Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Barvy podzimu

14. 11. 2012
1
6
1158

Jednoduše o podzimu v Čechách.

V kraji odeznělo babí léto. Slunečné dny, které vzpomínaly na červenec a srpen, jako by zmizely. Zbyly už jen vzpomínky na vodní radovánky, slunění se na dece, letní večery na chatách a chalupách a noci ve víru diskoték a různých summer parties. V ranních mlhách člověk najednou objevuje malebnost a krásu barev podzimu. Přichází české pošmourno. Nikde na světě ho nemají, ale stačí nastoupit do rozhrkané lokálky s východem Slunce a projet se po kraji. Najednou to na vás dýchne. Stromy převlečené do pastelových odstínů duhy, mlha povalující se ledabyle po pasekách a po rybnících, skřípění brzd motoráku a kelímek kávy z kiosku na nádraží. Čas se zastaví a pohled z okna jako by zval do říše pohádek a pověstí.

Nikde na světě takový podzim nenajdete. Podzim u nás je pošmourný, občas je cítit kouřem komínů, občas se kutálí pod nohama jako kaštany a žaludy. Z nich se pak stanou v rukách dětí a jejich rodičů zvířátka, ozdoby a různé abstrakce, podle tvůrců. Průvod školek do parků zve k brouzdání se listím a lidé rádi zapomenou na všední starosti v chladivém větru podzimu. Červená, žlutá, zelená a modrá přichází každé jitro v kouzelném obživnutí s východem Slunce.

Děti vezmou do ruky pastelky a malují ho. Potom si odskočí ven, kde na ně čekají prolézačky a skluzavka. Pobíhají v bundách a v čepicích a jako by i ony malovaly pošmourno spolu s přírodou. Člověk se zastaví na ulici, v parku nebo ve městě, nadechne se a řekne si, a přece je krásně. A ono krásně opravdu je, protože s podzimem přichází melancholie básníka. Sice je trochu depresivní a je o to hlubší a obsažnější. Niterné pocity se derou ven jako poslední trylky fontán na náměstích před tím, než je zima na delší dobu zahubí.

Podzim u nás je kouzelný, melancholický a pošmourný. Tím vším je však krásný ve svých pastelových barvách, které smaže až zima svým černobílým viděním světa.


6 názorů

StvN
15. 11. 2012
Dát tip

Je to hrozne sladky. Takovy nucene sladky. Navic je kravina tohle:  V ranních mlhách člověk najednou objevuje malebnost a krásu barev podzimu. Přichází české pošmourno.

V mlze a posmournu barvy objevovat nemuzes. Pitomost. Druha potomost je, ze nikde jinda takovy podzim nemaji. Tim akorat dokazujes, ze jsi nikde nebyl. Takova ta falesna hrdost. 


Je to vzrušující báseň, ačkoliv to graficky připomíná prózu. Ale je to báseň, věř mi, já to tak cítím. /*


Všechno jde :)


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru