Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Skok do propasti

14. 09. 2015
5
10
618

Čechy, 906 po Kr.

 

Zběsile hnala koně lesem. Dlouhé vlasy za ní vlály jako vojenský praporec. Vratislav jel okouzleně za ní. Pevně svíral hřívu svého koně a představoval si, jak noří prsty do těch nádherných temných vln, které se vzdouvaly větrem daleko před ním. Byla mnohem lepší jezdkyně, než on. Poznal to už tehdy, když jejich kmeny společně pořádaly lov, aby byl přes zimu zajištěn dostatek potravy.

„Kam to jedeš?!“ zavolal na ni. Obrátila se v sedle a usmála se svými ostrými zuby. Kůň se prudce zastavil. Draga seskočila a hnala se dál. Na konci ostrohu zela roklina, do níž ústil proud Vltavy. Vratislav také seskočil z koně a pustil se za ní. Zastavili se na okraji. Vyzývavě na něj pohlédla.

„Troufáš si skočit?“

Podíval se dolů. Neměl z vody strach. Naopak jeho zemřelá žena se vody bála natolik, že zakazovala malému Václavovi se mýt. Draga se do všeho vrhala po hlavě. Skočila by i do jámy pekelné.

„Když skočím, staneš se mou ženou?“ otázal se s lišáckým úsměvem. Měl tu otázku na rtech už dlouho. Smuteční doba za první ženu již uběhla a Václav, ačkoli láskyplně opatrován babičkou Ludmilou, postrádal matku. Draga se hlasitě zasmála. Chytil ji za ruku a vrhli se dolů. Oba křičeli.

 

 

„Jakže?!“ zalomila rukama kněžna Ludmila.

„Už je to tak, matko,“ stál na svém mladší syn, „hodlám se opět oženit.“

„Vratislave, synu. Tolik lepších dívek z okolních kmenů by rádo stálo po tvém boku. Proč právě tahle… tahle divoženka?“

„Ujišťuji tě, matko, že není o nic horší, než ostatní dívky. Udržujeme přece s Havolany dobré vztahy. Její otec se sňatkem souhlasí. A nadto je srozuměna s tím, že se po svatbě nechá pokřtít.“

„Ani já proti svatbě nic nenamítám, bratře,“ ozval se starší Spytihněv. „Pravá cena každé ženy se pozná teprve časem. Bude-li ti rodit děti, získal jsi nejlepší ženu, jakou můžeš mít.“

Ludmila i Vratislav smutně sklopili oči. Vládnoucí Přemyslovec nebyl požehnán potomky. Už několik let se s Vratislavem počítalo jako s příštím panovníkem.

 

 

Byla sice více než polovinu života oddanou křesťankou, ale stále měla ve zvyku spoléhat se na svůj vnitřní pocit. Ta dívka, Dragomira z Havolanů ze Stodor, jí nebyla po chuti. Ludmila stála na dubové tribuně Pražského Hradu a sledovala příjezd své budoucí snachy. S lehkým opovržením si prohlížela její příliš sporý oděv a zarostlé pohanské družiníky. Černovlasá, temnooká, divoce se usmívající. Bohyně Morana! Ludmile se zatočila hlava, když si vzpomněla na jednoduchou dřevěnou sošku, kterou uctívala jako dítě. Opět se s ní setkává. Zvedl se vítr a zadrhl jí kolem hrdla její vdovský závoj. Bezděčně se upravila a vydala se dolů, aby ji přivítala. Vratislav zářil štěstím. Spytihněv křečovitě svíral ruku své jalové plavovlasé choti a pozoroval Dragomiru zpod svých hlubokých smutných očí.

Křest bude zítra, kdepak po svatbě, rozhodla Ludmila v duchu. Majetnicky k sobě přivinula malého Václava. Nebylo tomu třeba, Dragomira o dítě nezavadila ani pohledem. Ludmila ráda cítila vnukovu přítomnost. Dávno si umínila, že ho povede životem sama, vychová z něj důstojného Přemyslova nástupce. Nikdo tomu nesmí stát v cestě. Nikdo, ani ta stodoranská Morana a její budoucí synové.

Zvedla hlavu a střetla se s jejím pohledem. Dnes více, než kdy jindy, měla Ludmila pocit, že se setkala se svým osudem.

 

:::::::::::::::::::::::::::::::

Doplňující poznámka:

Názor, že sv. Václav nebyl pokrevním synem Drahomíry ze Stodor jsem poprvé slyšela na přednášce jednoho historika. Vzhledem k pozdějšímu vývoji vztahů mezi nimi to pokládám za velmi pravděpodobné.


10 názorů

Opět ... děkuji 


Hugo
16. 10. 2016
Dát tip
Opět ...Čtivé *

Lakrov a Gora: Moc vám děkuji.


Gora
02. 04. 2016
Dát tip

Oceňuji také dobrý nápad...zajímavé téma........../T.


Lakrov
24. 09. 2015
Dát tip

Poctivě dočteno. Trochu tápu ve jménech, ale to je možná tím, že o téhle části historie mnoho nevím, některé informace jsou pro mě zcela nové. Po opakovaném přečtení odstavce ...Křest bude zítra... už tomu rozumím. První (akční) část se mi četla lépe než druhá popisná.


Děkuji! Takovou pochvalu jsem ani nečekala.....


na hodně malym prostoru jsou docela pěkně vykreslený postavy.. jak Draga jako "divoženka"  (vlající vlasy, prudce zastavuje koně, propast, hlasitý smích), Vratislav (okouzlenej, zasněnej, zamilovanej), Ludmila (která zalomí ruce, "tahle.. tahle divoženka.." -  tam je vidět, jak jí opovrhuje právě kvůli té divokosti, která je u ní přítomna od první věty, to jak stojí na tribuně ve větru a sleduje ji přicházet - jednak to, že stojí "nad ní", na vyvýšeném místě,  už symbolizuje tu její povýšenost, taky je ten obraz takovej symbolickej a enigmatickej (ona si vzpomene na Bohyni a sošku, zamotá se jí hlava, zvedne se vítr a závoj se jí zadrhne kolem hrdla - je to fakt jenom závoj, co jí zadrhlo hrdlo? - celý ten obraz působí osudově, což ho propojuje s poslední větou a slovem) a Spytihněv (jedna věta o tom, jak je důležitý, že má žena děti, křečovitě svírá tu svoji choť,  a pak stačí jen pozorovat  Dragu když přichází ZPOD smutných očí - ten směr zdola nahoru značí určitý obdiv, možná až glorifikaci té její divokosti, potažmo "fungující" ženskosti - divokost je spojená i s určitou nespoutaností, i sexuální a tudíž plodností - navíc jsou ty jeho oči smutný.... to napětí a konflikt mezi Dragou a Ludmilo je při tom první setkání jasný - Ludmila si přivine MAJETNICKY dítě, Draga o něj nezavadí pohledem... navíc celý text končí střetnutím pohledů, opět motiv konfliktu... je tam toho víc, co by se takhle dalo rozebrat... ale i tak je vidět, že je to psaní vedeno takovou tou pevnou rukou - to znamená, že je text úsporný, ale ve své přesnosti bohatý.... . ...


Děkuji za tip.

Ohledně vaší připomínky o přímé řeči, snažila jsem se, aby zhruba odpovídala 10. století. Nemůžeme čekat, že lidé tehdy mluvili tak, jako my dneska.

Pramenů je skutečně minimum a to, co je důležité, je zaházeno legendami, takže se názory rozcházejí. Jak jste podotkl, můžeme si jenom domýšlet.


Prosecký
16. 09. 2015
Dát tip

Přímá řeč poněkud strojená.

G se změnilo v h prý až ve 14. století. Takže Dragomira je správně, nevím, jak bych se postavil k užívání h v přímé řeči z 10. století.

Nápad historiak chápu. Pramenů máme minimum, tak si vymýšlíme. Jen u Přemyslovců můžeme najít tolik krutosti mezi prokazatelně vlastními sourozenci a potomky, že je obtížné vyvozovat z toho, jestli Drahomíra byla nebo nebyla Václavovou matkou. 

Za nápad tip.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru