Leknín

První dvě básně na stejné téma co jsem kdy v životě napsal.

 

Leknín

 

Byla jsi můj bílý leknín,

duchem láskou postříbřeným,

s úsměvem tak krásným

že ostatní jen záviděly!

Můj lekníne nádherný...

 

Nekonečná kapka vody,

i slunce se zahalilo do tmy,

před tvou vůní nakláněl se každý

chtěl tě utrhnout nedokázal to však žádný!

Můj lekníne první...

 

Byla si má a já byl tvůj,

Cítil tvoji lásku stůj co stůj,

Jenže osud tomu chtěl

aby mi můj rozum poteměl!

Můj lekníne věrný...

 

Život nepárá se s lidmy,

to lidé píšou řádky co jej tvoří,

teď pluješ na nekonečném moři

a já vyhlížím zda se znovu vynoří!

Můj lekníne ztracený...

 

Úsměv můj se z rtů ztratil,

každý plán se z břehů vylil,

je mi dáno bloudit tmou,

je to mou cestou zvolenou!

Můj lekníne proklatý...

 

Nechtěl jsem se tě vzdát bez boje

a však propadl jsem téhle náhodě,

pár prázdných slov opilství

a z lásky zbyly trosky doutnající!

Můj lekníne ztracený...

 

Do konce života teď příjdu

s vědomím svého hříchu,

že ztratil jsem to jediné

po čem toužilo mé srdce zlomené!

Lekníne co už nejsi můj!!!  

 

Leknín 2 alternativa na první

 

Byla jsi můj bílý leknín,

čerstvě napadaný sníh na kopcích,

bílá nevinnost byl tvůj odstín,

zavřená a skrytá za chladných nocí.

 

Hvězdy odrážející se na hladině,

tvůj hnědý květ skryt ve spánku,

měsíc pozorující tě bedlivě,

nikdy nespatří tvou krásu!

 

Při prvním ranním rozbřesku

luna zmizla kdesi v dáli,

slunce vyhouplo se za lesku,

první paprsky tě hřály.

 

Rozkvetla jsi do krásy,

pro jeho žluté srdce,

on oplácel ti polibky,

byli jste ponořeni v lásce!

 

Mrak který vítr zavanul,

začal bouřit,metat blesky

sluneční svit náhle odezněl,

přišlo šero,smutné kapky.

 

Tvé leskle bílé okvětí,

se s západem semklo pevně,

teď čekáš až tě osvítí,

nově jasná záře!

---