Chlapec a housle na náměstí

Jedna z mých nejstarších básní z roku 1989

CHLAPEC A HOUSLE NA NÁMĚSTÍ
 

Uff !
Zpocená bílá košile
pod sáčkem z červivého deště
 

Mastnota stéká po září
až do října
kdy lesklé polobotky
na cizí míru
sešlapou listopad do kanálu
 

Doma otec stojan ještě kvičí
své železné cis
a piliny
 

Ale tady zní klavír dlažebních kostek
na náměstí
a i tlusté brýle jsou snad lehčí
 

Někdo staví barikády proti ptákům
 

           x   x   x   x
 

Až tam, nahoře ve věži
Až tam je kašna na míru
Až tam, nahoře ve věži
Až tam může být neduživý chlapeček
s učesanými vlásky
nevlastní
Až tam, nahoře ve věži
Až tam jsou housle bez padáku
Až tam je pád čtyř strun volný...
 

           x   x   x   x
 

Ještě mlátit dlažební kostkou zvíře
Zašlapat kalafunu krve
a zlámat zamrzlé biče
přestalo pršet
zuby nehty
plíce se dmou
co teď ? Pryč s kravatou !
fotbal !
prak !
metal !
dynamit !
sopka !
a žádná klasika !
Tlustý chlapec se zajíká
A kdyby už se někdy smál
tak by se teď smál
Ale stačí chrochtat štěstím
 

     úprk !
 

           x   x   x   x
           x   x   x   x
 

Vrací se
o odpoledne si hraje s mrtvolkou vrabce
Vrací se
a odpoledne si hraje s mrtvolkou srdce
 

nevymění hoboj
 

Stará paní, kterou tuší okno v druhém patře
se usmívá
 

Přitloukli mu polobotky
a v nich se fotbal hrát nedá
a v nich se fotbal hrát nedá
ani metal
nedá
Cháron dorazí pozdě
 

Ani tam, nahoře ve věži
Ani tam se nedá sako svléknout
      a bílá košile je už pod kůží
Ani tam, nahoře ve věži
Ani tam měděná růže nekvete
Ani tam
nikde...
 

           x   x   x   x
 

Vrací se
a tlustá skla jsou těžší než mlha
Drží za ruku vycpanou blechu
a co ?
klavír dlažebních kostek na páteři
Támhle...
Druhé patro na pavlači se usmívá
Támhle za výlohou jsou krásné...
...nové housle...

 

---