Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Kamenět

Výběr: emizat, Elizabeta, Lyryk
20. 11. 2014
32
19
1423
Autor
egil

Kamenět

 

Tvary

 

Je třeba mít něco pevného, co rychle překryje sediment.

Schránku či krunýř, kost, křídlo, zuby…. K rychlosti pomůže

bouřkové vlnění, bahenní skluz; na souši přispěje povodeň, močál či výbuch

nalité sopky. Nakonec z postav a příběhů

zůstane jenom to tvrdé. Hudba…, už zetlívá. I něha se rozloží. Z bolesti kosti,

                                  z procesů schéma a vůle.

 

 

II Panáci

 

Je třeba bleskové překrytí substrátem,

uniknout živlům, teď… už je nemožné stavět se do času napříč

vědomím, nebo alespoň pudy. Teď

už jsi konečný znak, slovo, panák: výklady tě odkrývají,

nevšímavost ponechává bez hnutí. Čas

zhušťuje světlo na vábení pryskyřic.

Vysypej kapsy, barevné hadry nech zteřet.

Soustřeď se na tvrdost, základní tvary.

 

 

III Zuby

 

Nejtvrdší v těle jsou zuby, ty zůstanou,

i když se ostatní rozpadne na prášek,

            na němž si rychlý čas buduje závislost (pak blouzní o trvalém světě).

Nejtvrdší v mysli jsou skelety příběhů, zvyk,

vzorec chování – některé tváře, co po delší době

prodělají inkrustaci, zbydou. Ještě je čas; víme,

zabít se můžeme vždycky

                                 – jen jednou. Takový luxus…

Stále je nějaký čas

nasáknout strachem, až za ploty zešílí psi; obrátit kapsy a vysypat tváře;

ustrnout, nadobro ukončit chvění.  

 

Čas konců je kousavý,

víme už, jak se mu vyhnout: nazdařůh jít, jen si hvízdat

                                               melodie vysvlečené ze slov…

Kukuřičné zuby slunce

po roce pukaly u krajnic. Vím, co je ztraceno v příměru:

zpodstatnělé nic.

 

Čas, nebyl čas... I když nehmatně zatékal. Do stromů padaly vteřiny –

nepatrné sebevraždy vody. Zastavit, zůstat

                                         – už nastává podzim. Dásně cest krvácí,

od pusy kouř jako z bitevních polí.

 


19 názorů

Danny
15. 03. 2016
Dát tip
parádní, sedlo do nálady tip

hermit
20. 04. 2015
Dát tip

skvělé, egile! (má první kritika zde asi po 5 letech) :)

 


Alenakar
16. 12. 2014
Dát tip

Nejtvrdší v těle je spinel - světcovo srdce

- Odolá žáru pohřební vatry

a oddaní žáci jak hemživí mravenci

pak prohledávají holemi ještě horký popel

jen aby našli ten červený skvost

tu jistotu

ten kousíček komické hmoty

to semínko

z něhož pak vyrůstá obecná víra


Alenakar
16. 12. 2014
Dát tip

Nejtvrdší v těle je spinel - světcovo srdce...

Odolá žáru pohřební vatry

a oddaní žáci jak hemživí mravenci

pak prohledávají holemi

ještě horký popel

aby našli ten červený skvost

tu jistotu

ten kousíček komické hmoty

to semínko

z něhož pak vyroste obecná víra


4U
03. 12. 2014
Dát tip

líbí


smyčka
22. 11. 2014
Dát tip
Vlku myslíš Cílka? Vstřebávám po částech.

Petr.II
22. 11. 2014
Dát tip

jo, ... *


sveřep
21. 11. 2014
Dát tip

podtrhla bych trojku

(inovace Ucha s hnojištěm mne fakt pobavila )


trochu mi to připomíná, poetické vyprávění moudrého geologa, ještě se vrátím, porce je moc velká ;) 


Pája
20. 11. 2014
Dát tip

blouzním o trvalém světě

zabít se můžeme vždycky

všechno ostatní je pro mě vypnuté topení ;)


místy mám pocit, že důleřitější je efekt než to co jinde říkáš s takovou naléhavou nutností.

V závěru jsem četl - psal / a od úst se kouří jal z hnojiště


Zuzulinka
20. 11. 2014
Dát tip

řekla bych, že je to filozofie*


e.eucrow
20. 11. 2014
Dát tip

vynikajuce. trojka asi najviac *


Santi€
20. 11. 2014
Dát tip

Napůl návod, z druhé půlky absolutní konstatování. Místy velice dobré(stavět se do času napříč, skelety příběhů, kukuřičné zuby..). Celkově dosti tvrdé. Je v seznamu "Přečíst později".


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru