Jak vydat knihu

Já za svoji knihu nic nechci, takže pdf je k mání zdarma :)

Jazo, tvá poznámka je komická, takových rukopisů je spousta. Já zase neznám žádné současné výtečné básně.

Prosecký - tak o tom budu mluvit, protože tím se musí začít...Mít tu představu, jakým způsobem budu prodávat...Ale když nad tím přemýšlím, asi úplně nerozumím, proč se to řeší tady a ještě pod pozvánkou na nějakou akci.-).

 

Prosecký - naprosto souhlasím, čili bych knihy okamžitě zrušila, protože stejně je to zábava jen hrstky bizarních jedinců.-). A všichni by se naopak správně měli stát youtubery.

Mimochodem jeden velký a významný pražský ekonom svojí ženě koupil k Vánocům již zmíněnou kuchařku Ládi Hrušky, takže i ekonomové mají někdy i své drobné knižní slabůstky.-)

Tak možná na Slovensku jsou v knihkupectvích jen dobré knihy a upřímně Vám k tomu gratuluji. I když jsem např. zjistila, že Kukučína už nikdo ani nečte...U nás v Čechách ale na kvalitě příliš nezáleží, naopak záleží hlavně na tom, jak dobrou marketingovou kampaň má dotyčná publikace.Už jsme si totiž např. prožili rok, kdy nejprodávanější knihou byla kuchařka Ládi Hrušky (kdyby aspoň Sandtnerka), člověka, který zjevně vařit ani neumí. Pokud je právě toto ale známkou kvality, tak jsem to vlastně asi celé nepochopila.

Jdi se někdy podívat do knihkupectví. Zejména bych doporučoval navštívit levné knihy. Jestli je kniha dobrá není relevantní parametr, který zaručuje, že bude kniha vydaná.

Páni a dámy o čom sa tu bavíte? Akosi nikomu nenapadlo spomenúť že by budúca kniha mala byť hlavne dobrá. To ostatné čo ste spomenuli sú len teoretické reči. čo by bolo keby bolo.

Ale ono to jde i bez strejdy, sice samozřejmě s bratrem dramaturgem v tv je to asi snadnější, ale cesty jsou různé (k cíli).

Gerty, ale já jsem to myslela tak, že prostě online v pěti řádcích asi nejsem schopná sdělit adekvátní odpověď. To jsou opravdu témata spíše na reálný hovor.

Teď píši jenom o těch lidech, kteří píší na slušné úrovni a mají teoretickou šanci se uplatnit: U nich platí "Mnoho povolaných, málo vyvolených".  Je v tom zkrátka i kus štěstí, být ve správnou dobu na správném místě a ještě se "strejdou" v zádech, pak to nemá chybu.  

Mabi - já nemám pocit, že něco vyřešíme. Nech to plavat, omlouvám se, že ti tu plevelím.

 K tomu drahému vstupnému. Jednak je v něm obsažen nápoj zdarma, pak sleva na antikávrní knihy a v neposlední řadě je to stanoveno z toho důvodu, že nájemce musí za ten prostor platit nájemné.Mohu Vás ujistit, že ani já ani nájemce prostoru z toho milióny nemá.-)

Gerty - no v tom je zakopaný pes.  Ale žádný univerzální návod neexistuje, přesto určitě jsou možnosti, které člověk může využít. Což třeba já osobně dělám. Došla jsem si k tomu občas metodou pokus omyl. Distribuce je téma na delší vyprávění. To opravdu online rozebírat nemá smysl, až na akci.

Mabi - já ti to řeknu z mého pohledu - pro mě není technický ani systémový probém dotáhnout bez cizí pomoci knihu do stavu, kdy bude v nabídce ditribučních firem pro knihkupce. Ale objednají si ji knihkupci? A když ano, koupí si ji někdo? A když ne, co pak budu dělat s výtisky? Mám s nimi zatopit v kamnech? Nebo je rozdat knihovnám nebo třeba dětem? A nakonec - nebylo by jeddnodušší a levnější je rozdat rovnou? Na to, abych knihu napsal a připravil k tisku mi stačí v podstatě jen technické znalosti, ale na to, abych ji prodal, potřebuju být určitým způsobem osobnost, musím mít něco, co bude lidi přitahovat. A když tohle nemám, tak je stejně všechno v kopru - lidi to z toho díla vycítí a stejně si je nekoupí. Jestli mi poradíš, jak přesvědčit lidi, aby kupovali moje knížky, zaplatím ti daleko víc, než tu padesátku, co chceš za vstup. Poradíš mi s tímhle?

Rozvinula se tu zajímavá debata. Myslím, že chci mluvit o všech možnostech (a jejich úskalích). Protože i to, že má člověk smlouvu s nakladatelem, který to vydá za své, může přinést spoustu nečekaných věcí.

I když já to všechno tak černě nevidím, i když samozřejmě situace není nijak růžová. Člověk však musí pracovat s tím, co je.Nemyslím si opravdu, že je všechno o protekci, ale určitě v tom štěstí a náhoda hrají také určitou roli.Já jsem byla no name autor, a pro určitou část lidí jsem stále, protože no name je prakticky každý autor, který není v tv...Ale přesto člověk/autor nemusí házet flintu do žita a může si jít vlastní cestou, která je sice složitější, delší, ale přináší ovoce (mně ovoce přinesla určitě). Vždycky jsou nějaké možnosti a rozhodně je třeba jich využít. A opravdu si nemyslím, že je to vše jen o protekci, ono je to o penězích. Doporučuji knihu "O umění" V. Hálka, která obsahuje úvahy o stavu knižního trhu a literatury, navzdory času je to nesmírně aktuální.C

Stývne - ono záleží, jestli ta přednáška má být o tom, jak protlačit rukopis k nakladateli, anebo jak to udělat jinak, když ho neprotlačíš. Ale myslím, že Mabi chce přednášet spíš o tom druhém, protože v prvním případě jako autor už nemusíš řešit vůbec nic - stačí odkývat redakční úpravy a souhlasit s nabídnutou obálkou. Pokud chceš ale dělat knížku sám, stojíš před dost dlouhou řadou technických i systémových problémů, které pak už s nějakou známostí či neznámostí v nakladatelských sférách nemají až tak moc společného.

 

Já ti s tím podnikáním nevím. Asi to nebude jen o tom vydat něco, co se prodá, ale také o tom, prodat to, co vydávám. Ale to je trochu jiná diskuse. Je vlastně jedno, jestli je kniha dobrá nebo špatná. Má zkušenost je ta, že známost hraje značnou roli už v tom prvním kroku, a to je vůbec přijetí, posouzení rukopisu. Očekávám, že ať už bude Mabi hovořit o čemkoliv, implicitně to povede k nějaké formě známosti.

Stývne - třeba Roman Bureš, který publikoval tady i na Pište-Povídky má vydané tři knihy u tří různých nakladatelství - a ne nějkaých bezvýznamných, a všechny tři jen na zkladě nabídek nakladatelům. Podle toho usuzuji, že na známostech vždycky záležet nebude. Na druhou stranu je ale nejpíš pravda, že určitá skupina nakladatelů vydává jen své známé. Hřebíček na hlavičku jsi tzaky trefil s těmi reakcemi - s tím mám stejnou zkušenost - ozval se sem tam někdo a většinou to trvalo řádově měsíce. Na druhé straně se tomu ale až tak nedivím, když mi redaktor z plzeňské Navy vyprávěl, kolik nabídek dostávají. Je to obrovské kvantum textů. A nakonec - to zmínila i Mabi - každý nakladatel je podnikatel, který vydává knihy, aby vydělal peníze, tudíž vydá to, co se prodá, bez ohledu na kvalitu. Jen sem tam se najdou nadšenci, kteří vydávají knihy pro potěšení a na jejich vydání buď shání sponzory nebo to platí ze svého. Občas o takových nadšencích čtu třeba v novinách. To je ale trochu jiný druh "nakladatelování". V každém případě ale  v současné době existuje přeukrutná nadprodukce knih všeho druhu a já si čím dál tím častěji kladu otázku, jestli má smysl se v tomhle oboru ještě vůbec nějak angažovat, ať jako autor, nebo jako další nakladatel.

Gerty - já to mám tak trochu spojené, protože když nebude nakladatel (nebo jeho zaměstnanec zodpovědný za posouzení textů), věnovat každému textu stejnou pozornost, pak mi přijde, že nemá smysl se bavit o tom, jestli to je nebo není dobrá investice. Ostatně když se podíváš na vydávané tituly blíže, uvidíš, že různá nakladatelství mají osvědčené autory, většinou ne moc známé a "neúspěšné". Dost bych pochyboval o návratnosti těchto investic. Další věc je ta, že já jsem obeslal asi dvacet nakladatelství a odpověď jsem dostal od třech. Sedmnáct z dvaceti neodpoví ani na e-mail, natož aby si přečetli rukopis, takže co si má člověk myslet? 

zzlatý - tak tak.

Moji první knihu vydala nadace s knihovnou a výtisky se brzy rozešly do ztracena. Když jsem chtěl vydat svoji druhou knihu, tak jsem v nakladatelství v Praze neznal nikoho. Tehdejší pan ředitel mi řekl, že vybrali mě ze 4500 zájemců o vydání. Knih se vytisklo a i prodalo přes 3000. Změnilo se vedení a vše bylo jinak. Prý jiná strategie.... Před vydáním třetí knihy ke mě přijel ředitel školy s tím, že se mu líbí, jak píši pro děti. Všech tisíc výtisků našlo svou adresu, zkrátka už nejsou. Čtvrtou a pátou knihu jsem vydával sám za peníze, které jsem neprokouřil. Čtvrtá kniha je pryč a z pátého titulu ještě nějaké mám. Část této poslední knihy byla zhudebněna (asi 20 písniček) , a tak věřím, že se brzy vyprodá i tato. Po všech mých zkušenostech však vím, že v tomto státě mají všichni na všechno svoje lidi. Nakonec podle toho to u nás všechno vypadá tak, jak vypadá. Myslím, že je sice správné budit v lidech optimismus, ale výsledek je podle mě již napřed velkým zklamáním... Pro sebe i kamarády snad ano, ale na větší úspěch to bez "strejdů" nejde, tak jako všude u nás... (Vždyť ani Písmák nevystihuje to, co je skutečně dobré, a přitom jde o prd) 

Jak koukám na diskuzi - asi mluvíte o dvou druzích známostí. Jedna věc je najít lidi ochotné věnovat čas textu - nebo dalším fázím přípravy knihy - a druhá věc je najít nakladatele ochotného do knihy investovat vlastní peníze. Mně třeba s posledním románem vydatně pomohly tři dámy z literárních webů - jen tak pro potěšení, nic za to nechtěly. Já to zase posílám dál, když jiná autorka chtěla udělat cestopis a nevěděla jak na to po technické stránce. To bude asi ten druh známostí, o kterém mluví stývn - tedy ten pravý stývn :-) Ale sehnat nakladatele ochotného investovat je něco úpně jiného - já jsem dubová palice, která si chce knížky dělat po svém, tak jsem si založil vlastní nakladatelství - i když nikdy nebude ziskové. Ale může to být o čiré náhodě, jako ty další dvě knihy, co mně a mému kamarádovi vydala Olympia. Nebylo to naprosto o ničem jiném, než že jsme ve správnou chvíli přinesli na správné místo správnou věc - absolutně žádná známost tomu nepředcházela.

Mabi - ale stejně bych s tebou někdy rád o vydávání knih popovídal, už jen proto, abych se dozvěděl něco nového.

Je to o známostech v tom smyslu, že když do nakladatelství přijde anonymní rukopis, tak k němu budou přistupovat jinak, než když jim rukopis doporučí nějaký jejich známý. Takže když mám známosti, tak mám větší šanci, že se mi budě někdo věnovat a mám větší šanci na vydání.

Nakladatel je dnes přeci hlavně podnikatel a pokud mu lidé kupují "brak", nemá důvod, proč by měl vymýšlet nějaké složitosti. Je to jen o penězích a hlavně trh velmi významně (a více než je zdrávo) ovlivňuje a někdy přímo takřka řídí distribuce. A to jsou věci, o nichž mimo jiné budu mluvit.Ta realita je trochu jiná, než si většinou lidé většinou představují a i já sama jsem měla na počátku trochu iluzorní představy.

Já si úplně nemyslím, že je to čistě o známostech. Začínala jsem ze "zelené louky" a ještě v dost pozdním věku. A docela to klaplo, i když na té cestě jsem zažila ledacos. A bývala bych ocenila vědět to, co vím teď. To je důvod, proč se koná tento seminář.Jinak se necítím být žádným koučem, chci se jen podělit o zkušenosti. Koho to bude zajímat, přijde, koho ne, tak má dost zajímavých možností jak vyplnit čas 28.4. večer. Jinak samozřejmě kdyby byl o téma zájem kdekoliv jinde i mimo Prahu, nemám problém přijet. A těm s nimiž se nepotkám, přeji hodně štěstí na knižním trhu ( spíše v té džungli:-).

Gerty, já myslím, že pokud chceš knihu vydat nezávisle v nějakém nakladatelství, tak potřebuješ známost už třeba jenom proto, aby si tvůj text někdo přečetl a věnoval mu pozornost.

Nejsi první, kdo to tu nabízí a mám pocit, že tu nikdo nijak zvlášť neuspěl...

SvtN - ty jeden lišáku :-) Známosti se hodí vždycky, o tom žádná. A není na tom vůbec nic smutného, právě naopak. Některé známosti mohou být velmi zábavné.

Prosecký - řáká se, že v takovém případě je prý ideální role pletiva a hluboká přehrada

StvN - já bych si dovolil s tebou maličko nesouhlasit - v první řadě potřebuješ čtenáře, kteří si knihu koupí - alespoň tedy teoretické. Pokud nejsou, tak vše ostatní postrádá smysl. Známosti se hodí, ale jde to, i pokud máš třeba dostatek peněz nebo si některé věci umíš udělat sám anebo seženeš lidi, kteří ti potřebné práce udělají třeba za protislužbu. Pak to chce ještě velikánskou trpělivost a vytrvalost, určitě i nějaké osobní charisma a samozřejmě alespoň maličko štěstí. Ale už jdu pryč, abych tady autorce neplevelil.

Známosti. Nic víc.

Zajímavá by to bylo, i když nějaké zkušenosti s vydáváním už mám. Bohužel to mám ale z ruky a časově mi to taky moc nevychází. Možná tedy někdy jindy.