Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seLeonrodstrasse 17
Výběr: Danielane, Zuzulinka, egil, Markéta, Jinovata
08. 03. 2012
41
29
4385
Autor
Smetiprach
Hra na lapání kamenů vržených odněkud nikam.
Čas vstupuje do času, asi jako dvě zrcadla stojící proti sobě.
Pravidla:
- kdo je bez viny, hází první
- kdo hodí první, je rázem vinen a vyloučen
/Premedikace/
Byla už zase ta dlouhá, skoro jarní neděle.
V poledne trochu slunce, špetka minulosti a ohřát oběd,
budu tak dneska říkat včerejší večeři.
Taky zvony, vlastně jako každou jinou neděli.
Chtěl jsem vybalit knížky,
ale už si nevzpomínám, co v těch krabicích je.
Objevil jsem postupně:
- útržky složenek z pětadevadesátého
- láhev tramínu, už docela jistě archivní
- kocourův tenisák, s kterým si nikdy nehrál
(+ ještě několik dalších nezbytností)
Ty knížky? Nakonec jsem jich pár našel,
v krabici od kostarických banánů.
Zkoušel jsem číst, nejde to, nedokážu se soustředit.
Možná přeci: modrožlutý obal krabice mě zaujal zhruba na hodinu,
netuším co jsem na něm vlastně viděl.
Kocour ji potom, za zlomek té doby, dokázal zabít a roztrhat.
Asi zase neusnu.
/Z kruhu/
Čekala jsi před branou Englischer Garten,
odřenou brašnu na skripta přes rameno.
Trvalo okamžik, než mi došlo, že přeci nemůžeš
vypadat stejně jako před lety.
Šel jsem dál, postavil se zpříma doprostřed Odeonsplatz
a zavřel oči, jako ten kamenný sloup, co tam už vždycky
bude trčet, holubům pro radost.
Později večer, než jsem si stihl nadrobit
do zaprášeného hrnku s Bachovou siluetou
zbytek útržků poznámek a fotografií,
okno do dvora sklaplo průvanem.
Skoro nedočkavě, hladově a napořád
ukouslo dvanáct let ticha.
Jako bychom nikdy nebyli.
/Noc pro volavku a netopýra/
Prohrabávám se k počátku.
Chtělas napínat luk světla.
Jaro bývalo tajná krajina;
kůže, šupiny a malé divadlo.
Byla jsi malé děti
- co se vedou za ruce.
Dávno jsem se zbavil každého snu.
Krajin uhánějících kolem vlaků stejně
jako naděje na ještě jednu cigaretu
ve vyprázdněné krabičce.
Možná je to škoda
- přeci jen bývaly sny určitým řešením.
---
Zavřelas ústa jak dveře,
ne s prásknutím, přesto důrazně.
Nic nekupujeme - nic nechceme!
Od jezera bylo slyšet výstřely.
Vraždilo se pouze pro radost a kachny to prý chápou.
Teď sedáváš potmě s červotoči troufalých myšlenek.
Zatím si ovšem netroufají, jen tiše skřípou zuby.
Když přivřeš oči,
všechny kandelábry na Leopoldalee se hluboce ukloní.
/Notruf/
Našel jsem modře žíhaný balónek,
poletoval v zahradách Nymphenburgu.
Když jsem ho chytil, trochu bázlivě na mě zasyčel.
Teď se váhavě vznáší pod stropem a čeká co bude dál.
To máme společné.
Ležím na zádech. Chvíli hořelo,
ve mně a také na obzoru - někdo hasil,
někdo jen tak přihlížel
jak po stěnách putují syté a mastné stíny,
modří jezdci na zdech Lenbachhausu.
Vedle postele stojí akvárium - hřbitov.
Jen trochu písku, kameny sesbírané po celém světě
a pár drobných bílých kostí.
Zítra uklidím, napustím ho a pozvu ryby na večeři.
Snad to bude... nevím - užitečné?
29 názorů
Aššurballit
24. 07. 2012
neirituje ma nič, okrem tvojej vysoko položenej laťky... proste poklona
Smetiprach
04. 05. 2012dítě_na_skleníku
29. 04. 2012Dave Lister
01. 04. 2012Smetiprach
16. 03. 2012
Nostalgie a potěšení,že někdo říká to, co bych já ráda řekla, a umí to tak,jak bych to ráda uměla. -
DavidPetrik
12. 03. 2012
Do téhle vody nelezu... Je na mě moc intelektuální :)... Sama se dobrovolně vylučuju. Ani Puškina jsem nedočetla. Chjo...
Morgana.le.Fay
08. 03. 2012blboun nejapný
08. 03. 2012
Hm. Tak to včera bylo přeci jen tím přetažením. Rejpat se dá samozřejmě vždycky a do všeho, ale nějak nemám tu potřebu. Naopak, moc mi chutná ta tvoje ležérní, nenucená dikce a taky jak tu jemnou nostalgii prokládáš ironizující hravostí nebo suchým, místy až cynickým humorem. Dobrý***
výběruji...Snad to bude... nevím - užitečné? ;)
je to, jako bych si znovu sedla ke stolu v nasem dome, ktery moje mama prodala - jako bych tam pod ubrusem nasla vylisovany ctyrlistek, ktery tam moje mama davala...
je mi to tolik povedome, civilni, lidske, tak hezky obycejne...jako kdyz kolem tebe projde krasna zena a ty, ackoli ji neznas azrejme ji nebudes mit ani sanci potkat podruhe, presto s uzasem zjistis, ze uz na ni nedokazes zapomenout...
Smetiprach
05. 03. 2012
mám potřebu se k tomu trochu obšírněji vyjádřit (jsou tam některá moc pěkná místa, jiná mne naopak zase iritují...), ale už jsem polomrtvá, tak snad zítra... zatím si tipnu