Na cestě od klamu a vlastních žádostí

Deštivé ráno

a my dva už na nohách.

Těšíme se stejně, jako tam dole -

na studených horách

až konečně přelezeme první kopeček

ať už ten svatý nebo bílý

a vyjdeme na cestu

k Němu a k Ní.

 

Jsme na cestě od klamu a vlastních žádostí

ze svobodného rozhodnutí lehce trpící.

Prodíráme se těžkou cestou životem

téměř jako by ses znovu odbýval

v dřevě posvátném a potu mdlém

a v dálce zase se ztrácel.

 

Jsi stejný jako cesta,

po padesátiletí rozkladu,

jako polní pěna, konec světa

a u něj kaštánek.

 

Na vrcholu Krchůvek

a v něm stovky mrtvých

tiše dnes prosí a žadoní o odpuštění.

 

Tvá noha se přes ně přenese

a prosbu tím pozvednutím přednese

před Bohem za mnohé a s nimi též za ně.

 

Stalo se tak v podivuhodných očích

plných něhy, lásky a zadostiučinění

přes srdce se přeneslo, až do svalů

kolen a očí.

Starý klam a osobní blud nyní umírá v dáli,

před námi nyní již jen vidina nebeské slávy.

A právě tam spolu s námi, dnes bojují pater,

pěvci, kněží i lidé za dobro Tvé neskonalé pravdy.

 

Ostende nobis Domine misericordiam tuam

Et salutare tuum da nobis!

---