Pro hromy nevidíme blesk

Někdy se zdá, že je zataženo
že je nebe černé – až do morku kostí
že z mořských vln obludy se ženou
v člověku vše prázdné jenom zloba hostí

Přitom však vím, že je světlo kdesi
a že slunce září – klidně nezapadá
jak věčný stín úzkost sice děsí
naději se daří srdci pokrýt záda

 Na každý strach odvaha se hledá
za každou zášť láska břímě zvedá
někdy se něco prolomí

Vidíme sluj, vrchol hory skrytý
to je náš svět s podivnými mýty
uniká blesk nám
pro hromy