Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte serebabky I.
Výběr: nes, whispermoonlite
05. 06. 2011
35
31
3557
Autor
Můra73
Snění pouta nezná
snění
nespoutáš
svévolně
místa i nálady
mění
v něm
bez pout je každý
i ten
kdo
právě není
Neděle večer
v neděli večer se víkend
vlévá do asfaltu cest
právě se z domova
vracím domů
ještě si držím úsměv
už mě pevně sevřel stesk
mamince
někdy si oblíkám tvůj kabát
koukám ke hvězdám
a nestydět se
štěkám
vyju
říkala jsi
jednou po mně
neštěkne ani pes
když bys věděla!
lákala jsem múzu
bez nápadu v koutku hřiště
tam kde bývá nejvíc klid
při hlídání pískoviště
s tužkou v ruce vábím múzu -
ne a ne se přiblížit
unavená z rad básníkům
po klouzačce si párkrát sjela
pak ale stejně - ze zvyku
líbala malým dětem čela
a šeptala jim do oušek
jak se staví hrady z písku
vzpomínka
nad pole s vysetým ozimem
posílá vítr dopisy drakům
oči před slunkem si cloníme
divíme se pohodlným ptákům
mít křídla poletíme výš
toužení tří neposedů
po létání po nadhledu
po výškách končících vesmírem
pěšky se k domovu vracíme
tím pomaleji čím jsme blíž
...
pomalu projdu stavením
kde vybavím si každý odstín
nátěrů pod tím posledním
rozsvítím tátovu lampu
maminčinou sbírkou zazvoním
naposledy
až nad vesnicí otevřu bránu
tiše přiznám se
že daný slib nesplním
cesta domů
http://www.youtube.com/watch?v=rU9pUt3PJhY&feature=related#watch-main-area
v ozvěnách
strun a dřeva balalajky
vracím se domů
kola se zdraví s každým pražcem
rytmus přechází do srdečního tepání
když poznávám první kopec
břehy řeky
věže města
a tenhle strom…
zrak běží napřed
pěšinou u kolejí
cesta domů
oči uši srdce dokořán
skoro nedýchám
Schůzka s Ikarem
nad úzkým údolím
mě fascinuje káně
letem krouživým
-
tančí
s dalším kolem
nespěchá
ani neotálí
co chtělo lovit
už mi neodhalí
ví že o něm vím
-
sním o létání
o plachtění
stejně mistrným
doteky
i hladina se rozčeří
když se jí dotkne kámen
i probuzená voda
chodí v kruzích
chvíli jí trvá
nežli najde cestu
ke zklidnění
nostalgická
babička pracovala
já pod stolem
do kapsy jsem schovávala
spadlé štrasové kamínky
jako obyčejně znělo pokojem
A léta běží…
pak v noci dlouho nešlo spát
poprvé hryzalo mě svědomí
…
ozvěny
vycíděný dům vonící
po hřebíčku a skořici
vše jak má být v tenhle čas
jen úklidem rozvířený prach
nejspíš mi sedl do očí
a trochu v nich tlačí
když večer
při puštěných koledách
slýchávám zpívat třetí hlasy
které nikdo jiný neslyší
z května
Martine
tři braši chytli tvého koně
a do stáje ho odvádějí
podívej jak jdou
za zády jim rozkvétají sady
a přilétají rorýsi
až ve stání jej opatříš
prosím
a do podzimu
zamkni dveře
prší
v břízách se rozšeptal déšť
sílil ke tvému nadšení
a společnému ústupu
.
z pramenů vlasů stéká voda
na dno cesty do potoka
v němž boty promlouvají žabí řečí
a plují rozsypané borůvky
.
před chalupou pod deštníkem
vartuje náš táta synku
ještě si v louce namoč povylezlý šos
schyluje se k vysoušení vodníků
volání z dálky (východní)
když žluva vítala den nad místem
kde sedával pár mandarínských kachen
tobě ulpělo ve vlasech chmýří vrby
z níž trhala sis snítku před cestou
z rudě vykvetlého keře
neslo se kukaččino volání
a branka těžkla v rukou
ten kukaččin hlas
ti stále ještě zní
pod Řípem
jsou i dny kdy na dohled Řípu
pod javory narazíš na nosorožce
až do domu tě proženou
když ale večer vylezou
z rozválených trsů meduňky a máty
jsou zkrotlí
a své misky kaše vylížou dočista
z tišin
pro kurzor vypálený do očí
ostražitost ztrácíš
já štika
chycená tvou udicí
pytlačím tvůj čas
z tišin vyvedu tě
do peřejí
tátova škola
ve starých neckách na potoce
zkoušela jsem šidit čas
slyšet byl
smích mých dětí
smála jsem se s ním
na hrázi učila jsem synka
zahozenými starostmi
sedmkrát plesknout o hladinu
Jitřnímu větru
večer ses ohlásil
po červánku
teď jsi tu
na cestu nekoukáš
včerejší emoce
nejitříš
všechny je za chvíli
rozfoukáš
z července
v noci jsi s Annou
pozavíral okna
z kterých jsme přes den
vyhlíželi úrodu a Vánoce
prý odešel jsi zamračený
Jakube
ráno bude teplo v pokoji
a ptáci ze snů nevyruší
z nedochvilnosti/ pověry
prostranství utichá
i dech
i den
zato oči křičí
pod přístřeškem přebíhají rozkývané stíny
kaluže rostou
z nich vystupují zkrabacené vrásky
a rozostřený nápis
Čelákovice
ze Dvora
na louce pod lesem
jsme poslouchali kukaččiny věštby
a počítali nahlas spolu
už nevěřím čarodějce ve větvích
na stráni dávno sedám sama
přesto počítám
Míše
za kostelem někdo skupil mraky
snily jsme při pohledu na ně
o křídlech
nikdo by nehádal
že nahoře se čerti brali
až když začali si připíjet...
bez křídel louku jsme přeletěly
na ptačí frekvenci zrychlil se nám dech
zase jsme si snily
o čaji vařícím se v pokoji na kamnech
příbuzná
den se běží schovat do noci
po jeho patách zbývá nad kopci
v mracích rozvířený prach
a ona sotva probuzená
už zase cítí strach
přimknutá k bramborové nati
ještě odpočívá zatím
na hrudi stálou připomínku smrti
na patře včerejšího medu chuť
zná zvláštní kouty noci
a vědomě je míjí
už dávno netěší ji
pro osamění pocit
později usazená za skly
v záplavě lákavého světla
hloupá ještě víc se deptá
poslouchá zvnitřku zjihlé hlasy
než zpátky na pole se vrátí
vnoří se k ránu do ponura
jen sama sebe bude trápit
jak bílá vrána noční můra
hadí
slova
hadi sluncem líní
linou se ti z úst
přestože každou chvílí
s hlasitostí sílí
jazykem překroucené
myšlenku neunesou
pomalu střízlivíš k tichosti
a spánku
-
tiše si tiše tiše syčím
i mně zas jazyk pomaličku srůstá
jen moje ruka
jako trávou had
až k tobě večer přijdu spát
proplétat vlasy se ti bude
než uloží se v teple
na tvých prsou
ze mlýna
večer si pro klid v duši
uši ucpal darmo sílíš hlas
do noci naprázdno zní
Krabate!
místo něj do tvého mlýna
vešel ten jež všemu rozumí
a mele mele vše
na jemný prach
už haldy jsou ho
jen do pytlů posbírat
o snech
zahřívám a hýčkám hnízdo nadějí
zůstává v tátově jabloni
nad terasou vysbíranou
z maminčina pole
i slunečnici zase sháním
bude čas sypat sýkorám
31 názorů
..zvukohradky! - presne ako tep balalajky zneju niektore tvoje verse (maly pokus o poklonu:)
.. *
Ještě, v tomhle souhrnu jsou moje nejstarší texty, doufám, že se mi už přeci jen lépe daří zahladit přechody mezi původní myšlenkou a dolepením úvodu či závěru...
Vypíšu místa (místy básně), která se mi líbí. První polovina vzpomínky. První dvě storfy básně tři tečky (...). ve Schůzce s Ikarem moment "ví že o něm vím". Doteky s výhradami k první strofě. Z května i když trochu nucené. Prší je zajímavá celá. Volání z dálky vypadá nadějně ale je to jakoby jen torzo. Pod Řípem fajn, jen trochu neobratné jazykově - to množné číslo je matoucí. Tátova škola skvělá. Líbí se mi hlavně to "mála jsme se s ním" s tím smíchem nebo také s mužem, který k dětem patří. Jinak je to takové různé povídání - zamyslel bych se vždy, o čem je třeba udělat báseň.
blboun nejapný
11. 06. 2011return-of-ca-2
06. 06. 2011
dakujem za navraty, pri citani Tvojich versov som bola zase doma, tam, kde uz sa neda vratit....
*****
avox, Honzyk: vím, že se takhle jen těžko někdo pozastaví nad každým jednotlivým textem, ale vkládat sem znovu každý zvlášť a pak je dávat do sbírky... myslím, že mnozí by se z toho "okotili" :o).
Už to nechám jak to je, jen zbytek, který sem chci vrátit možná rozdělím na víc kousků...
některé si pamatuji, některé jsem ještě neznala, ale všechny pěkné... tak velký soubor nějak nutí číst dál, nedovolí zastavit se, procítit... nebylo by lepší uložit je jednotlivě do sbírky? budu se sem vracet :-)) */
...kurnik, to je cteni...!)...Prvni chytla, jen tak nepusti,
btw CELY TO JE slusna anatomie osobnosti..))...ja brzdil jen u "z tisin" a "jitrnim vetru"...ale tvuj text, zeo...
***
...mozna, ze hazet sem najednou tolik myslééének a vzpomineeek spis celku ve vysledku vadi: ja bych clenil, pripadne jinak usporadal...
....ocenuju, ze cyklicky jdes od snu ke snum - a "co vsechno mezi tim"!)
moc dobry, Muro...***