Pralinka v tramvaji

Lepý dancer

Tančírny sálají tělesnem, lidé se mění v mnohohlavé zvíře rozvlněné kvasným ovocem. Každý hledá někoho, jen u dívek ve vilné skrumáži vítězí čokoládový favorit, dancer z Kuby. Hruď má zarostlou jako kiwi a na parketu svádí divy. Dotkne se dívek rukou rozpálenou věčným sluncem, to už tají sněhy vůle, a tát budou i sněhy ňader, až Obimbovi padne jazyk v pilné učinění, rozvernou bláznivinu chvíle. Ale nepředbíhejme, zatím pijí colu a ve světlech hážou sebou na tanečním molu.

Pralinka v tramvaji

Měla vlasy barvy čokolády, takové rozházené pralinky. A voněla rumem. Sedět za ní alkoholik, nejspíš by se začal třást. My ostatní jsme se jen mírně zachvěli nad tou ženskostí do opojna prozdobenou.

Zrzka a pan Prokop

Dvanáctka se houpe na vlnách kolejí nazrzlých jako vlasy té holky. Zapuštěná do sedačky dospává šumivé ráno. Dole údolí poustevníků a nějakou náhodou, snad že ji čeká hodina dějepisu, je najednou v jeskyni pana Prokopa. Takhle to v barevném magazínu developera nebylo, říká si. Ten muž není skoupý, hostí ji vodou a keksy. Ona na to: A nebyla by raděj pepsi? Pak sebou v sedačce škubne. Stojíme, není za tím tsunami zbořených kolejí. Asi v jeskyni právě k něčemu došlo. Bude hodina dějepisu přepsána? Nevíme, přejme té zrzce velké věci.

Honzova skepse

V místě, kde se vůně parfémů dotýkají ulice, postávám nejraději. Nesměju se času, nemám cigaretu, natož holu, co nemá kam jít. A přece to odsud není daleko do Honzovy písničky: do hladu po lásce, který u stánku na krásu ukojit lze jen ztěží. 

Jahodový atlet

Před poštou voněly vafle. Nebo palačinky, nebo jenom někdo zvedal jahodové činky. A teď má boule na tvářích a od šlehačky nadýchané sebevědomí.