Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seze snů
Autor
Můra73
Dala mi plášť
… ty bez cejchu plaš!
od sebe od dědiny!
beránky
jsou tak jsou jiní
z očí cinkají jim zvonky
svolávají stíny
odcházela když světla ubývalo
jen štěně stulené u nohou mi spalo
na konci světa v ústí vyšlapaných cest
údolím blížil se hluk stáda
jak vlnu na vřetánku měla jsem jej spřádat
a v tenké lince prvně přes lávku převést
jenomže ovce před vodami
řadily se přecházely samy
zůstali jen ti bez znamení
do vysokých trav přikrčeni
čekali
upřeně zírali mi do očí
a já zaslechla jsem melodii
z míst kde pod řasami jim
trvale usídlil se stín
na druhém břehu světla rozžínali
zavřeli ovce do ohrad
a odcházeli byl čas spát
a pro mě jít za zvuky zvonků k horám
17 názorů
Pavle, jsou otázky, na které zná odpovědi jenom Bůh. A ten se nejspíš shovívavě usmívá nad tápáním lidí.
Možná si tenkrát přemýšlela o křtu. Ta lávka k druhému světu. Ve vzduchu visí otázka: co bude po smrti s nepokřtěnými?
return-of-ca-2
17. 07. 2016*
Takovou jsem tě vůbec neznala Můro,
ta volnost a lehkost rýmů mě vemi zaujala. Tip.
Evženie Brambůrková
27. 02. 2016To je moc hezké. /T