Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

ona

16. 06. 2015
6
8
730

socha

 

vidím to jako dnes

nebe rudé - bez nebes

a ta pravda o ní

jak tam tak stála

a možná ještě..

kdo ví

 

tkaná rány pavoučí nití

jak se na slunci třpytí

 

vryla se mi do duše

ten sklopený pohled

a srdce z kamene

 

snad si jednou vzpomene

až půjdu zase kolem do sámošky

pro pět rohlíků a perník

 

 

 

ona

 

letmo vídám

její smutek

a proti slunci

je jak slída

 

často o ní píšu

verše na kus chleba

a zapíjet porcí lásky

 

našla jsem v ní ozvěnu

která rezonuje s mou

přece každá jiná..

 

jsme ptáci sedící

na drátech vysokého napětí

bez potřeby mluvit

 

 

 

 

 


8 názorů

*


...jsme ptáci sedící...bez potřeby mluvit... /***


Přez její průzračné ticho

divám se k ní

Na těle znamení

na tváři nevinnost

A v srdci neúprosný 

sen vesmíru

co přinese jí život

nebo smrt.

Ona to ví 

a neskrývá.

A náhle vím,

že ten sen 

mám v srdci také


snad si jednou vzpomene

až půjdu zase kolem do sámošky

pro pět rohlíků a perník.............*/**


nora_
17. 06. 2015
Dát tip
Za tu druhou, tu první bych smazala.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru