Kolekce

I

V posledních letech nejezdím na vodu,
ale vzpomínám na jeden jez,
který byl těžký.

Nedal se projet bez
protržení lodě,
ale s protržením to byla hračka.

Až budu mít děti,
pošlu je do vodáckého kroužku,
ať se seznámí.


II

Mám svou práci rád,
vidím v ní svou uplatněnou svobodu,
mám z ní velkou radost jako rodič, jehož svoboda
dostala se na výbornou školu
a dosáhne proto ještě větší svobody, než on.

Jenomže on jsem já, když jsem byl malý
a tehdy jsem, bohužel, dosáhl všeho.


III

Cos nepoznala sama,
poznáš s někým, leda by to už znal
a nebavilo ho znovu se obtěžovat:
možná to tedy nepoznáš, tví nápadníci
přecijen jsou už starší...
a možná, že ani oni
nepoznají, co znáš zas ty.

Ať tak či tak,
poznávat je slastné jenom v dětství,
takže to oba můžete rovnou vzdát.


IV

Nánosy prachu v holubníku
dělají stupátka měkčí,
když na ně posvítíš, dávají mat,
   berou světlo do sebe
   a vracejí je mrtvé.

To samé dělá také mech
na posedu. Nikdy jsem neseděl
v takovém, který by ještě voněl
střelným prachem.


V

Každý keř v lese je něčím umělý,
jakoby pod ním ležela petlahev
anebo mrtvý člověk.

Stromy, jen vy mne uklidňujete,
u vás si ve volné chvíli rád zapálím
a kdybyste měly snad uhořet,
doufám, že povstanete!


VI

Možná až deset pohyblivých částí
najednou sepnulo a udalo čas
možná až pěti pohyblivým částem,
které se po jeho uplynutí
pohnuly nebo ustálily...

Vím jen, že dohromady
mělo být částí patnáct
a že jsem musel odejít
dříve, než udaný čas uplynul
– nevím, co bylo s těmi
možná až pěti dál...


VII

V nepřetržitém lomození oken
není zřetelně slyšet déšť,
jen jeho hluk, ale poznávám ho.

Pokud mne ovšem neklame paměť,
a pokud ji neklamu já.


VIII

Bez naděje na beznaděj,
bez naděje na naději,
ale prostě jen s nadějí,
tak starou, že už jí říkám jménem
a dávno po ní nechci,
aby se v něco proměnila,
ale vše aby se proměnilo v ni.