Sebrali jí barvičky

Sebrali jí barvičky.

Takový ty voskový,

co kloužou po papíře,

jako lidský osud a touha po víře

sebrali ji i ty druhé,

co se v nich smáčí voda

a u kterých vždy tak strašně dlouho trvá

než se uchytnou.

a pak zase znovu nanovo

se přetírají, touží po svém znovunalezení

a připomenutí, tak jako fixy píšící poselství.
 

Sebrali jí i ty druhé temperové,

co se dnes už jen tak neuvidí ,

protože jsou vyolejované.

O to více tvrdnou lidská srdce,

jak hlubina tempery práská suchem v ruce.

Jako snaha o to žít po svém a přesto sociálně,

kulturní dekulturace a tak dále.
 

Proč dokážou ti dobytci být tak zlý?

Jsou to vůbec ještě lidé?