Mezičasí

Už jsem tu půlrok

a večer stmívá nejen pro cizince

/v peřinách s nadějí ve vlídné ráno jako minulé/

ale i pro toho, kdo nestihl a nezařídil.

A přítelkyně už nejsou tolik ceněnné

je jich hodně; se svými příteli se rozcházejí vcelku denně

aniž by bylo proč říkat, že jsem tu právě kvůli nim.

Už nejsem.

A v parcích žádné nové stromy

a na náměstích taky ne. Jen přešel sníh

to jaro, léto, ta trocha vzruchu v mezičasí směn.

Na domov málo, výlet dávno přešel.

Monitor vypnul. Chvilka před spánkem

Než vyjít z bytu, radši vodku

z procházky jenom únava.

Však hospody, ty taky počkaj

vím, kde jsou – a přečkaj víc než já.

Vždyť není, koho vítat

a sbohem zatím nedávám.