Seděl (j)si, hleděl (j)si

Seděl jsi na nároží ulic

bylo tak poledne

neviděls neslyšel,

jak oko má dopadne.

Nechtěl jsi, neznal jsi

co komu říct, prostě jen šibalsky,

tam u fontany sedíc

však ono to nějak dopadne.

Seděl jsi na nároží ulic,

byl možná podvečer,

hleděl jsi, trpěl jsi

kdy asi bude konec.

Prošel jsem, netušil,

co čekal bys, když

spěchám já do ulic

na svoji syntaksis.

A tak seděl jsi, prosil jsi

do ticha večera

Hleděl si, mrčel si

jen tak sobě do ucha.

Spoutaný předsudky a o trochu víc

prošel jsi minulostí, už je to líc.

-----

A tak sedíme dál na svých místech, pozicích,

pachtíme se za tím, co nechceme žít.

Kolem a dokola, dvě jsoucna jsou

a na nádraží čtyřkolka se svou grimasou.

Do rána zima přijde ...