OHEŇ

nebe seslalo s ohlušujícím rachotem bouři blesky jsou strunami jichž se dotýká žebravý smyčec deště - jako nůž rozkrývají dunivou bolest oblohy bouře na mě padá jako kopyta hbitých koní nájezdníků z východu UÁÁÁÁÁ mám obličej od mokré hlíny - chtěl jsem jej ukrýt. bolí mě kdesi mezi patou a temenem (oněměl jsem mezi trsy trávy a hluchavkami) vedle hoří větev…. UÁÁÁÁÁ tančím svůj život po uhlících statečného ohně aby noc viděla přes zavřená víčka můj křik bojovníka který jí odvážně šlehá do tváře loučemi UÁÁÁÁÁ zapálím si konečky prstů a nechám mezi nimi skákat vlky UÁÁÁÁÁ budu se opájet ženami krví lapených lišek, zajíců srn a ptáků zvířat, které frkají a jednou mě přikryjí jejich teplé houně UÁÁÁÁÁ oheň čmárá démony a drží je stranou rozprostřeny po skalách a já si ji beru jako kus hlučně oddechujícího masa který se bude věčně rozrážet o mé břicho bohové ji uhnětli z pláství, které nesnědla zlá šelma a já ji nechám plodit muže abych nezahynul UÁÁÁÁÁ ………………………………………………………………. ………………………………………………. …………………………………. dnes v noci jsme se setkali mlčeli jsme a já byl rád že jsme spolu a rozvažoval jsem jestli mi po něm zbylo více než dva chlupaté lokty, vous a padající sny tolik mi toho o něm napovídali (ale opravdové paměti ve mně bylo jako zrn v předjaří) tolik mi toho o něm řekli (namalovali ho do knížek, umístili na Internet a zkoušeli mě z něho) ale neřekli podstatné: jestli ji měl ze všech nejvíc rád …(?) chápu tu naši situační rezervovanost on ví, že budu jednou sedět na jeho místě s cizím mladíkem, který se mě bude ve svém snu mlčky tázat. A my přece nedohlédneme, kam povedou jeho zpytavé otázky. UÁÁÁÁÁÁ PS: Nehledal jsem oheň v bouři, ale v jádře dělitelných částic, a proud vzniklý z jejich rozštěpení mi umožnil napsat tuto báseň

---