Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Pokušitel

Výběr: Danielane
24. 02. 2012
13
45
4393
Autor
pedvo

     Ondra měl namířeno domů. Cestou se ještě chtěl stavit v útulné vinárničce, která stojí poblíž a kterou čas od času navštěvoval. Šel od jedné slaměné vdovičky, s níž si v občasných chvílích jejího osamění velice dobře rozuměl; a spláchnout vzájemné potěšení dvěma bílými dvoudeckami Müllera je právě to, čím se má zakončit odeznívající večer. Najít volný stůl nebylo v poloprázdném sálečku nijak těžké a za chvíli Ondra usrkává vínko a znovu si promítá prožité chvíle. A nejen dnešní a nejen s touto paničkou. Dámy „U růžiček" jsou neméně přítulné a nějaký ten flámek – mejdánek také vydá.
      „Je tu volno, prosím?“ Člověk, který ho vyrušil z rozjímání, byl asi v jeho věku, tedy něco do třiceti. Ondra kývl, ale to už si ten muž sedal.
      „Víte, já vás znám, já jsem vlastně přišel za vámi.“
      „Manžel,“ blesklo Ondrovi hlavou, „Ale čí?“ Dnešní ne, toho Ondra od vidění zná, a z dřívějška? A tak klidný? Objednává, upíjí, žádné rozčilení, ono to asi bude jinak.
      „Já kvůli vám mám drobný problém. Ale vysvětlit vám ho tak, abyste mi uvěřil... Já jsem totiž čert.“
      „Já jsem permoník.“
      „Nevěříte, jistě, ale snadno vám to dokážu.“
      „Máte kopyto?“
      „S tím se neukazujem už dávno. Dřív si nás tak lidi představovali, tak to mělo nějaký smysl, ale teď? Takové kopyto můžu mít na každém prstě.“
     Muž zaťukal na stůl prstem a opravdu, bylo na něm kopýtko jako na drobounké kozí nožce.
      „Já to umím s náprstkem,“ ušklíbl se Ondra, „starý trik, ale působí. Mne tedy nenapadlo, upravit si ho jako takovouhle rekvizitu.“
      „Vím, co umíte s náprstkem,“ řekl ten člověk. Pak cvrnkl kopýtkem do popelníka a měl zas obyčejný prst s obyčejným nehtem. „A co umíte s kartami, cigaretami penězi...“ Muž mávl rukou. „A taky vím, proč s tím nejdete na jeviště.“
     A to je pravda, Ondra raději sem tam něco předvede v uzavřené společnosti. Nedělá žádné vystoupení, vždycky jen nějaký ten jednotlivý trik, aby na sebe upozornil. Vypadá to, že to ženám imponuje, asi je tím trochu zaujme.
      „Vy jste veliký hříšník, aspoň jak já to vidím, ale nějak váhají mi vás uznat. Že mi vás do pekla nevezmou, protože tam nepatříte. Staví proti tomu, že prý jednáte v dobré víře a takové nesmysly. Co je to, dobrá víra? Skutek je jednou skutek.“
      „A to takhle běháte za každým? Já myslel, že děláte nástrahy, osidla pokušení a tak.“
      „Jo, jenže u vás to není třeba. Vy to sekáte jedno za druhým i bez našeho pokušení. Té hříšné lásky! A za každým neběháme, to jen když je někdo takhle extra zajímavý. A to vy jste. A náležíte nám.“
      „No, já nevím, jsou to opravdu moje hříchy? Když přistoupím na to vaše tvrzení, že jste čert, heleďte, neselhal on spíš anděl strážný?“
      „Ten přece nemůže ovlivňovat vaše rozhodnutí! A my také ne, jen nějaké pokušení do cesty, on se tím odhaluje charakter. A kdo myslíte, že se ohání tou vaší dobrou vírou? Anděl a omlouvá hříchy! Do pekla patříte, ne že ne.“
      „To jako do nějakého kotle, nebo jak je to?“
      „Ale kdepak, to jen to utrpení se k tomu dá přirovnat. Muka jsou spíš metafyzická, trpí celá bytost. Představ si, člověče,“ téměř zahřímal, kdyby se polohlasem dalo hřímat, „že budeš znovu a znovu prožívat své hříchy!“
      „Že by?“ diví se Ondra pochybovačně, „To bych čekal spíš na té druhé straně, tedy v nebi, že jo.“
      „Jak to?“ hlesla bytost zaraženě.
      „No, vemte si, tedy vem si, že jo, za jaké hříchy mám jít do pekla. Kdybych si mohl poručit, dal bych si říct takový trest za odměnu.“
„Ale ty si plně uvědomíš hrůznost svého počínání! To ponížení těch žen, jejich utrpení!“
      „Zdá se, že nemáš dostatečně kvalitní informace. Je to úplně naopak, radost a potěšení. Hřejivé vzpomínky. Děkovné dopisy, kadeře vlasů za ňadry...“
      „Tak odtud ta dobrá víra! S tímhle se chce vytasit ten tvůj zlatovlasý advokát! Ale já se na něj připravím, ten bude koukat. No, tohle jsem chtěl vědět, proto jsem tady.“
      „Já myslel, že jsem extra zajímavý.“
      „Je to můj extra zájem.“
      „Stejně nevíš, o čem mluvíš.“
      „No a co, hlavně, že bude po mém. Ale to mi řekni, co tě nutí takhle vyvádět? A vůbec, vás všechny?“
      „Já myslel, že to víš, dals přece Evě jabko!“ Ondra si ani neuvědomil, jak vzal za hotové, že mluví s ďáblem.
      „Ale jak to funguje? Přece si neřekneš, že když Eva dostala jabko, tak ty musíš k ,Růžičkám'?“
      „Ty to necítíš, když jsi takhle v lidské podobě?“
      „Co jako?“
      „Životní potřeby vůbec, třeba.“
      „Já tak dlouho nikdy v téhle kůži nepobývám. Teď s tebou domluvím a jsem zas čert, žádná potřeba mě nedohoní.“
      „Tak to zkus, já ti to nevysvětlím. Chceš to vědět, tak si to zjisti sám. Zůstaň jak jsi, za pár dní si to řeknem.“
      „To myslíš, že se tu mám jen tak potloukat?“
      „Vždyť se tu trochu rozhlídni, ať jsi v obraze, jak chceš jinak někde něco uhádat? A můžeš pobýt u mne.“
     Pomalu dopili a Ondra se zvedl.
      „Tak co, zkusíš to? Je to na pár dní a poučení na věky, to ti přece stojí za to.“
     Čert váhavě kývl a tak se vydali k Ondrovi domů.
     Ondra tedy měl o zábavu postaráno. Po práci chodil s čertem městem, prošli pár kin i lokálů, navštívili i divadlo. A také čertovi vymlouval občasné úmysly všeho nechat a proměnit se v pekelníka.
     Netrvalo snad týden a čert se nechal slyšet:
      „Poslyš, na těch ženských opravdu něco bude, tamhleto kotě například… A co sedí v tom koutě, poplácal bych to, dalo by se to, co myslíš?“
      „To nemůžeš tak hr, člověče.“
      „Já taky nechci nijak hr, a nejsem člověk.“
      „Tak se snaž, už se trochu projevuješ.“
      „A dohodíš mi nějakou? Já v tom nemám zkušenosti a tahat do toho mámení pekelná by asi nešlo.“
      „Asi by tě to ani netěšilo. Zítra zajdem k ,Růžičkám‘, tam žádné zkušenosti nepotřebuješ.“
      „Až zítra? Ale to nevím, ještě jedno takové ráno a půjdu si něco sehnat sám.“
      „Jen radši neblbni. A to vydržíš, chtěl jsi snad vědět, co nás nutí, ne? A na zítra nemám volno, jak bych to táh do rána?“
     Druhý den pekelník očekával Ondru již před branou podniku, kde Ondra pracoval.
      „Myslel jsem, že bychom šli rovnou, víš, najíst se tam, posedět…“
     A protože Ondra viděl, že tohle už by mu nerozmluvil, byli toho dne „U růžiček“ prvními hosty. A nutno dodat, že také hosty posledními.
     Protože domů přišli k ránu, vstávali k poledni.
      „Ani se mi odtud nechce,“ protahuje se čert slastně, „ale budu muset. Poslyš, víš, že se ti ani nedivím? Já teď zmizím, ale ještě se tu u tebe ukážu.“ Mávl rukou na pozdrav a zmizel.
     Ondrův život zapadl do starých kolejí. Čertovská událost časem zastarala, a kdyby se už čert neukázal, jen zřídka by si na něj Ondra vzpomenul. Ale on se ukázal.
      „Vypadám jako tenkrát?“ zeptal se Ondry znenadání. „Abys mě poznal.“
     Ondra se opravdu lekl. „Příště ne tak naráz, prvně jsi přišel klidněji.“
      „Žádné příště nebude. Natolik mě nezajímáš. Představ si, že mi tě do toho pekla nevzali.“
      „Copak, anděl strážný vyhrál?“
      „Na toho jsem se přichystal, toho bych roznes. Ale nevystoupil jsem přesvědčivě, pořád mi nějak nešlo tě pořádně vymáchat.“
      „No tak to chápu, po tom, co jsme spolu zažili…“
      „Co? Ale blbost. Zrada je pro čerta pošušňání. Ale já jsem si sám nevěřil, rozumíš? A jak tak vykládám o mravním bahně a hříchu smilstva, tak vidím, jak té tvé blonďaté ochrance cukají koutky. Vždyť ani nemusel pronést řeč! Jenom tak třepal kučerama. A já jsem se odbouch sám, najednou si říkám, co to vlastně plácám. A tak jsem mávl rukou a nechal jsem to být.
     Víš ty vůbec, co jsi provedl? Vždyť já už jsem jako pekelník úplně odrovnaný! To mám z toho, že jsem se nechal zlákat, mizero – jak jsi řekl: poučení na věky.
     Co je peklo peklem svádí čert k hříchu člověka, ne naopak. Ale ty, chlape, od věků do věků jsi jediný, kdo kdy svedl k hříchu ďábla.“


45 názorů

pedvo
09. 04. 2012
Dát tip
A.N. - Je to možné, byl by jim tam pro srandu.

dobré téma, čekal jsem, jaké z toho bude ponaučení na závěr... pekelník, co propadne hříchu, jde za trest do nebe?

pedvo
27. 03. 2012
Dát tip
Tak koukám na ten přechod na tykání a mám za to, že mu asi bylo blbý vykat čertovi. Nebo třeba měl už takový zvyk, když si s někým v hospodě (v tomto případě ve vinárně) delší dobu povídal, tak začal tykat. No a to ostatní holt už je tak.

Tragicus
27. 03. 2012
Dát tip
Pointa je cítit z dáli, trochu neučesané, přechod z vykání do tykání bez nějaké příčiny, ale není to špatné.

Janina6
06. 03. 2012
Dát tip
Pedvo, teď jsem žádné avízo nedostala :-) ale nakoukla jsem kvůli tomu, že je to jedna z nominovaných povídek. Protože pro některé z nich budu chtít hlasovat, ještě si je znovu pročítám. Jinak tu mám zatím dva komentáře, v prvním o žádném avízu nepíšu, ve druhém děkuji za avízo, ale neříkám, že tobě (poslala mi ho Danielane). Snad se tolik nestalo.

pedvo
04. 03. 2012
Dát tip
Ostatním, také bez avíz, ať si to přečte, kdo na to narazí, nechci otravovat: Neměl jsem na mysli, že se nekomentují mé ostatní povídky, ale že se nadělá moc řečí kolem téhle jedné. Je mi jasné, že nemáte času nazbyt, tak jím neplýtvejte u tohoto dávno zveřejněného, přečteného a už celkem odbytého díla.

pedvo
04. 03. 2012
Dát tip
Janino, už podruhé píšeš o avízách z mé strany. Ale já jsem Ti žádná avíza neposílal, poprvé jsem dokonce ani nevěděl, jak se to dělá. V jednom předešlém komentáři čtu i: dík za avi Honzykovy, jemu jsem ale také nic neposílal. Ani teď žádné avízo neposílám, tak uvidíme.

Janina6
04. 03. 2012
Dát tip
Předpokládám, že avízo mám proto, abych zařadila nominovanou povídku do soutěže. (Názor na povídku jsem už napsala.) Autor podle svých komentářů souhlasí, takže zařazuji.

pedvo
04. 03. 2012
Dát tip
Omlouvám se, zapomněl jsem dát avízo, dávám ho tedy dodatečně.

pedvo
04. 03. 2012
Dát tip
Je zvláštní, že právě u této povídky se rozvířila taková diskuse. Nevadí mi to, mám rád, když je kolem mne rušno. Přesto: Moje "Zóna neúspěchů" nemá jediný komentář. "Úmrtí v rodině" také uniká pozornosti, tam jsem teď zaháčkoval vážnou kritiku. Postupně jsem doklikal i k tlačítku "Soutěže" a tak už jsem si o PM něco přečetl. StvN - jestli soudíš, že ta povídka za to stojí, klidně ji na PM nominuj. I VT Marvin to ve svém prvním komentáři označil za prospěšné.

pedvo
03. 03. 2012
Dát tip
Díky za další komentáře, i když začínám mít dojem, že už jich je víc, než si takové dílko zaslouží. Danielane, těší mě Tvoje starost, abych se nenechal odrazovat, ale ujišťuji Tě, že mě žádné výpady odradit nemohou. StvN - nemám nic proti nominování, jenom jsem se zatím nedopídil, co je to PM. VT Marvin - stran mého názoru na udělování kritik, výběru atd: nešlo o to, co chápu či ne, ale o nedostatek informací. Teprve je získávám. Co ale nechápu, je Tvoje sdělení, že mi nemažeš med kolem huby. Nečiní tak nikdo a ani nevím, proč by to kdo dělal.

StvN
03. 03. 2012
Dát tip
Pises ctive a na to, jake sis vybral tema celkem i chytlave. Me teda umrtvilo takove to ja jsem cert a pak klasicka scena s dokazovanim. To mi prijde uz v dnesni dobe prezite. No a pak bych se priklonil k tem nazorum, ktere vytykaji na jednu stranu velkou ukecanost, na druhou stranu vatu. To je blba kombinace. Dialog zacne brzy nudit, protoze nerozviji a je to porad dokola. Pokud bys mek zajem, tak bych rad tvou povidku nominoval do PM. A jeste poznamka na okraj spis k ostatnim. Myslim si, ze vyber od Danielane je adekvatni.

pedvo
02. 03. 2012
Dát tip
VT Marvin: Avízo jsem neposlal, protože jsem ještě přesně nevěděl, jak se používá. Dále – nevím, proč by mi nějaké dámy měly lézt kamkoliv. Také nevím, z čeho soudíš, že bych se tak měl chovat já. Pipo: Můžu Tě ujistit, že žádnému zdání podléhat nehodlám. (Avízo - totéž, co Marvin). Pokud jde o můj vývoj či krnění – nemyslím, že bych se stal nějakým literátem. Stačí mi, že se pár lidí mým dílem pobaví.

Zuzulinka
29. 02. 2012
Dát tip
dobre momenty, Janina s tim uvodem ma pravdu, prijde mi jako by tam snad ani nemel byt, jak by tam nepatril, takovy kontrast k tomu sarkasmu nize...upovidane to je, ano, ale povidka zalozena na dialogu ani nemuze byt neupovidana:) urcite, jen tak dal...podobne psani se zde najde jen malokdy, mas svuj osobity styl

pedvo
28. 02. 2012
Dát tip
Marvine, myslím, že každý může udělovat, co a komu uzná za vhodné, podle toho, jak co se mu zamlouvá. Jedna věc je názor odborníka a jiná věc je dát výběr proto, že se mi prostě něcolíbí.

pedvo
28. 02. 2012
Dát tip
Díky všem za komentáře i kritiky. Danielane: Mne by nemohla otrávit kritika, ani kdyby byla zlá a jedovatá. Tyto kritiky mi ale připadají, že autor ví, co dílu vytknout. Něco tak asi opravdu bude, něco se mi nezdá, ale to jinak nejde. A hlavně dík za přání.

Janina6
26. 02. 2012
Dát tip
Pardon za překlep "hodorů" - chtěla jsem napsat "hovorů dokolečka".

Janina6
26. 02. 2012
Dát tip
Myšlenka je pěkná a věřím ostatním čtenářům, že je to i vtipné, ale měla jsem problém se textem "prokousat", takže dávám mnohem víc za pravdu těm, kteří napsali, že je to příliš "ukecané". Hned v úvodní pasáži mě znechutilo přehnané množství zdrobnělin (vinárnička, vdovička, sáleček, vínko, panička, růžička, flámek...) - ano, je mi jasné, že je to záměr, ale co je jeho cílem? Na mě to tedy působí jako podbízení se čtenáři, takové to "jen se podívej, jak jsem strašně roztomilý". Děláš dobře, že sázíš na dialog, ale i v něm jsou hluchá místa, spousty vaty. Jeden příklad za všechny: „Já myslel, že jsem extra zajímavý.“ „Je to můj extra zájem.“ „Stejně nevíš, o čem mluvíš.“ „No a co, hlavně, že bude po mém." Možná jsem málo trpělivá, ale u takových hodorů dokola, dokolečka prostě ztrácím pozornost. Stavba tvých vět je mnohdy poněkud překombinovaná, hlavně díky použití množství spojek, které mají často opačný význam, takže se pak trochu ztrácí logika výpovědi. Třeba: „Až zítra? Ale to nevím, ještě jedno takové ráno a půjdu si něco sehnat sám.“„Jen radši neblbni. A to vydržíš, chtěl jsi snad vědět, co nás nutí, ne? A na zítra nemám volno..." Mluvčí chvíli projevuje souhlas, pak zase nesouhlas. Přemíra spojek "a" je mimochodem vidět v celém textu. To způsobuje dojem, jako bys neustále přeskakoval k něčemu novému, načínal něco nového, text se tříští. Doufám, že jsem tě neurazila výčtem toho, co mi na textu vadí. Prostě si jen myslím, že ten dobrý nápad by zasloužil čtivější styl vyjádření.

Trošku ukecané, ale paráda!

gabi
25. 02. 2012
Dát tip
pobavilo :)*

baaba
25. 02. 2012
Dát tip
...že neměl dostatečně kvalitní informace? Tak se mu jich dostalo. :DDD Moc pěkná históóórie. Je to takový hladivý počtení. Co mi ale vadilo je míchání spisovný a hovorový češtiny. Hlavně v přímý řeči. Tam to mlátí do očí. Takže buď jedno, nebo druhý. ...jo, a neboj se škrtat. Občas tam máš přebytečný slůvko. Může tam třeba i být, ale nemusí. A když nemusí, tak pryč s ním! :c) A dík za avi Honzykovi ...trefil se.

Honzyk
25. 02. 2012
Dát tip
"muka jsou spíš metafyzická": gut, nejvic se mi ale libilo:"nevystoupil jsem presvedcive":D...jako bych slysel v tyvy mluvit nakyho nasvicenyho livance....(:D __________ text dobre plyne, zacatek trosku rozkecanej na muj vkus, ale uvod, stat a zaver:D...a cetlo se mi (moc) hezky "poranu":D... * si dovolim avi..))

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru