Než se poznal s knedlíky

Takhle nějak vypadal ten guláš,

než se stal gulášem…

Teď už ale je v bílé skříni, sbalenej tak, aby se vešel do pytlíku a víc než kilově šíleně zmrzlej.  Není na škodu přikoupit k němu kousek vepře domácího, nejlépe boku – to pro ty, kteří jsou citliví na dosti specifickou chuť divočiny…

Základní podmínka úspěchu: Je třeba ho nechat rozmrznout. Kosti už nemá? to je fajn… Tak nakrájet na kousky, smíchat se lžičkou Podravky nebo Vegety a lžičkou mletého koření (sůl, pepř, nové koření, bobkový list, koriandr, jalovčinky, špetka tymiánu), lžící octa a lžičkou worchesteru nebo sojovky, v nejhorším případě Maggi).  Zamícháme to a necháme odležet – alespoň dvě hodiny, lépe do příštího dne.

Základ připravte z cibule a česneku nasekaných na drobno, osmahnuté do růžova, pak přidejte asi deset deka nakrájené, nebo ještě lépěji - na-strou-ha-né kořenové zeleniny a tohle společně chvilku poduste.  Pak už ho dělejte jako guláš z jakékoli jiné sežratelné potvory a to – jak jinak - doměkka. Protože vůni a chuť  těchto koření každý  snáší různě, doporučuji s nimi hospodařit opatrně a při dokončování jídla - podle chuti - podle potřeby trochu koření raději přidejte, což je lepšatější, než se snažit být suverénní a s ochucením to přehnat. Samozřejmě případně ještě dosolte a pár kapkami dosojte či doworchestrujte. Fajnšmekři zahušťují tenhle guláš sušeným mletým chlebem, ale není to podmínkou dobré chuti, spíš jen zvláštní chuti pro zmlsané hajzlíky jako jsem já. Tu vynikající chuť podporuje i asi deci červeného vína (chuť je samozřejmě trochu jiná, ale to píšu, abych vyčerpal všechny variace). Nejlépe chutná třetí den po uvaření, ale může se jíst hned (on stejně nikdy ty tři dny nevydrží) nejlépe s knedlíkem... ale ani rýží, chlebem, rohlíkem či dalamánkem se nedá nic zkazit.

Pro obzvlášť mlsné a vybíravé tlamičky doporučuji - a to takovým způsobem, že nejen velice vřele - variaci, spočívající v podlévání tím červeným vínem v závěru dušení, a v zahuštění strouhaným perníkem se lžící švestkových povidel. Takovýto gulášek má ale velice specifickou chuť a ne každému to opravdu chutná... ovšem pro mne tahle kombinace slané, sladké a peprné chuti je absolutní špica. Dá se přitom použít i vlastní nápad, jak to ještě vylepšit, ale napoprvé bych doporučil udělat to skoro přesně takhle.

Jedna věc ještě schází - láhvinka červeného, nejlépe ten pěkně velký zbytek od podlévání, nebo - a to je můj případ - jednoho Pejřimovského Bernarda... samozřejmě správně - jednoho nejméně a to na každého jedlíka...