Cesta nikoli rajská

Adamov

Adamov se probouzí, komíny domků ve stráních nad kolejemi dávají vědět: kakao je už na plotně. Tady někde, jen kousek od Brna, snad kdysi dávno žil Adam, první člověk. Obklopený neviností, sluncem a exotickými plody. A pak žena jménem Eva ty plody povařila a nabídla je svému muži v hrnku z kameniny.

Z komínu domku v Adamově se táhne kouř připomínající hada.

Římané

Od Brna k Břeclavi vede cesta, kterou snad kdysi dávno šli Římané. Unavení vojáci, třeba zrovna v tento čas krátkých dnů. Zábly je nohy a chléb si tu jen těžko máčeli v olivovém oleji. Stromy bez listí a hlína proměněná v kámen.

Setník Antonius dopil poslední amforu s vínem a praštil jí o zem. A ty střepy dnes budou okukovat děti v místním muzeu.

Buffet

Nádražní bufet v Břeclavi není žádná creperie na Champs-Elysees. Žena v kostičkované zástěře nakládá s šiškou knedlíku bez špetky něhy. Vytáhne ji z kouřící várnice a pleskne s ní o stůl jak lapiduch s umrlcem. Nakrojí těsto a na světlo lamp, které se sem sklánějí skrze zamřížovaná okna, se vydrolí jikry housky. Brzy utonou v zelí a oleji.

Nebe nad Orlickými horami

Nebe nad Orlickými horami nestřáží andělé jako to berlínské z filmu. V temných mracích vody je pusto, pusto je v lesích dole na zemi. Obnaženou stráň lemují řady stromů. Snad už tady by Petrarca mohl říct své: "Tam v kraji mlžném, kde krátké jsou dny, tam rodí se plémě, jež bez pláče umírá." 

Pohádkové kupé

V kupé mezinárodního rychlíku sedí dívka z Bratislavy a pohádková babička z Hodonína. Dívka chrumká cukríky a babička ji plácá po tělíčku, jako by hnětla pohádkovou bytost k obrazu svému. Za okny je zimní nebe, co nevidět padne sníh. Do toho očekávání vloček si povídají o internetu. Ale to už k moderním pohádkám patří.