HRÁTKY S KEŘEM - fejeton

    Ani nevím, kdy a odkud se vzal. Vartuje u naší branky dlouhá léta, nestěžuje si, neodmlouvá, tiše poporůstá. Nejasně tuším, že se jmenuje buxus, má-li nějaké příjmení, není mi známo. Jedná se o starého, ale věčně zeleného chlapíka, s vysokou urostlou figurou. Bezplatně poskytuje celoroční úkryt létajícím pípálkům, hmyzím potvůrkám i ještěrkám. Jeho snítky už taktéž posloužily jako výzdoba svatebních šatů, a protože je to organismus neopadavý, mám ho rád i já. Roste, slouží, neobtěžuje. 
   Jako rozeného estéta mně ale už začala vadit jeho příliš bujná, bohémsky rozevlátá kštice a rozhodl jsem se pro radikální řez, neboť keř nám už dávno přerostl přes hlavu. Z nabízejících se variant zvolil jsem obyčejné zkrácení a celkové zeštíhlení, protože na zahradnické finty známé ze zámeckých parků, nemám příslušné vybavení ani dostatečnou trpělivost. A ještě jedna závažná skutečnost komplikovala mé úmysly - na levé oko vidím dobře do dálky, nablízko vůbec; s okem pravým je to stejné, ale v obráceném gardu. 
   Kvůli svažitému pozemku jsem nemohl použít štafle, stál jsem tedy na prázdné bedně, která pod mými kilogramy zoufale úpěla a všemožně se mě snažila setřást. Vydržel jsem, ale neustále se pohupující podloží zapříčinilo, že mé střihačské pokusy měly na keř devastující účinek a po několikahodinovém úsilí mohl nebohý buxus směle kandidovat na nejodvážnější výtvor v dějinách abstraktního umění. Osy zborceny, linie porušeny, symetrie žádná. Ale ani já nevyvázl bez úhony - ruce a obličej byly s tuhými keřovými větévkami tolikrát v kontaktu, že se ze mě stal opravdu řádně ošlehaný chlapík, který si záhy přestal všímat valem přibývajících krvavých šrámů.
   Po příchodu domů mě manželka politovala, ošetřila nejvážnější zranění a zlehka uložila na provizorní ambulantní lůžko; sotva však zhlédla výsledek mého pachtění, přinutila mě vstát a s vyčítavým pohledem mi znovu vtiskla do ruky zahradnické nůžky. Končil jsem za svitu pouličních lamp a kapesní svítilny...
   Mám buxusu plný zuby! A vůbec, proč tak vznešeně? Vždyť je to jen obyčejný zimostráz!