Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Noční Bivoj

27. 08. 2015
2
1
1106
Autor
Movsar

Magda (ne)dokojila

"Magda dokojila." Tak pravila žena k tetovanému knihkupci. Jejich společná kamarádka uzavřela jednu etapu svého mateřství a teď prý dostala chuť zajít si na koncert. A tetovaný knihkupec jí v tom má být rádcem. Jenže on neví. Zavalen knihami a magnetofonovými deskami uvykl již jen umělému světu, živá hudba je pro něj příliš ostrým světlem, a to bodá jak skutečnost sama. Neví, krčí modrými rameny. Snad mu myslí táhnou dvě nalitá ňadra, osvobozená již zase k laskání. A na malou chvíli se ústa knihkupcova proměnila v pletenec temně prokrvených plžů. Ach, odpočine si Magda vůbec někdy...


Noční Bivoj

U Anděla, vedle kostela svatého Václava o páteční noci neznámý silák ze země vytrhl požární hydrant. Ó, jaká vůle, jaká moc opičích paží za tím musely být. Jistě pozorován hejnem dívek vracejících se právě z diskotéky, stahoval jejich pohledy jak živý stroboskop. Ale nejspíš taky zaujal zvědavé oko strážní kamery. Teď tu leží železné torzo vprostřed ulice a dosud neztotožněný Bivoj nabírá síly k podání vysvětlení. A k převzetí účtu. Oproti podpisu mocnou rukou, pochopitelně.


Hejno v antikvariátu

Do antikvariátu Aurora vtrhlo hejno Slovenek. Sebevědomí jim prýštilo z poraněných duší, chovaly se hlučně, jako na salaši. Chvíli vtipkovaly, něco v tom smyslu, zda se cítí na Ovidiovy Proměny, poučeny byly z gymnázia, to se jim musí nechat. Vybraly několik knih a jednoduše si je odnesly zadním vchodem, přes knihkupectví. Jednoduše - ukradly je. A tak mě napadá eufemismus pro krádež: odnést si věc zadním vchodem.


Karosa, Kinedryl, Knížecí

Mezi Smíchovským nádražím a lihovarem parkovaly kdysi autobusy. Staré modré Karosy, co se v nich dětem dělalo tak dlouho špatně, až nějaký hodný strejda vymyslel Kinedryl. Jezdívaly z nedaleké Knížecí, místa úniku po pánevním dnu české kotliny. A vyráží se odtud stále, hlavně k jihu. Za sluncem a bílými fasády jihu úplného, nebo jen k slapské vodě nebo k taky k ložiskům rozličných rud. Zpátky se vrací s medem na dně síťovky, anebo jen tak, nalehko. A děti, díky hodnému strejdovi, ještě o pár miligramů lehčeji – bez igelitového pytlíku v kapse.    


1 názor

Kočkodan
27. 08. 2015
Dát tip
Já mám z těch zlodějek pocit hnusu a je mi zle i bez autobusu... 

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru