Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

Čtyři obrazy bdění (Fra 16.1.)
datum / id17.01.2012 / 401243Vytisknout |
autorMarkéta
kategorieOstatní nezařaditelné
upřesnění kategoriepoema
zobrazeno5459x
počet tipů45
v oblíbených9x
do výběru zařadilLyryk, Zuzulinka, Danielane, egil, Zbora, Jinovata, whispermoonlite, tóru.u, a2a2a,
zařazeno do klubůStylistika v poezii,
Prolog
děkuji vám za vaši přítomnost
Čtyři obrazy bdění (Fra 16.1.)

 

Poema; Čtyři obrazy bdění (Fra 16.1.2012)


v pět hodin ráno vyvržena z bezpečí dělohy; se slepenýma očima šátrající po modrém huňatém županu, něžně hebkém... opět bezděčný pocit zdánlivého bezpečí. Otevírám dveře do kuchyně, vždyť za chvíli, za malou chvilku se opět vrátím, zavřu oči, ponořím se do těch slaných sekretů přetrženého snu. Znovu a znovu se oddám laskajícím prstům bezmoci a spočinu v slastném bezvládí, jak housenka v kokonu nikterak netoužící po křídlech...spát spát spát


být kojena... 

                kojena pozdními souhvězdími

těmi smrtkami světla, vymláceného cepem času


a že nocí, po kterých šátráš rukama

než nahmátneš alespoň záškub bílé

je nemnoho

že stále padáš kroky nazad, dokud
                                        nezrezivíš svými rty a

nerozpřáhneš ruce v konečné žízni

v úchopu pod sebe, pod nějaké něco, co

mělo býti ještě, když mohlo a nebylo...

nebylo...


nejsi...“ slyším přidušený hlas. „Jsi plná mezer, žebry ti profukuje vítr...“ COŽE? --- nevidím na krok, poslepu nahmátnu vypínač a rozsvěcím stolní lampu. Světlo. Světlo... ach, ty porodní kleště vědomí. Ten syrový pocit vlastního jáství. Nespím, můj bože, nespím. Všechno je skutečné. Všechno se to stalo…

jakoby se mi rozestoupily mozkové hemisféry a vtlačilo, nasunulo, nasoukalo, úzkou ospalou štěrbinou se tam vlilo všechno to lepkavé, hutné a mazlavě bílé slinění, něco jako ejakulát vlastní bezuzdné a tak poctivě potlačované živočišnosti. Cítím jak se ve mně chvějí vnitřnosti. Z police vezmu hrnek, sáhnu po krabičce s čajem a zalovím rukou v nálevových sáčcích. Pomalu dvěma prsty roztrhnu obal; pocit, že jsem právě zardousila srnu nebo trhla vazem sotva opeřenému kuřeti. Pokládám hrnek s čajem na psací stůl; říkal jsi „snažím se myslet na úplně obyčejné věci...třeba na kastrol s vařeným listovým špenátem...“...



protější okna jsou slitá v jeden světelný úhel

snad kůrka měsíce, okoralý zbytek dokonalého tvaru...


a že přízraky chodívají po ochozech domů bělmem

míhají se mi nad hlavou a mávají „nazdařbůh!

                                                               nazdařbůh, lásko,...“

jak úder bubnu vykřičená


něho nemoje, něho...

bez níž bych sotva v nádechu obstála

bez níž by má neochvějná vůle byla jen nataženým pérkem



***

dny, má marnosti

dny obyčejné, všední...

                        přepečlivé, zneuznané

v podivným převlecích; zedřených kutnách, jak stromy bez kůry

pryskyřné dny, dny lepivé, lépe- li ulepené, upečlivší, ubytnělé

otesané svou neotesaností

kamínky v potoce omleté, omšelé, myšinou prolezlé

                                                 myší, vší, vší záští, štíry, roztoči....

neznám se k vám!!!



nedotažený kohoutek v kuchyni; jakoby narychlo opuštěný byt.. předměty k vlastnímu rozpomenutí... Hledání neztraceného času jako dráždění psů. Zase blíž dnu, neklidnému dnu -výlevce, která je plná polknutí.

Chvíli pozoruji líný, vazký pohyb páry, stoupající z hrnku. Pomalé, krouživé pohyby...něco za způsob ranního koitu. Spleť rozrůznění, teplá, sálající... Pramínky se pozvlolna vpíjejí do šera. Jeden, druhý, třetí... Svítá...


otevírám okno; vkládám nebe pod jazyk

a nechávám rozpustit


chuť jitra

je dočekaný únik veškerým úhelným rozhraním


Víš. --- dolehnutí srozumitelnosti s sebou.


Ráno mají ptáci cosi jiného v letu, napadá mne. V duchu mi odpovídáš „Ráno ptactvo ví, že může létat navždy“...

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

12.07.2012 00:19:10Armand
nechápu: děkuji :)
11.07.2012 00:09:48nechápu
nepij víno, nesvědčí ti, zůstaň u čaje - ale pochopitelně mě nemusíš poslouchat:))))

bože
10.07.2012 23:57:06Armand
nechápu: i když jsi poprosila, myslíš si, že muž je tu proto, aby poslouchal ženu? :) Dopřeju ti tedy ještě jeden rozbor, když je máš tak ráda .-)

Muž ženě přece naslouchá a já slyším - napsala jsi, že nechceš avízo - a tím jsi řekla: pošli mi ho. Ok. Tak tady je. :)

Flower gleam and glow
let your power shine...

10.07.2012 23:40:38nechápu
ne, chtěla jsem říct, že mě nudí tvé rozbory, které jsou o ničem, přeju ti dobrou chuť k vínu a už mi neposílej avi, prosím

dík:)
10.07.2012 23:33:27Armand
nechápu: ou :) chtěla jsi říct, že se nudíš (a snad že bys čaj potřebovala). Jsem o vodě a vínu právě.
10.07.2012 23:21:09nechápu
ježišmarjá - už mě nudíš, fakt - tak ať ti čaje pomáhají, když si o ně tělo říká
10.07.2012 22:36:49Armand
nechápu: "sváté listí" :) to zní jako svaté listí .-)

Listí je svázáno se stromem.
Listí jsou básně a strom je poesie.
V básních je poesie.
Ale poesie nejsou básně.

Není snad smyslem listů odhalit strom?

Kritika - je jako vítr odjinud. A vítr a strom nejsou svázáni. To strom volá vítr, když chce shodit listí a stát nahý proti nebi.



10.07.2012 18:42:42nechápu
Ale tuto báseň podpořilo devět kritiků - tak tady to bude asi strom:)
10.07.2012 17:38:47nechápu
No, já beru poezii spíš jako to sváté listí na zemi, ale každý jsme nějaký, že?
09.07.2012 09:21:14Armand
nechápu: Ano :) Odolat větru. Je třeba hodně listí (ta spoušť) na zemi, aby vynikl strom (poesie). .-)

|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.