Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Nápad

11. 08. 2011
10
22
3338
Autor
Trauma

Bože, dneska v noci jdu na záchod už asi po třetí. Chce se mi spát. Otevřu dveře od toalet a vejdu. Je to prostorná místnost. Nebo spíš chodba, protože má troje dveře. Dvoje na jedné straně, mezi nimi u zdi onen porcelánový bůh a jedny naproti. Všechny dost velké na to aby jimi proudily davy a přitom to má být spíš intimní místo. Co naděláte, stará budova, asi se chodilo za potřebou ven v době kdy to stavěli. Za mísou, naproti jedněm posouvacím dveřím je kuchyňská linka. A na ní meloun. A v něm lžíce, dám si, dobrej meloun, sladkej. Pak jsem teda vykonala tu věc, kvůli které jsem vylezla z postele už nejmíň potřetí. Jaká úleva, nechápu, zas jsem tolik nepila. Prý je to z určitýho napětí, řekl mi kdysi někdo chytrý. Kdo by nebyl napjatý z hajzlu, který má troje dveře?
Dokonáno, natáhnu si kalhotky a stáhnu tričko, otočím se a spláchnu a stojí tam týpek. Fakt. Opřený o posouvací dveře za mísou, naproti linky, má zkřížené nohy, v rukou ten dobrej meloun a kouká do země. A je úplně žlutý. A mokrý. Ne žlutý. Spíš bílý, průsvitný nebo úplně bezbarvý. Prostě nejsvětlejší odstín světlé mu kape z vlasů a stejně světlou má kůži i oči.
- Čau – říká.
- Čau – říkám.
- Dáš si meloun?
- Už jsem měla, je dobrej. Dík.
- Nemáš zač.
- Stojíš tu dlouho? – ptám se, trochu nervózně, páč přemýšlím nad tím co mohl a nejspíš taky viděl.
- Hmm – kývnul – Vadí? – říká lhostejně.
- Ne, v pohodě – říkám jakoby nic.
Nebyl to vůbec můj typ, krátké světlé vlasy, normální hadry, vypadal jak mrtvola, tak bílý a už na pohled příšerně studený, dokonce snad i mokrý, ale stejně se mi líbil. Ono když někoho potkáte na záchodě, při činnosti, kterou i královny vykonávaj samy, je jasný, že to nebude jen tak někdo.
- No a co tady tak stojíš, na hajzlu? – ptám se.
- Čekám.
- Jako na mě?
- No.
- A čekáš dlouho?
- Ne, v pohodě. Meloun?
Dám si, je dobrej, sladkej.
- Dobrej meloun.
- Dík, je pro tebe.
- Dík.
Dám si, dobrej meloun, sladkej.
- Asi už půjdu – říkám, když si uvědomím, že tu stojím jen v tričku a kalhotkách a je mi zima na bosé nohy.
- OK, tak jdem.
Byla to dlouhá cesta. Prošli jsme snad všechny chodby v budově a byla to velká budova. A potkali hodně lidí, kteří se courali po budově v pyžamech a mikinách, navštěvovali se a potkávali a chodili z pokojů na jiné pokoje za jinýma lidma a jiným pitím a na balkóny a terasy na cígo a pohled na noční oblohu. A my se s něma zdravili a oni nás zvali na pití, na cíga i špeky, ale stejně jsme si jich moc nevšímali, protože jsme si povídali. A hodně. Teda hlavně o mně. Probírali jsme co dělám, co dělat chci, co dělat budu a proč a jak. A probrali jsme celej můj život a všechno co s ním chci nebo hodlám udělat. A říkala jsem mu o tom co všechno chci napsat a jak mi to nejde. A jak bych nejraději celou svou hlavu vyblila na papír, nebo alespoň pár lepších příběhů o postavách, které mi straší ve věži, se kterýma žiju a kterými se čas od času stávám a jak bych chtěla osvobodit sebe i je. A říkala jsem mu jak je sakra těžký najít způsob jak to udělat. A on mě utěšoval, že to bude dobrý, že to zvládnu, že se to pokusí zařídit. A to mě trochu zarazilo, protože mi došlo, že vůbec nemám páru s kým mám tu čest. Zastavila jsem se abych si ho pořádně prohlídla. Už nevypadal tak průsvitně ani chladně, ale pořád na mě jeho zjev působil poněkud záhadným dojmem tak jsem zeptala:
- Promiň, kdo jsi?
- Ty nevíš? – zasmál se, vůbec ne překvapeně a já si připadala trochu hloupě a jen jsem zakroutila hlavou, že ne.
- Napovím ti. Jsem něco co tví přátelé nemají.
Aha, proto ta průsvitnost, světlá barva a všechna ta podivnost co z něj vyzařovala. No jasně, příliš zajímavý na to aby byl skutečný, říkala jsem si v duchu smutně.
- Tak už vím, že jsi z mé hlavy, ale pořád nevím co jsi zač.
- Snaž se trochu.
- No jo...něco co mí přátelé nemají...Pochopení?
- Ani náhodou.
Sakra, příliš sebevědomé, hned jsem věděla, že jsem mimo.
- Jsem něco co ty máš a oni ne.
- Nějaká schopnost?
- To ne, ale něco co pochází od tebe, něco ti pomůže ve tvém snažení. Něco co ti dá směr a otevře cestu.
- Achjo, nic mě nenapadá.
- Ale jo, jen se musíš snažit.
- Fakt nevím, nemám žádný ná...Nápad?
Jen se usmívá a přikyvuje.
- Cože? Ty jsi můj Nápad?
- Přesně tak – říká a tváří se potěšeně, že jsem na to přišla, ale mě to vůbec nepotěšilo.
Taková blbost. Takových nápadů jsem už měla mrtě a stejně z toho vždycky bylo akorát velké nic.
- Ty nemáš radost? – vypadá asi tak zklamaně jako nejspíš já.
- Promiň, já nevím co s tebou. Takových jako ty už bylo...
Zabočila jsem do svého pokoje, kde na mě čekala má postel a on se mi začal vzdalovat.
- Jen si mě musíš zapamatovat. Slyšíš? – volá za mnou z chodby – Jen si vzpomenout až se ráno vzbudíš. Prosím, nezapomeň na mě!
- Dobrá, nezapomenu, slibuju -a zavírám před ním dveře, už nebyl vůbec průsvitný,
ani chladný a nevypadal mrtvolně nýbrž velmi živě – nezapomenu- lehám si do postele a opakuju si – nezapomenu tě, nezapomenu tě, nezapomenu...
Pak jsem usnula a zdál se mi sen. Šla jsem po chodbě a byla tam spousta žlutého světla a naproti mě šla moje kamarádka a já ji zastavila říkám:
    - Musím ti něco říct, protože to nesmím zapomenout, rozumíš? Potkal mě jeden můj Nápad a já ho nesmím zapomenout, musím ti to říct, než to zapomenu. Šla jsem na záchod a on tam byl a vypadal hrozně zvláštně a měl meloun a v něm lžíci a byl sladký, ten meloun myslím, on byl žlutý, ne ten meloun, tak jsem si dala ještě než tam byl a pak mi říká čau a já mu říkám čau a pak jsme se procházeli a dlouho si povídali a – pak jsem se vzbudila protože se mi chtělo na záchod a taky mi zvonil budík.

I když je budík největší zabiják vzpomínek a snů, já přesto vstávala s jedinou myšlenkou – že nesmím zapomenout na svůj nápad.


22 názorů

Depka
26. 09. 2011
Dát tip
*

Jeleněv
23. 09. 2011
Dát tip
Nápad to má :)

reka
21. 09. 2011
Dát tip
Začít povídku cestou na toaletu, to je fajn, ten začátek mě nalákal. Bohužel jsem nedočet. Ten rozhovor byl pro mě dost ubíjející, takové ty prázdné repliky, výplňky, nulová informace, kdyby aspoň humor... lidé tak možná mluví, ale psaní by mohl vylovit zajímavější momenty než čau čau dík a nemáš zač. Vůbec ta postava kluka, hm, přišlo mi, že je příliš bezbarvý, plochý, prostě nezajímavý. Scrolováním na konec jsem zjistil, že je to celé sen, což, jak už poznamenal StvN - to ne, tohle fungovalo možná ještě u Newtonova mozku od Arbese, u surrealistů, ale posledních padesát nebo šedesát let už to je jen mrtvé klišé.

StvN
13. 09. 2011
Dát tip
Začátek zaujal, pak jsi to zabila. Text ztratil spád a nápaditost. Navíc prosté zaznamená snu, to je prostě klišé. Nikdy to nefunguje.

Trauma
10. 09. 2011
Dát tip
FAE BOMB: Četl jsi to celé? Protože já se předtím než jsem to zde dala bála, že je to celé až moc úlet, ale pokud tě zarazily jen ty troje dveře tak jsem na tom líp než jsem myslela :) Máš pravdu, je to nepraktické (a je to tam i vyjádřeno) a je jen těžko možné je všechny zamykat a díky tomu je lehké tam potkat někoho dalšího. A kuchyňská linka s melounem není za dveřmi, ale přímo za mísou naproti dveřím (snad se mi tu místnost podařilo popsat jasně). Je fajn, že tě to zaujalo tolik, že nad tím musíš přemýšlet a vracet se sem. Jen škoda, že se mi to nepovedlo způsobem, který by se nám oběma zamlouval. Kdo ví, možná se časem najdu a vypracuju tak, že se mi to povede třebas že tomu teď nic nenasvědčuje. Každopádně děkuji za pozornost i kritiku.

FAE BOMB
10. 09. 2011
Dát tip
Poněkud nepraktické, furt zamykat a odmykat dvoje dveře. A ty třetí, posunovací, za kterejma je kuchyňská linka? Žádný dveře netěsněj'dokonale. Celkem síla, mít ten smrad a zvuky z první "ruky"...

Janina6
08. 09. 2011
Dát tip
Já ti nevím. Začátek mě zaujal, průchozí koupelna, vtipné momenty... ale druhá polovina mi připadá slabší. Číst o tom, jak někdo vypráví, jak by chtěl psát, je nuda. A to, že se z kluka vyklube přemoudřelý "Nápad", posunulo tu dobře rozjetou povídku na úplně jinou (pro mě asi slepou) kolej.

Prosecký
06. 09. 2011
Dát tip
Takových ministerstev může být hned několik, protože leží na příhodných místech.

Winter
06. 09. 2011
Dát tip
Jo, průchozí koupelna, v té jsem vyrůstal. Jako soudruh budoucí architekt ale musím říct, že ten průchozí vektor kuchyně - předsíň byl neuvěřitelně fajn. Ačkoliv teda v současné době není normou doporučeno, aby koupelna na kuchyni navazovala (a všichni to považujou za kravinu), musím ale říct, že pokaždé, když jsem v kuchyni něco zprasil, tak jsem tu koupelnu ocenil .) V podstatě pak fungovalo i zónování, že během denní provozu koupelna patřila do denní části (obývák, kuchyně a koupelna pro případnou letní sprchu apod.), večer a v noci do části intimní. Ta možnost dynamického uzavírání a zprůchodňování dost otevírala dispozici jinak hodně malometrážního bytu.

sem se do toho nemohla zacist, srry

FAE BOMB
31. 08. 2011
Dát tip
A taky jsem viděl zahradní domek, dle zákona max. 4x4, kam vedou troje dveře. Neviděl jsem to teda zezadu, páč to vod silnice neni vidět, takže třeba zezadu bylo několik dalších dveří... Chlápek si asi někde nakrad' dveře, nikoliv však cihly, jinak si to nedokážu vysvětlit... :-))

No to je fakt, ten záchod se třema dveřma jsem taky uplně nepobrala, a ani si to nedovedu představit. Ale povídka mi přijde natolik slušná, že takovej malinkej "nedostatek" ji snad nemůže ubírat na kvalitě...))

FAE BOMB
31. 08. 2011
Dát tip
Záchod se třema dveřma? Viděl jsem v paneláku koupelnu se dvěma. Jedny dveře z předsíně a jedny snad z kuchyně nebo jídelny. Každopádně netušim, jestli to třeba nebyla nějaká pozdější stavební úprava onoho majitele, ale to spíš nepředpokládám. To se spíš nějakej soudruh architekt zamyslel... Sry za avi, ale zajímalo by mě, jestli někdo viděl něco podobnýho. Průchozí koupelnu totiž považuju za docela slušnej "úlet", řečeno slovy dnešní mládeže...

Trauma
30. 08. 2011
Dát tip
K3: děkuji, máš samozřejmě ve všem pravdu, těsně před spaním když je mysl volná přicházejí ty nejzajímavější myšlenky a slova. tužka a papír u postele je velmi užitečná věc :)

K3
30. 08. 2011
Dát tip
Taková pěkná smyčka; dobrý nápad o nápadu. Inspirující a mysteriózní. Je dobré mít u postele tužku a papír. Třeba tě napadne věta těsně před spaním a říkáš si, že ji nemůžeš zapomenout, ale zapomeneš... A když si to napíšeš, druhý den zíráš, co perfektního tě napadlo. A nemusejí to být ani sny. Taková věta tě napadne třeba ve dne a ty ji musíš napsat... *

Janina6
13. 08. 2011
Dát tip
Díky za nominaci, Fruhlingu, ráda povídku zařazuji do soutěže.

Trauma
13. 08. 2011
Dát tip
Děkuji vám za komentáře a jsem samozřejmě ráda pokud se líbí. Neposuzuji: Děkuju :) a opravdu ten název napovídá nebo máš ten pocit až po přečtení? Fruhling: Proti nominaci nic nemám :)

Fruhling
12. 08. 2011
Dát tip
Mezi ministerskými úředníky koluje pověst, že na jednom z ministerstev je ukryt záchod s výhledem na Hradčany, jaký nemá ani tamnější ministr. Nevím, jestli ten záchod někdy někdo objevil. Povídka je fajn, líbí se mi to silní vypointování, díky němuž text nerozbředl, jak jsem se původně bál. Uvažuju o nominaci na PM, jo?

hehe opravdu moc povedený. Celá ta pointa má to prostě NÁPAD :D tipujuu *

Neposuzuji
11. 08. 2011
Dát tip
Mně se pointa moc líbí, čekala jsem, že ten průsvitný, bílý, žlutý bude něco jako v hororu...je to prosté a hezké. Jenom název povídky bych dala jiný, aby nenapovídal.

Honzyk
11. 08. 2011
Dát tip
kua, to sou teda zachody!!))...krasne vyliceni jejich, meloun prekvapi, pak ale, aspon podle me, text zene se dolu kopcem jak koule snehova...ale nenabaluje na sebe nysto, nene, spis slabne a taje. Skoda...

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru