Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+5 neviditelných
Testament posledních zbytků mého Já
datum / id26.12.2011 / 399634Vytisknout |
autorJan_Stanislav
kategorieMIMO
zobrazeno1774x
počet tipů4
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog
Bůh mi buď milostiv, že jsem promrhal svůj talent i inteligenci tam, kde to bylo úplně zbytečné
Testament posledních zbytků mého Já

V krvavé záři stromořadí kráčím sám stíny svých dní,

dívám se kupředu k pustinám mého posledního nádechu,

skrývám si poslední zbytky krásy světa do posledního výdechu,

nechávám duši, svou jedinou družku věrnou, nechávám jí snít.

 

Kráčím dál a vidím ohnivé kříže mých hříchů,

kráčím a odívám se do hábitů vzpomínek svých radostí.

Polykám trylky vůní a dýchám omanost světa,

Poslední své city věnuji Tobě, má K., Tobě Múzo, jenž jsi byla slastí mé poezie,

její lehkostí a zároveň opojností a ponesu trnovou korunu, že zřekl jsem se Tě na cestě mých posledních dní.

 

Vždy jsem Tě miloval ve tvářích žen, vždy jsem Tě objevoval v jejich očích, jejich hlubinách nádherných,

zda byla či nebyla láska, zda bylo či nebylo naplnění, lhostejno jest, já hledal krásu v krocích mých dní.

Obdivoval jsem jemnost Tvých dotyků, žárlil na netalent v mých verších, miloval jemnost Tvých dotyků,

nechával se zdrtit nádhernou lehkostí Tvých polibků a toužil v každičkém verši být s Tebou do sklonku svých dní.

 

Však v naplnění jsem se vždy zmýlil v ženách pozemských, vždy znovu a znovu Tě hledal,

však kde lesk očí zmizel pro básníka, kde již nikdo opěván být nechtěl, tam umíral jsem,

a vždy se modlil v Tvé znovuvzkříšení. Však já naplnil pohár trpělivosti Tvá sestry Fortuny

a nyní básník ve mně musí odejít. Tobě patří mé poslední myšlenky, tebe já miloval v každé z žen,

Tebe hledal v jejich radosti, Tebe cítil v jejich dotecích.

 

Má Múzo odpust mi mé hříchy, má Beatrix já hledal Tě však skončil jsem v Pekle,

a již nezakusím Tvých polibků v očistci Tvé přízně při dalším a dalším rozednění.

Má Můzo, má milovaná z nejdražších, Tobě kladu na oltář svého života květiny okamžiků mách posledních,

Má Lásko, má Lásko nejdražší, i tebe jsem miloval, by spalovala jsi mě a vždy v prach upadal,

však vždy jsem jako Fénix v rouše veršů dokázal vstát, však teď rozdrtil jsem astorn své Inteligence a v lilitu uspím svůj žal. 

 

Má Můzo, Má Jedniná, má K., má Beatrix ... já s posledním Tvým plným polibkem odcházím ... 

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

12.11.2012 17:25:21Jan_Stanislav

Když jsem to psal, opravdu jsem na tom nebyl moc dobre, byl jsem na tom hodne spatne. Stylizace to rozhodne neni.

14.05.2012 01:37:42jolana.
na tvých věcech je fajn, že v sobě mají život, zaujetí (vytržení?)
ale zároveň v nich vidím až moc "snahy o poezii".. hledáš krásu v archaičnosti, ve velkých zvoláních, až moc to chce "být krásné".. na jednu stranu by z toho patosu (přinejmenším sklon k patosu tam je) mohlo vzniknout něco zajímavého, protože vlastního, osobitého tím pohledem, takovým "rozsochatým".. ale zatím mi to přijde spíš jako stylizace do něčeho cizího.. jako by to bylo příliš daleko.
27.12.2011 20:35:58Rajmund
Zapálím za Tebe svíčku, nesvěcenou.
27.12.2011 13:26:08Petr.II
jo, proč ne, T
27.12.2011 00:11:55nevím,neznám
ale nééé
proč?

|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.