Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+4 neviditelných
SVĚTCOVA KORUNA JAKO ALEGORIE ČASU.
datum / id21.10.2012 / 417621Vytisknout |
autorwittgenstein
kategorieFejetony
zobrazeno852x
počet tipů4
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
SVĚTCOVA KORUNA JAKO ALEGORIE ČASU.

 

Zelenou korunu nad čelem svatého Paradiktýna lemovanou po okrajích žlutě tvoří tři vrcholy vyjadřující minulost, přítomnost a budoucnost, popřípadě zrození, život, smrt, jak už jsem popsal minule, oba krajní jsou zřetelněji nižší nežli prostřední. Stoupající hrany všech tří jsou ovšem ostře hladké, bez ozdob, na rozdíl od koruny majestátu vládcovského, s níž býval na hlavě zpodobován Satan, jejíž každý ze tří vrcholů má podobu rozeklané šipky konce šípu.

Neboť z jeho návodu a pokušení zejména nás vždy samé naše hříchy zasáhnou.

Zpodobení zelené koruny svatého Paradiktýna bývalo dokumentem archetypální tradice mnohem dávnější nežli předkřesťanské, dokládá se už i v časech, kde se ještě ani o pohanství v dnešním smyslu nedá mluvit, a existence koruny jako emblému vládcovské moci se vyvozuje z existence postavy tak zvaného Ducha či Krále lesa, který býval jindy nazýván rovněž Zelený, nebo také Divý, muž, jehož tradice se (jako praktikované obřady) zachovala například na některým místech dnešního Rakouska až do časů moderního 19. století, kdy na sousední Moravě bývala paralelně obdobně živá tradice vyobrazení oněch tříhlavých triprosopt.

Původně bývala tato postava dobrého ducha lesa a vládce vegetativní nekonečnosti přírodní síly zpodobována s věncem na vrcholu hlavy spleteným z listí a nebo olistněných větviček, obklopená v pozadí hnědými hvězdami ploditelské síly země, z nichž se na vyobrazeních zachovala symbolika barvy Paradiktýnovy hole.

V souvislosti se zelenou korunou zapomenutého slováckého lidového světce poskytnu možnou stopu ještě jiné tradice, odvozující se z éry Starého Říma. Jejíž novodobé znázornění visí přístupné každému zdejšímu prázdninovému cestovateli na zdi londýnské Národní galerie. Autorem tohoto klasického obrazu je sám velký renesanční malíř Tizian, a jeho dílo známé pod názvem Allegory of Prudence, což se do češtiny překládá jako Alegorie Času, nebo Alegorie Opatrné moudrosti, zachycuje rovněž 3 vrcholy, třemi tvářemi, stav průběžnosti nekonečně navazujícího toku času a opakující se věčnosti života, tedy triádou hlav mladíka, muže a starce v jedné kompozici, a je vyjádřením téže mysl ohromující nekonečnosti, jak ji symbolizují i tři vrcholy světcovy vegetativně zelené koruny.

Malíř Tizian, jehož jiné dílo s vegetativními rekvizitami je přístupné v hanácky poklidné Kroměříži ohnivému Slovácku nadohled, namaloval jeho londýnskou alegorii někdy před rokem 1570, údajně, ale roku 1628 vydal papež Řehoř VIII. breve, jímž nenápadně ale razantně změnil vizualitu i našeho dnešního světa. Zakázal rázně některá doposud oblíbená náboženská vyobrazení jako satanistická, doba pro katolickou církev existenčně zásadních náboženských rozbrojů Třicetileté války tenkrát byla ospravedlnitelným důvodem.

Zelená koruna o třech vrcholech lemována žlutě, barvou sluneční – ovšem původněji snad přímo zlatě, barvou od samého pradávna vší naší znakové minulosti vždy vládcovskou.

 

Býváš-li rmútný,

paradyktýna oheň

lej v sebe chutný!

 

 

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)



K tomuto dílu není zatím žádný komentář.


Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.