Podivný ráno

Tímto se přiznávám ke své fascinaci psychedelií.

Neslyším tvou modlitbu.

Když šeptáš jak jsi divoká

mám strach.

Ale čert to vem…

Probudíme se v promáčenejch,

sprostejch, oceánskejch

peřinách.

Tak kde to jsem?

Výkřiky schizofrenních vln,

tečou nám proudem stříbra do hlavy.

Dost zvláštní pocit.

Tak kotě vstávej, už je ráno.

Setřesem ze sebe okovy!

…tý chladný noci.

 

Letíme hlubinou k bílému majáku.

Nad hlavou tiše krouží sen.

Barevnou pastelkou strach kreslí do mraků.

Slyšíš zpívání sirén.

Šest tisíc metrů pod mořem.

Nikdy se nedostanem ven.

 

Ref.:     Podivný ráno začíná,

            už skoro svítá…

            Má vodní víla usíná.

            Podivný ráno začíná,

            je trošku sjetá…

            Maličká ospalá víla.

 

Plamínky v duši máš, jsi tak bezedná.

Já vím co mi chceš dát…

Poddej se lásce.

Já jsem Bůh pravdy, víš má maličká

a tys mi chtěla lhát

o sedmikrásce!

Poslední svýho druhu kvetla tisíc let

pod mořskou hladinou.

A já to vím.

Utrhlas jí, přestože víš že kvůli tomu

všichni zahynou.

No co teď s tím?

 

Tak mi jí teda, kotě, zasaď do vlasů –

ploutvičkou udeř do hodin.

Vyrostem na ní, vždyť máme moře času.

Vyrostem  na ní z těch hlubin.

Pak ze snů zbyde jenom stín,

až nás z toho probudim…

 

Ref.:     Podivný ráno začíná,

            už skoro svítá…

            Má vodní víla usíná.

            Podivný ráno začíná,

            je trošku sjetá…

            Maličká ospalá víla.

---