Milování

Vlak již zdáli přijíždí

a na kolejích rozeznívá svou nehynoucí metalovou píseň.

Láska s ní odjíždí

a z lidských citů zbude jen tíseň.

 

Ta dříve ohněm planoucí láska,

ale teď oči pro pláč zbyly jen.

Vše je jako osud hozen v kostkách

a z rozbořené lásky zbyl jen sen.

 

Na všechna vyzrazená tajemství,

na všechny pády i vzkříšení,

na to všechno byli dříve dva lidé

upřímnou láskou spojeni.

 

Člověk, který miloval,

I ten, který miluje stále,

jako by pouta ukoval,

ale párkrát již ztratil je málem!

 

Pouta měřil pro druha svého,

pouta vyjadřující spojení,

dají se však využít jen jednou,

jako závazek bolestného mlčení.

---