hlubokou - Vodňany - Protivín, kdepak! Mladá paní v malém fiatku, se dvěma dětičkami, jela přímo do Plzně. No jo, paráda, jenže Pískem jsme projeli po hlavním tahu. Když jsem vlevo zahlédla starobylý most s mým ochráncem, zastyděla jsem se z hloubi duše, ale nedokázala jsem té paní říct aby zastavila, že mám v Písku nějakou povinnost. „Pojedu tudy zase brzy, svůj dluh splatím“, vyslala jsem k mostu telepatickou zprávu.
Kytku jsem dala řidičce, když mne v Plzni vysadila u hlavního nádraží a dál jsem jela raději vlakem.
Jela jsem tudy ještě mockrát, pokaždé jsem si na to vzpomněla, ale nikdy, NIKDY mi to nevyšlo, abych se zastavila na mostě u sochy. A vědomí dluhu, pocit nesplněného slibu mne stále provází životem. Určitě tam jednou zajedu, musím. Dojdu na ten most, slušně pozdravím „dobrý den“, položím soše k nohám květiny, řeknu „promiň“ a nebudu čekat odpověď.
46 názorů
Tak tohle přesně znám:nejsem věřící,ale když jde do tuhého,prosím:"Pane Bože,jestli jsi,tak..."a ono to funguje...doufám,že jsem ho teď nenaštval...omlouvám se...*
trochu plácám... jednou se mi dostala do rukou kniha budhistických horoskopů a byla jsem z ní úplně vedle, jsem ohnivý pes :-))
jenom letošní rok? máme hypotéku ještě na kolik let...
horoskopy, výklad z karet, numerologie, čtení z ruky, jakož i kávové sedliny, či čajových lístků, jsou mi docela šumák! a ty se tím zabýváš? tvému výkladu bych možná věřila:-)))
..zabýváš se horoskopy? Letošní rok je ve znamení splácení dluhů, tak si pospěš...
:o)
Sebastiana
30. 05. 2011mořský koník
30. 05. 2011mořský koník
30. 05. 2011
jejej, to už by musel přímo skotačit radostí, jak často teď na nšj vzpomínám :-)))
a nevím, jestli jsem prve poslala avi koníčku, jestli jo, tak tohle pusť z hlavy :-))
Vieš, koľko ráz sa ten kamenný svätý potešil, keď si si na neho pomyslela?
Díky, když anonymně, tak inkognito jak se patří... schválně, přisuzoval ten můj výtvor někdo někomu? :-))
mořský koník
30. 05. 2011
Milý Edvine, co popisuji, je opravdu můj vlastní letitý zážitek... tak mi až tolik nelichoť, ačkoli jo, je to příjemné, nechat si takhle načechrávat ješitnost :-)))
Samotná tahle povídka je určitou formou splacení dluhu; třeba je tu někdo z Písku či okolí, kdo ji dojde dotyčné soše večer přečíst :-)
Víš co? Svez někoho, potěš, povzbuď živého člověka, když už máš potřebu se zavděčit. Onen "svatej" je v tom nevinně, vždyť je to kámen.
Povídka je perfektně sepsaná, máš, holka, talent jak bejk, a co popisuješ, svědčí o hluboké znalosti lidské duše. Tomu říkám Literatura.
Tip je zde málo.
Ed :-)
chacha... stovky let? jako že za pár let už mu budu moci poděkovat z oka do oka? :-)))
Hezká vzpomínka je to a leckoho osloví, protože si uvědomí, že nejsi sama, kdo "nosí" nějaký dluh. Tenhle lze naštěstí ještě splatit; možná ještě stovky let. Ale některé...
Květoň Zahájský
30. 05. 2011
Děkuji vám všem za laskavé přijetí, nevím jestli to funguje, ale slib je slib, že... Ano sandálku, je to dávno, ale v Plzni byla po léta nejlevnější MHD. A to ještě Květoňku nevíš, že tehdy šlo o zkoušku z politické ekonomie socialismu :-)))
Květoň Zahájský
30. 05. 2011
Hezké*
Dary na charitu mají hned dvojí účinek: pomohou potřebným a ještě víc dárci...
aha... já pomyslela na Kalouska, po tolika letech křesťanských se chová tak nekřesťansky, až si na to musel zřídit jinou stranu :-))
jejdavilda
30. 05. 2011jejdavilda
30. 05. 2011
jejdánku, dětem to jistě je jedno, ale ty, sám pro sebe máš být nezištný, duše čistá :-))
Ferry, vlídně to zní, díky :-))
jejdavilda
29. 05. 2011jejdavilda
29. 05. 2011
já jsem před pár lety požádala jednu bývalou spolužačku (bydlí v Písku) aby tam za mne tu kytku donesla, ale to není ono, musím sama, jen nevím kdy :-)))
a tvůj most je kde?
jejdavilda
29. 05. 2011Stařec_007
29. 05. 2011
cheche... a který je tvůj most?
U mne to bylo jen jedinkrát, nejsem pověrčivá, spíše šlo o takovou shodu náhod :-))