cíp

j. metafyzické )

líbí se mi to, nemám ráda sníh ani zimu, ale to křupání sněhu pod nohama je úžasný a taky jsem si to úplně vybavila, jenom širá pláň a sníh pod nohama a všude jako by byl klid a mír :)

Mně se též stýská po vrzání sněhu, když kráčíš rytmicky, protože ten zvuk sněhu tě k rytmu nutí....a přede mnou nekonečná pláň sněhu prozářená zimním sluncem, nevidím,slunce mi svítí do očí mrazivě, jdu a jen slyším to vrzání sněhu. Nekonečný prostor. Kraťoučká poezie, pro mne krásná.Jako ta chůze po vrzajícím sněhu.