Odloučení

Asi blíží se ta chvíle, kdy světlo z mraků sněhobílé
obejme nás naposledy a máš mi sbohem dát.
Nevěděl jsem, jak to bolí, když mě láska na kolena skolí,
důležitý je prý znovu vstát.

Tam někde hluboko ve mně smutek rány zarývá,
tam někde hluboko srdce krvácí.
Říkají - Vstaň! - ale sil mi zvolna ubývá
a touha se vytrácí.

Stýská se mi po tobě, má milá,
po tváři tě ještě jednou pohladím,
náhrobní kámen nepoví,
když na něj růži pokládám,
jak jen bez tebe mám,
jak mám tu zůstat sám...