Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Skleněné korporace

04. 04. 2016
9
17
1736
Autor
Movsar

Malá "interierová" úvaha.

Velké korporace mají rády interiér ze skla: skleněné dveře, skleněné stěny, skleněné stoly, židle, velká okna. Je nejméně trojí vysvětlení:

1) Estetika čistoty. Není nic čistějšího než nic (jeden politik na svou obranu použil příměr „čistoty křišťálu“, aniž by bylo zřejmé, zda je míněna ryzost kamene, nebo jeho světelná propustnost).

2) Panoptikon. Vím o sídle, v němž je kancelář šéfa situována nad openspace kanceláří zaměstnanců a oddělena podlahou ze skla: šéf tak v jednom kuse shlíží na své podřízené; kromě funkce neustálého dozoru je naplněn i symbolický charakter hierarchického vztahu pána a raba.  

3) Transparentnost. Skleněnými útrobami se říká: jen pohleďte, nemáme co skrývat.

A nyní. Co z uvedeného lze korpracím věřit? A jak si důvody vykládat?

Estetika čistoty koření v obou dalších důvodech, neboť pán doufá v čisté úmysly raba, rab na oplátku doufá v čisté úmysly pána. Transparentnost doufá propustit jen obrazy čistoty. 

Panoptikon má nepochybně svůj perverzní rozměr. Stačí si představit v kanceláři šéfa dámskou návštěvu v sukni. Jde o peep show jako svého druhu zaměstnanecký bonus přidávaný navrch ke stravenkám a lístkům do divadla? Kdo by v takové společnosti nechtěl pracovat?!

A viditelnost? Není snad viditelnost velkým pojmem západního pojetí pravdy, totiž pravdy, která se skrývá? Konstrukce průhledných zdí vcelku snadno obsazuje podvědomé schéma zakrývající lži versus odkryté pravdy.

A na konec malý výlet s aktualitou:

Do oken se opíralo tropické světlo. V místnosti seděli opálení lidé v dobrých šatech. Před každým se krčil malý šálek s kávou, lesklý telefonní přístroj a různě velký štos papírů. Kdyby sklo propuštělo vůně, sálala by skrze směs vanilkového, temně dřevitého i ovocitého odéru. Kromě renesančně krásného výjevu by náhodný divák byl ještě i zmámen do sladkého úžasu. A jak lidé za sklem hovořili a hovořili, slunce bralo vrchu, moře v dálce šumělo a Panama i se  svými „papers“ se hotovila k večeru.

Co tedy korpracím uvěříme?


17 názorů

Fruhling
06. 04. 2016
Dát tip

Jednička Me je pro mě jedna z asi nejlepších 15 her, co jsem kdy hrál. Ale je to dáno tou estetikou, která mi v té době hodně připomínala architektonické vizošky a schémata. Samozřejmě, že v té hře byla zbavena architektonického štěněcího nadšení a optimismu a nabývala silně ambivalentní polohy - viz Movsarova úvaha.


Fruhling
06. 04. 2016
Dát tip

Ale u ME2 už mi ta estetizace nepřijde tak výrazná. Ale uvidíme.


Josephina
06. 04. 2016
Dát tip

neuvěříme nic


careful
05. 04. 2016
Dát tip

No, ta skleněná podlaha by byla fajn ve Skotsku, kde by předáci museli nosit tradiční kroj. hned by každý zaměstnanec křišťálově viděl, jak velkýho kok... má nad sebou!


lidé pracující v skleněných kancelářích se postupně stávají se průhlednými, aby uspokojili křišťálovostí své šéfy, křehnou, až se jednoho dne mávnutím motýlího křídla promění na malou hromádku střepů. Snadno se zrecyklují... jen z vybraných kousků brusič vybrousí diamanty do šéfových manžetových knoflíčků. Nesnesitelná lehkost života v akváriu...


Danny
04. 04. 2016
Dát tip
zajímavá úvaha. docela vtipná, na tip.

Movsar
04. 04. 2016
Dát tip

díky, goro, jsm za tvé zastavení rád.


Gora
04. 04. 2016
Dát tip

Ano, křišťálově čistý skleněný svět...díky za přiblížení...         /T.


Movsar
04. 04. 2016
Dát tip

jdu ještě s jednou aktualitou na trh, ta už bude méně skleněná.


Kočkodan
04. 04. 2016
Dát tip
Dneska jsi to teda pěkně zasklil! ;-)

Movsar
04. 04. 2016
Dát tip

díky za doporučení, to mě zajímá.


Fruhling
04. 04. 2016
Dát tip

Doporučuji hru Mirrors edge (2008), která si s korporátní estetikou docela hezky zahrávala (a byla mimochodem architektův vlhký sen). 


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru