Migranti touhy

Lučavka rána

Jede metrem a čte vestoje studijní materiál. Název kapitoly: Falšování potravin. Její krásu, uhaduji, nikdo nezfalšoval. Ráno ji stvrzuje jako lučavka královská zlato.

Melancholické děvče

Ne tak dávno ji vlna dětství vyvrhla na břeh a kdosi křikl: Běž! Nápadná podoba váže ji se Štursovým Melancholickým děvčetem. Bledá, krve v ní nebude o moc víc než v sestřičce z kamene. Čas ji ale rozhojní a rozproudí těmi štíhlými údy. A přijde pak melancholie věku ženy. Ještě bude ta dívka z tramvaje vzpomínat na kamenné mládí. 

Migranti touhy

Migranti touhy hledají milostný azyl v hodinovém hotelu. Už se proplácejí bankovkou k lásce, už jsou v pokoji s dvoulůžkem, tím erbem biomilenectví.

Telefonistka

V Masné ulici rozhodl jsem se pro svačinu na vidličku. Sladkou. U vedlejšího stolku trůnila mladá matróna. A telefonovala. Je tolik míst, kam telefonovala. Jako by měla rozkoš z toho, nechat svůj hlas plout vzduchem , dalekými kraji, k cizím uším. Nesešlo jí na tom, co ten hlas nesl: jak jednou je, tak kouká, aby plul a halasil.

Displej

Je opálená a v krémové sukni jde mrholením. Vodičkovou k rychlému říjnovému stmívání. Je cucatá a provozuje usmívání. Avšak jen do displeje telefonu. Ten může být vším: děťátkem, kamarádkou i manekýnem jižního střihu. Aby se pak neusmívala…

Mladí a neklidní

Mají se k sobě. V dosvitu zářivky, řekl by inženýr; na místě veřejnosti přístupném, řekl by právník. Holka se pořád směje, něco si povídají a mezi větami k sobě naklánějí tváře a líbají se. Kluk zavírá oči jako v romantickém filmu. Vyměňují si miliony bakterií, řekl by hygienik. Stop, zakřičel by ze stoličky režisér romantického filmu.