Výplod veselého nomáka

Šanovní pánové, velevážené dámy

nyní je nutné vás představit a pak spolu s vámi

vnést se laskavě do imperativu hmotného jsoucna,

na které již chtivě čekáte, a nemůžete se dočkat,

až si s ním budete mnout ruce,

až se s ním pomazlíte

až se přesvědčíte, že ten, co jej opatrně do ruky bral je tupec

a pro vás je jak křupka, hold je borec,

ten co to vymyslel.

Prapodivný je však ten chlapec,

co se neraduje, je skleslý

přemýšlí zadumčivě, pořád se sklání,

pořad ruce vzhůru vzpíná,

neustále se otáčí jedním směrem

a dělá, že se výše položeného ptá.

Vždyť je to každou neděli, co neděli pořád stejné divadlo!

Tak proč se ptát, vždyť máš to za málo, maximálně za deseti

možná dvacetikorunu v drobounké mošničce,

co jsi dal - před týdnem naposled, mylně domnívajíce,

že oplatky dnes budou chutnat o to víc sladce.