Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+16 neviditelných
JAK JSEM SE POTKAL S EXTÁZÍ
datum / id20.07.2011 / 388583Vytisknout |
autorMěrka_out
kategoriePovídky
zobrazeno2229x
počet tipů11
v oblíbených1x
zařazeno do klubůPovídka měsíce,
Prolog
Je mi 22 let a jsem bez práce.
JAK JSEM SE POTKAL S EXTÁZÍ

Je mi 22 let a jsem bez práce.

Seděl jsem u vody a pil čučo. Bylo mi krásně. Cítil jsem se svobodný a byl jsem svobodný. Vše co jsem potřeboval, to jsem si ukradl.

Přemýšlel jsem o smyslu života a hleděl do prázdna. Ucítil jsem vůni, která mě zaujala.

Intuice mě motivovala k tomu, abych se ohlédl. Poslechl jsem ji a spatřil ohanbí. Bylo husté a patřilo ošklivé ženě.

Stáří je vždycky takové.

Jediné, co na sobě měla, byly hluboké vrásky a povislá kůže. Přistoupila blíž ke mně a pronesla:

„Utekla jsem z blázince. Pronásledují mě. Bojím se o svůj život.“

„Beztak ti ho moc nezbývá,“ procedil jsem s chladnou odtažitostí mezi zuby.

Rozplakala se. Natáhl jsem k ní ruku s petkou a řekl jí:

„Přihni si. Chlast ti pomůže.“

Poslechla mě a ne jednou. Ožralá mi začala vyprávět svůj dojemný příběh. Protože mě nezajímal a nebylo už co pít, odešel jsem.

Neměl jsem žádný konkrétní cíl. Obloha se zatáhla temnými mračny. Začalo pršet. Byl jsem mokrý a nevadilo mi to. Ani jsem se nesnažil schovat.

Lilo několik dní. Byl jsem sám. Odložil jsem přemýšlení o smyslu života a podlehl neskonalému štěstí.

Chybělo málo a zmocnila se mě bezúčelnost. Naštěstí jsem začal tvořit. Přišlo to náhle a nečekaně. Myslím, že se tomu říká inspirace, nebo tak nějak.

Zastavila mě na ulici. Jednalo se o vysokou blondýnu s dlouhýma nohama. Byla nahá, jenom na hlavě měla policejní čepici. Při pohledu na mě se vilně oblízla. Projelo mnou takové vzrušení, až jsem se prokrvil. Omámený animálním chtíčem jsem ji následoval k ní do bytu a následně do postele. Po několikahodinové výměně chlípných genetických informací mi poradila, abych se stal profesionálním básníkem.

„Jsi takový citlivý,“ podala mi vysvětlení svého motivujícího žblebtu a oba jsme usnuli.

Ráno se vrátil její manžel z práce. Měl po noční. I přesto byl vitální a plný energie. Zajímal se, co si dám k snídani. Poprosil jsem ho o čerstvé pečivo a sýr. Svižně pro to odběhl do obchodu.

„To byl tvůj starý?“

„Jo.“

„On nežárlí?“

„Ne.“

„Proč?“

„Za to může fabrika. Dělá na 3 směny. Zastává pozici nesoucí označení dělník-automat. Trvá to už 6 let. Dočista z toho zdegeneroval. Ale je hodný a trpí mé četné zálety.“

„Čím se živíš ty?“

„Jsem děvka, ale chci se stát slavnou filmovou herečkou.“

Po snídani jsem navštívil papírnictví. Prodavačka se krátce se mnou přetahovala o sešit s propiskou. Byl jsem ale silnější než ona. A taky mnohem surovější. Nechal jsem ji tam ležet na podlaze v kaluži její krve a odebral se do parku Mazlení.

Tak jako obvykle byl plný mrdajících studentů nedalekého gymnázia. Ti z nich, kteří se neoddávali rozkoši, se věnovali konzumaci drog.

Zvolil jsem pro svůj zadek ideální lavičku a věnoval jim krátký romantický pohled. Nasál jsem přítomnou atmosféru a pustil se do díla.

Napsat básnickou sbírku mi trvalo pár hodin. Přečetl jsem si ji po sobě a byl s ní spokojený.

No jo, ale co teď s tím? napadlo mě.

Jsem inteligentní. A možná že i nadprůměrně. Nevím to jistě. Nikdy jsem nedělal v tomto ohledu žádný test. Prostě jsem se jenom domníval, že tomu tak je. Ale i kdyby ne, je to důležité? Vždyť blbců je na světě drtivá většina. Není nic snadnějšího než splynout s davem a stát se jeho neoddělitelnou, ale především pak nerozlišitelnou, součástí.

Zašel jsem do Rajčatového protlaku. To je knihkupectví na náměstí Klementa Gottwalda. Oslovil jsem chlápka za pultem, co připomínal svým vzezřením barokního anděla.

„Hele vole, napsal jsem geniální poesii, co s tím mám dělat?“

„Vydat,“ byla jeho stručná odpověď.

Sehnat nakladatele je snadné. Načerno jsem sjel vlakem do Velké Psychózy a tam se na informacích otázal, kde někoho takového najdu.

Nedal jsem mu na vybranou. Zpočátku se zdráhal, ale krátkým škrcením jsem ho přesvědčil, aby do mého poetického výtvoru investoval odpovídající prostředky.

Aktuálně čekám, kdy dostanu za svoji čerstvě vydanou sbírku nějakou literární cenu. Nejlépe vyjádřenou penězi. Za ty si pak koupím basu piv a příjemně se opiju.

20. července 2011

Petr Měrka

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

11.08.2011 12:49:59bestye
i mně se - bože hrubka - skandál :c) a není zač
11.08.2011 10:03:43Měrka_out
dík, bestye
11.08.2011 09:03:12bestye
trochu z toho mrazí, ale myslím, že to není tak - teď nevím jak to říct - tak nijaké, jak to vypadá :c) každopádně jsi to dobře popsal, i mě se líbila pasáž s automatickým dělníkem a přetahovaná s prodavačkou :c)*
08.08.2011 14:49:49Tangens_Omega36
Ano, to sleduješ velmi správně. ;-)
07.08.2011 08:16:47Měrka_out
sleduji, že vedeš hektický způsob bytí.
07.08.2011 00:44:58Tangens_Omega36
Ha, tak Kamil mne předběhl (díky), jaxi v poslední době nestíhám. :-( Hledat si rachotu, sbírat švestky na slivocici, sekat trávu na zahradě, odblešovat kočky (i sousedů), starat se o domácnost, věnovat se kámošům a známým... Prostě jen samé příjemné aktivity. Ale předně - číst a psát na Písmáku. :o)
02.08.2011 19:08:47Měrka_out
jo, jasně kamile! dík!!
02.08.2011 16:08:09Kamil Sikora
Ahoj.
Mohu nominovat do PM? Tahle se mi zdá z červencových nejlepší...
27.07.2011 06:18:50Měrka_out
já dík za tvoji pozornost!
26.07.2011 23:54:46Tangens_Omega36
Přečtu si to, nechát si to prohnat palicí a pak nejspíš něco zvolím. Nechej se překvapit, vynasnažím se. ;-) Dík za sečkání.

|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.