Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Fejeton badatelský

15. 10. 2013
0
0
1405
Autor
kuča

Fejeton badatelský

   Letošní prázdninovou dovolenou jsem neprožil nijak akčně. Spíše naopak – pohyboval jsem se na místech už mnohokrát navštívených a potkával tam staré známé, známé středního věku i mladé známé, zkrátka své pappenheimské. Ač mě neláká pražádná adrenalinová zábava, opět jsem získal punc člověka s jasně vyhraněnými hazardérskými sklony, neb jsem se rozhodl napsat knihu. Knihu faktografickou, osvětlující a pravdivou. O životě malého města za nacistického útlaku.

   V literatuře (i v její historické odnoži) jsem již debutoval, takže odpadlo ono obvyklé nováčkovské pátrání s čím, kde a jak začít. Mnohým připadá studium muzejních či archivních materiálů stejně atraktivní jako barmský psychologický film, ale já si hledání po i ve starých listinách a zažloutlých tiscích užívám s pocity lovce pokladů. Občas narazím na záznam, který byl pokládán za dávno zmizelý, jindy je k nenalezení pramen, který zmiňují desítky autorů, a příležitostně lze objevit a vynést na světlo boží cosi zcela nového, obdivuhodně zvláštního, skutečně překvapivého.

   Zajdete-li do okresního archivu nebo vlastivědného muzea během stanovených badatelských pondělků či střed, dostane se vám samozřejmě náležité a profesionálně laděné pomoci. I na ty nejnaivnější otázky dovedou odborní pracovníci odpovídat s vážnými obličeji, poté vás nenápadně nasměrují k dotazům reálným a nakonec ochotně dodají kilogramy písemných materiálů třeba jen proto, že hledáte dědečkovu nákupní stvrzenku či bájemi opředený, leč nikdy nenalezený účet bez hostinského.

   Dnes, v éře digitálních fotoaparátů, přenosných počítačů, skenerů a dalších technických hejblátek, už si jen těžko představit, kterak se postupovalo ještě před několika desetiletími, kdy veškerou techniku představovala tužka a papír. Co se naopak vůbec nezměnilo, jsou rozhovory se samotnými hrdiny zkoumaných událostí, s jejich informovanými potomky, zvídavými sousedy, zkrátka s pamětníky. To pak náruživý badatel vartuje u domků a bytů, volá na neznámá čísla a píše prosebné listy na nezvyklé adresy. Mnohými nedůvěřivci bývá zprvu považován za vlezlého podomního prodejce otřískaných pánví, zpustlého zvrhlíka vyhlížejícího nebohou oběť, desperáda na zlodějsko-tipařské výpravě či pověstného agenta s teplou vodou. Prolomit občasné ledy ostražitého mlčení, odmítavých posuňků a zjevné nechuti k jakémukoliv kontaktu pak od historika vyžaduje jemně cílený psychologický postup, skládající se z milého úsměvu, vemlouvavých slov a skromného vystupování vedeného s maximální asertivitou a hlavně s nebetyčnou netrpělivostí.

   Sesbírá-li autor dostatek materiálu, usedá k počítači a třídí, vyřazuje, propojuje a hodnotí.  Z jednotlivostí je třeba sestavit reálný příběh; nutno poukázat i na nezjištěná bílá místa a je chybou nahrazovat je vlastními spekulacemi - fantazírování a výmysly patří jen do pohádek či politiky! Prosím, nadhodit hypotézu lze, ale v literatuře faktu by rozhodně neměly převažovat otazníky. 

   I když je kniha po letech tvrdé práce zkompletována, není stále vyhráno. Naopak, nastává dřina nejhorší - shánění peněz. Prosby, škemrání, přemlouvání; většinou vám zbudou jen dvě možnosti – buď vydání zaplatíte ze svého, nebo spis nenávratně odložíte (k těm předchozím) do šuplete. Ano, občas pomohou (má-li pisatel trochu štěstí a fůru správných známých) různé granty, tu a tam se dá umluvit některý z vlastníků prosperující soukromé firmy. V ideálním případě je badatel – spisovatel sám movitým majitelem společnosti podnikající v nemovitostech a dílo vydá vlastním nákladem.

   Existuje-li někdo takový, nechť se mi prosím ozve. Rád bych spatřil osmý div světa osobně. Děkuji.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru