Knihovník

Starý knihovník,

nad papírem lehce shrben,

snad píše zákoník,

v obálce již pevně zapečetěn.

Husí brko párkrát do kalamáře namočí

a řádky papíru pomalu se plní.

Když se mu podíváte do očí

záblesk starých časů vás oslní.

Knihovník starý jak sám čas,

který nikdy z knihovny nevyšel,

písmem tenkým jako vlas

píše, že jeho čas nadešel.

Do Zásvětí pomalým krokem odchází,

v podpaží knihu silně svírá,

postupně, jak Slunce zachází,

knihovník umírá.